jitrnic

Prostý adrenalinový nářez nezatížený jakýmikoli vyššími ambicemi, v podstatě mu není co vytknout.

Film, který by mohl být klasikou či přesněji kultem, ovšem od všeho mu trochu chybí - není ani dost temný, ani vtipný, ani atmosférický, ani filozofický a hlavně není dobře zahraný. Od všeho jsou tu k vidění pouhé letmé náznaky. Oceňuju střídmou romantickou linku a pár povedených triků.

Mám s tim filmem dva problémy - herecký výraz Humpreyho Bogarta mi přišel dost směšný a ještě větší problém tkví v nepatrném emocionálním dopadu. Copak se stalo v té Paříži tak úžasného, že tam vznikla tak strašně osudová láska? Celkem nic, proto mi bylo zbytek filmu celkem fuk, kdo s kým kde skončí.

Film kazí předvídatelný scénář, občas malinko šroubované dialogy, nezvládnuté scény velkých emocí a nepřesvědčivý výkon Gabriela Manna. Škoda, protože režijní styl Wima Wenderse mám moc rád (jen ty vypjaté scény mu tedy moc nejdou) a Sam Shepard, Jessica Lange a především Sarah Polley hrají famózně. Perlou je scéna z natáčeného westernu.

Po výtečné úvodní dvacetiminutovce následuje poměrně bídný dojezd. Největší vadou je absurdní scénář. Od chvíle, kdy se objeví leopard už scénárista jako by nevěděl, co by ještě vymýšlel a tak nechá leoparda ztratit, pak se objeví pejsek, taky se ztratí, tak je hledají, při tom srandovně padají... Je to škoda, protože Grantovi s Hepburnovou to dohromady ladilo náramně a ten začátek je opravdu vynikající (hlavně scéna společného odchodu z hotelu)

Asi jsem hodnocení trochu přestřelil, může za to fakt, že jsem tu a tam v rozpoložení neuvěřitelně změkčile srágorovitém, což se mi přihodilo zrovna v době sledování tohoto filmu. Tušil jsem šťastný konec a strašně jsem se na něj těšil a byl nakonec rád, že to tak dobře dopadlo, div jsem slzu neuronil (nejde to bohužel léčit). Samozřejmě si uvědomuju, jak je to strašně natočené (hlavně ty záběry na "letící" piloty), odvyprávěné (dětství - bum svatba - bum válka...na konci se dostane hrdina do blázince a najednou bum happy end) a zahrané (prkenným hercům dominuje Brooke Langton, která podává opravdu ale neuvěřitelně mizerný výkon). Ale oceňuju (kromě na začátku komentáře zmíněného), že mě děj tu a tam překvapil (třeba jsem se domníval, že si hrdinka, poté, co skončila válka, narazí šamstra a "mrtvý" hrdina se náhle vrátí domů apod.). A zajímavý námět. S oběma očima přimhouřenýma 50%

Strašidelný pohled do reálného socialismu, který kazí především tradiční neschopnost Chytilové napsat jedinou pravděpodobnou mužskou postavu (hlavně Kodetova postava je hodně lacinou karikaturou). Nejvíce z herců pak zazářili dětští představitelé.

Druhá část mi přišla o dost přijatelnější než ta první. Sice na nás hned v jejím úvodu vybafne se svým projevem Bohuš Pastorek alias Klement Gottwald, pak už ovšem komunistická ideologie příliš prostoru nedostane. A ten závěrečný Gottwaldův citát lze vnímat s hořce ironickým úšklebkem. Na filmu bych ocenil, jak kritické dny roku 38 rozebral do podrobna a myslím, že se mu povedlo dobře zachytit stupňující se beznaděj. Pochválil bych výběr Jiřího Pleskota do role Edvarda Beneše. Takhle nějak si ho představuju - jako moudrého a vzdělaného, ale také příliš jemného a nerozhodného muže. Bratry v triku Jiřího Krampola a Vítězslava Jandáka budu dělat, že jsem neviděl.

Slušná pubertáln í zábava - přiměřeně vtipná i sprostá, trochu moc romantická a vlastně i celkem chytrá (v rámci žánru! ne, aby mě někdo chytal za slovo).

Film natočený de facto podle stejného receptu jako Titanic - do oslňujícího obalu zabalená esence všech tzv. velkých příběhů, tentokrát ještě připepřená rádobynáznaky společenské kritiky. Stejně jako v Titanicu se scénou "já letím" i v Avataru má několik scén okatou ambici zařadit se mezi ty slavné. A stejně jako u Titanicu mi to zase tak technicky precizní nepřipadalo - přinejmenším ti mimozemšťané se podle mě pohybovali dost počítačově. A jako v Titanicu tu pobíhá zloduch tak strašně zlý, až to hezké není. A ke Cameronem vytvořenému světu - spíše než jako okouzlující a úžasně vymyšlený (jako např. v Nekonečném příběhu) na mne působil jako pěkně z prstu vycucaný a dělaný výhradně na efekt omračujících záběrů (ze všech míst oné planety je výhled do hlubokého údolí). A hlavní počítačový hrdina není příliš dobrým ekvivalentem Sama Worthingtona (chová se, jako by mu bylo tak o deset let méně). Avatar bylo moje první "3D dobrodružství", v tomto ohledu jsem spokojený, neboť byl promítán příhodně megalomanský projekt. Ale je to hloupé.