jitrnic

Prvním problémem je už výchozí situace, zabraňuje mi vcítit se do postav, protože jejich čin mi připadá naprosto nepochopitelný - Stalin po 2.světové válce nabídl svým občanům, kteří po říjnové revoluci emigrovali ze země, aby se vrátili a oni to UDĚLALI (ještě u toho pili a zpívali) a pak nemohli uvěřit tomu, že v jejich zemi jsou porušována lidská práva... Druhá závada tkví v sovětských reáliích, kde se o zlu spíše mluví, než aby nám bylo ukázáno. Dál mi vadí, že propracovány jsou pouze charaktery tří čtyř hlavních postav, zbytek jsou karikatury a figurky. A nakonec výtka tuzemským distributorům - český dabing je dost nesmyslný ve filmu, kde se mluví střídavě rusky a francouzsky a je dost důležité, zda ta či ona postava zrovna rozumí. Přes všechny uvedené výhrady musím, říct, že se mi to nakonec vlastně celkem líbilo, hlavně díky tomu, že ústřední postavy byly zajímavě napsány a zahrány.

Propagandistická obskurnost, vedle níž i Chlapci a chlapi blednou závistí, Olověná vesta převrácená naruby, mimořádně uplakaný závěr zvyšuje šanci, že se přece jen jedná o parodii (s touto variantou jsem se nakonec ztotžnil a vyplývá z toho moje shovívavé hodnocení). Český dabing je ohyzdný.

Rozjezd filmu je velmi vtipný, hlavně díky trojici Hoffman-Murray-Pollack, první půlhodina je naprosto skvělá, potom je to vtipné čím dál tím míň, aniž by to bylo tedy na oplátku kdovíjak chytré. Do finiše se už film jenom tak doplíží. Nedá se říct, že by byla Tootsie někde přímo trapná, jen neudržela na začátku vysoko nasazenou laťku.

Výborně jsem se bavil, nadále považuji Dogma 95 za malý filmový zázrak, přeevším styl herectví je přesně podle mého gusta.

"Já za to všechno můžu. Půjdu a přiznám se, ať popraví mne." "Já půjdu taky" "A já taky." U této a řady dalších scén jsem pochyboval, zda je film opravdu míněn vážně. Jinak je to skoro výborný film (stejně jako u jiných Verhoevenových filmů je i tady možná o trochu víc nahoty, než by bylo třeba), ale těch hluchých míst bylo na můj vkus příliš. Návaznost mezi některými scénami byla také poněkud podivná.

Nakonec jsem kvůli zdejšímu přemrštěnému hodnocení dal hvězdičku jednu místo dvou, které si film asi zaslouží navzdory velmi nepravděpodobnému nepříběhu a brutálně černobílým postavám (tedy spíše figurám). Oscarová porota nepřekvapila, toto je typický jí oceněný snímek.

Ne zrovna propracovaný scénář, film by klidně snesl o hodinu víc, takhle konec působí, jakoby scénárista nevěděl, co by ještě vymýšlel. Za zmínku určitě stojí báječná Isabelle Huppertová skvěle nadabovaná Milenou Steinmasslovou.

Být to o hodinu kratší, byl by to výborný film. Neúměrně natahované.

Postava Michelle Pfeifferové je dost podivná, ale to až tak nevadí, protože se na ní i tak jako vždy báječně kouká (k čemuž stačí i vcelku mdlý herecký výkon), stejně jako postava Jamese Spadera a jeho nepravděpodobný poměr s hrdinovou manželkou. Celkový dojem jako vždy zachraňuje jako vždy skvělý Nicholson, který když si zamane, dokáže vypadat třeba jako vlk...

To je jako film???