Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (245)

plakát

Krkonošské pohádky (1974) (seriál) 

Škoda, že se už nic podobného v dnešní době nenatáčí. Klasicky český námět i provedení. Krkonošské pohádky jsou zkrátka klasika.

plakát

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) 

Normálně tyhle loutkové filmy moc nemusím, ale když šlo o film Burtona a hudbu Elfmana, byla jsem svolná ke všemu. A rozhodně jsem neprohloupila. Burtonův styl a humor je tak výrazný, že po prvních pár minutách mi bylo jasné, že bude na co se dívat a čemu se smát. Mrtvá nevěsta je krásně milý film, se spoustou chytlavých melodií a zajímavým zpracováním, které vás buď chytne naplno, nebo se budete těžce nudit. Já se rozhodně řadím do té první skupiny.

plakát

Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) 

Hned na první shlédnutí jsem podlehla kouzlu Jacka Sparrowa. Johnyho Deppa mám ráda celkově, ale tahle role mu zkrátka neskutečně sedla. Těžko si umím na jeho místě představit někoho jiného. Piráti ve své době představovali něco úplně jiného, neokoukaného... Hlavně zpracováním - propojení klasického pirátství s fantasy námětem a zároveň humorem. Piráti z Karibiku se pro mě stali filmem, na který se podívám, když už nevím co by. Vždycky se zaručeně pobavím, i když je vidím po sté. Skvělá výprava, parádní hudba, výborní herci, vtipy jeden za druhým, akce, tajemno... co víc si od pořádné oddechovky na dlouhé večery přát?

plakát

Requiem za sen (2000) 

Aronofsky zkrátka umí točit silně depresivní a psycho filmy. V závěru nemůžete dělat nic jiného, než jen s otevřenou pusou zírat na obrazovku a říkat si, jestli lidem tohle všechno vážně za ty drogy a zničený život stojí. Requiem za sen je jeden z nejsilnějších filmů, s jednou z nejpodmanivějších melodií, který jsem kdy viděla. Drogová tématika svádí k tomu, aby tvůrci, kteří se jí zabývají, kázali, poučovali, zakazovali, nebo ji zlehčovali. Aronofsky zkrátka ukázal, jak to je, že většinou nejde o super zábavu, jak to líčí některé americké komedie, ale že si člověk kvůli trošce prášku může sáhnout až na samé dno nebo ještě hlouběji.

plakát

Pravidla moštárny (1999) 

Jsou filmy, které stačí vidět jednou a už ve vás vyvolají to "něco", zůstanou vám pod kůží a vy si je i po letech dokonale pamatujete. Přesně taková jsou Pravidla moštárny. Ke knižní předloze jsem se ještě nedostala, takže v tomhle směru nemůžu nijak srovnávat. Ale jako filmový zážitek? Wow! Hlavní tři herci patří všichni k mým oblíbeným a tady jen dokazují, že hrát vážně umí. Jemná hudba všechno krásně podtrhuje a zvýrazňuje bez toho, aby na sebe strhávala zbytečně velkou pozornost, výprava je dokonale se hodící k celkovému rázu filmu, i zbytek hereckého obsazení sedí, režie ani kamera nijak netlačí na diváka, ale nechávají ho, aby si všechno dostatečně užil. Tenhle snímek je prostě skvost, který musí chytnout za srdce snad každého.

plakát

Petr Pan (2003) 

Vím, že moje hodnocení je značně nad průměr, ale já byla z Petra Pana tak nadšená, když jsem ho viděla před těmi x lety poprvé. A ten skvělý pocit ve mně zůstal do teď. Zkrátka jsem vážně věřila, že je možné cokoliv, když tomu člověk vážně věří a za tohle... za ten pocit a emoce si film zaslouží vysoké hodnocení. Fůra věcí tu byla špatně, kýčovitě, ale já nemůžu jinak. Když člověk vypne všechny ty svoje logické závity, co v hlavě má, a jen si prostě užívá tu kouzelnou atmosféru, milý příběh a pestrobarevné, leč občas trochu kýčovité, momenty a kulisy, tak někde uvnitř zjistí, že vlastně taky věří na víly... a jo a jo.

plakát

Avengers (2012) 

Říkejte si co chcete, ale tohle se prostě povedlo. Z kina jsem odcházela nadšená a plná dojmů. Akce od začátku do konce, super triky a bezva hlášky, které už teď člověk slýchá všude možně. Že jsou někteří hrdinové jen tupé ovce, které plní příkazy? Ano, ale to je jejich podstata, ne? Obětovat se pro lidstvo na úkor sebe. Slátanina, kde nikdo nemá své místo? A co jste čekali, když do jednoho příběhu nacpete přes 5 hlavních postav, kdy každá má svůj vlastní příběh a historii, byť představenou v samostatných snímcích. Podle mě se s tím Whedon popral dost slušně. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo naprosto nevysvětlené "napravení a zdobráčtění" Hulka. I přes drobné vroubky si ale film zaslouží vysoké hodnocení. Už jen kvůli charismatickému Rennerovi, správně schyzofrenímu Ruffalovi, bezkonkurenčnímu Hemsworthovi a sympaťákovi Downeymu, který si umí i tu sebemenší scénu ukrást jen pro sebe.

plakát

Hvězdný prach (2007) 

Jako velký obdivovatel a milovník knižní předlohy jsem měla zpočátku docela strach, co z filmu vznikne (po velmi nemilé zkušenosti v případě filmového Eragona). Ale byla jsem hrozně mile překvapená. Samozřejmě proběhlo několik úprav, dost scén i postav bylo vypuštěno, ale základní kostra i většina důležitých věcí zůstala a já byla z filmu nadšená. Skvěle vybraní herci, kouzelné počítačové zpracování, nádherné kulisy a prostředí a hlavně hudba Eshkeriho, dělají z Hvězdného prachu výborný film, který rozhodně není jen pro děti a který si dle mého názoru nezaslouží zařazení jen do "pohádek". Už jen kvůli De Nirovi si film zaslouží 5 hvězdiček, protože to, co předváděl coby kapitán Shakespeare a jak si to přitom užíval... to se vidí málokdy.

plakát

Zrůda (2003) 

Upřímně vůbec nevím, co napsat... Zrůda je jeden z těch filmů, co se člověku dostanou pod kůži a tam zůstanou. Atmosféra neuvěřitelná, příběh sám o sobě neskutečný, všechno do detailu propracované. Z mnoha scén mi šel mráz po zádech. Hlavní postava se vám hnusí, ale zároveň ji musíte litovat a soucítíte s ní. Píše to tu každý, ale musím taky - výkony obou hereček nejde popsat slovy. Ricci i Theron se tu představují v úplně jiných rovinách, než je u nich člověk zvyklý. To, co předvedla Charlize bylo brilantní. Dokonale se do své postavy vžila. Změnila veškeré své herecké návyky a řekla bych, že to je hlavně zásluha její a její kolegyně, že má tento film tak dobrá hodnocení a že právě ony z něj dělají to, co je.

plakát

Nekonečný příběh (1984) 

Jako malá jsem ho viděla snad tisíckrát. Pamatuju si, že jsem úplně odrovnala VHS kazetu, když jsem film věčně přetáčela na začátek. Nekonečný příběh je nejkouzelnější pohádkou mého dětství a dost možná nejkouzelnější pohádkou vůbec. Na to, kdy se film točil, klobouk dolů. Úžasné triky, krásná hudba, herci výborní, úchvatná výprava a prostředí... prostě... Nekonečný příběh je srdcová záležitost, na kterou se nezapomíná. Obdivuju fantazii, s jakou byla napsána kniha i na točen tenhle film. Spousta zajímavostí, které se dnes už nerodí- koho by jen tak napadl závodní šnek nebo obří netopýr jako dopravní prostředek? A to nemluvím o roztomilém Falcovi. Škoda, že se už podobné pohádky pro dospělé netočí a škoda následujících dvou dílů, které byly o neskutečné procento horší.