jitrnic

Celkem sranda, Mastroianni je vtipný (hlavně umí být krásně otrávený), Lorenová je krásná, tu a tam je to prošpikováno nějakou tou kritikou bohatých a zkažených a moc jsem nepochopil, jestli ty tři povídky pojí dohromady nějaká myšlenka nebo co, spíš si myslím že ne a že jsou k sobě dány (ty povídky) hlavně proto, abychom se dostatečně nabažili hlavních představitelů (nemám nic proti).

Film by chtěl být jakousi polemikou s Bohem a otázkou zda v něj věřit či nikoli, ale celou dobu jenom tak klouže po povrchu, omezuje se na zvolání typu "Bůh mě opustil!" případně "Je Bůh nebo není?" Tyto otázky dokázal Bergmann daleko zajímavěji pokládat třeba v Sedmé pečeti, stejně jako dokázal v jiných filmech daleko lépe napsat dialogy, ve kterých k sobě dva lidé začínají být osudově krutí (Podzimní sonáta, Persona). Tenhle film je jeho slabší.

Měl jsem kdysi spolubydlícího, co byl fanouškem rozličných ujetostí, například této, v pokoji nám to běželo skoro každý den, fungovalo to jako vynikající uspávadlo, někdy se mi stalo, že jsem měl těsně před probuzením polosny, slyšel jsem z počítače ještě stále běžící Star Trek a zdál se mi o tom co slyším sen. To nemělo chybu.

Film o dvou lidech kteří se sejdou, rozejdou, sejdou, rozejdou, sejdou a nakonec rozejdou, Nekouká se na to špatně (dočkáme se i pár holých zadků a prsů), herci hrajou mírně nadprůměrně (a jsou mírně podprůměrně nadabováni), ale je to šíleně natahované (takže jsem smrt hlavního hrdiny doprovodil radostným výkřikem) a závěrečný proslov hrdinky na hřbitově je tak příšerný, že dávám nakonec hvězdičky jen dvě.

Potěší lahůdkové herecké obsazení, mimořádně působivá závěrečná scéna havárie vlaku na mostě a skvělá hudba Jerryho Goldsmithe. Horší je to s logikou pžíběhu a věrohodností charakterů. A ty přestřelky působí trochu směšně.

Samotná hra je naprosto úžasná, herecké výkony jsou neuvěřitelné (teda vlastně uvěřitelné. Neuvěřitelně uvěřitelné). Děj okolo a jeho propojení s hrou jsou bohužel pouze průměrné. Za povedené považuju scény, kdy nevíme, zda se spolu začnou mluvit civilní osoby nebo divadelní postavy. A scénu s loutkou Dostojevského předvádějící epileptický záchvat považuju za jednu z nejneskutečnějších, co jsem kdy viděl. Nepamatuju si, kdy se mi naposledy stalo, abych se smál, přitom se za to styděl a ještě u toho otvíral hubu úžasem.

Dost jsem se toho filmu bál, ale asi už jsem otrlý divák, při sledování filmu jsem žádný děs nepociťoval, spíš jsem nevěřícně kroutil hlavou jednak nad podle mě totální samoúčelností všech "šokujících" scén, jednak nad absencí logiky v chování postav. Navíc, ač nemám ve zvyku hodnotit osobnost režiséra, tady to udělám vzhledem k faktu, že kvůli natočení téhle agresivní sračky bylo zabito několik zvířat. Ruggero Deodato je debil. Nebo jím aspoň byl v době natáčení

Stačilo by malinko pozměnit scenérie a bylo by možno z filmu vystřihnout desítky záběrů a použít je jako reklamu na máčka. Film totiž obrazovým ztvárněním dalece přesáhl hranici kýče. Dějová linka je podivná, s několika dějovými skoky, do vyprávění je vloženo hned několik happy endů, které jsou v podstatě jeden jako druhý, takže by film šlo klidně tímto způsobem o hodinu o dvě nastavit (což se naštěstí nestalo). Co se týče herců - Hugh Jackman nepředvádí nic světoborného, ale je to dostatečný chlapák, naštěstí se nepouští do žádných větších hereckých akcí, narozdíl od Nikolky, která se do nich pouští s chutí a já jí nevěřil ani nos mezi očima. Naopak se mi líbily scěny s australským dědečkem, scěna se zastřeleným klokanem a fakt, že mi film i přes několikeré nastavování celkem rychle uběhl. Mám to za sebou.

Další slovenská poetická podivnost, nerad takhle zobecňuju, ale už je to takový desátý film od našich sousedů, které jsou jeden jako druhý, nesouvislý děj, cáklé postavy, zároveň je to hodně barevné... Já tomu zkrátka nerozumim. Takže moje hodnocení je tím pádem hodně zaujaté, asi to má navíc než na jednu hvězdičku, ale já v tom vážně neviděl vůbec nic.

Christian Bale a John Hurt hrají solidně, Penélope Cruz hraje podprůměrně a Nicolas Cage mizerně (což není velké překvapení). Nějaké jiskření mezi ústřední dvojicí nefunguje ani náhodou, některé scény na mě díky tomu působily nechtěně komicky (např. Cage pidliká na mandolínu, má u toho svůj tradiční výraz zmoklé slepice a o kousek dál sedí Penélope Cruz s nehnutým výrazem a hledí kamsi dolů, což má jako vyjadřovat, že hrdina hrdinku definitivně okouzlil). No a když kapitán Correli ze sebe po dvou hodinách filmu vybleje cosi jako "Zkoušel jsem bez tebe žít ale nejde to" a všechno tím pádem dobře dopadne, nezbývá než obrátit oči v sloup, oddychnout si, že to mám za sebou a po opakovaně špatných zkušenostech ignorovat filmy s Nicolasem Cagem natočené po roce 2000 (výjimkou potvrzující pravidlo o špatném a ještě horším Cageovi byla pouze Adaptace).