oiuoiu

Úžasné. Temné i jemné, šokující jakož i mravoličné, staromilské i démonicky sexy. Havrana přesně tak akorát.  Přitom věc šlo zkazit na tisíc způsobů, takže tím víc obdivuji veškeré tvůrce.

Osmidílná telenovela, na kterou se dalo dívat úplně v pohodě. Bez zbytečných vycpávek. Odpočinkové to ovšem být mělo - a bylo, odpočinula jsem si u toho dobře. Ale pozor: nejde o mysteriózní thriller, v tom je anotace zcela zavádějící.

Ohromná jízda po jedněch volbách na starostu Soulu. Trochu pohádkové, nicméně byla jsem nadšena.

"Vy moderní ženy jste tak nevděčné!"  Spokojenost, čekala jsem klasický horůrek na dobrou noc, s prima starobylým panstvím a trochou romantiky - což jsem také dostala.

"Milý pane Bartoško..." - za mne nářez první třídy. Ať kdokoli žehrá, že toto už není dokument, je mi to jedno a jsem nadšená.

"Máš tu hodně brokovnic!" "Ty tu máš hodně Rusů!" Parádní, nepitomá střílečka - jakoby starého střihu, ale tohle se neomrzí.

Úžasně jsem si to užila. Čtu zde komentáře ve smyslu, že by byla série lepší jenom jako celovečerní film - za mne tedy ani náhodou. Jsem ráda za veškerý čas, který byl věnován hlavním hrdinkám a jejich otravným životům texaských předměstských mamin. Život otravných texaských strejců taky perfektní. Paráda!

Třetí řada začala luxusně, na "vařím čočku" do smrti nezapomenu a jako bonus, hrátky s korektností ve věcech rasismu a LGBT mne úplně šokovaly - jaký to sladký kontrast se současnou módou, nevěřím!  Je to dobré a chytré. Když vidím takovéto dílo, myslím si: lidstvo je schopné se spolu domluvit na vykonání velikých věcí, zde máme o tom důkaz.  Třeba ta třetí světová nakonec fakt nebude!

První díl mi udělal velikou radost, přesně šálek mého čaje, myslela jsem si - až tu přišlo závěrečné propojení s původním seriálem. Tak, je to sklenka mého šampusu! Lehounké, sladké, vzletné, ryzí. Miluji to.

Pan Spielberg mne opět dostal, takže v závěru jsem měla slzy v očích, ale krom toho jsem se i zamyslela. To je celý on! Film přitom působí jako brilantně natočený a překrásný - prvoplánový kýč. Evidentně pan Spielberg se toho nebojí. Jediné, co mi vadilo: pokyn pedagogické povahy, nalepený na závěr. To tam být nemuselo, když už jsme se předtím dozvěděli, že realita je jediné místo, kde si člověk pořádně - pochutná, chápeme se.