Dupac

Charaktery postav i děj jsou trochu schematické, nebo spíš poplatné době vzniku (každý, kdo se jen trochu zajímá o stavbu "železnice smrti", těžko uvěří, že by největším trestem pro zajatce ze strany Japonců byla samotka nebo facka před nastoupenou jednotkou). To jsou ale malé mušky, které se vytratí na velkém filmovém plátně, kam Most přes řeku Kwai bytostně patří. Klenot, který za šedesát let nezestárnul ani v jediném rámečku (obzvlášť to vynikne v restaurované verzi na BR).

Mám ten film rád, některé scény se mi vryly do paměti na hodně let, ale přece jenom - zůstal té knížce dost dlužnej.

Malá náplast ČT pro všechny, kteří stejně jako já nestihli navštívit žádnou z projekcí Festivalu otrlého diváka. Hodně scén je tady zmiňovaných, ale ani další by neměly zapadnout: Scéna, kdy nás záběry na Loga C&A a Leiseru zavedou do prohnilého západního Německa, kde tamější drogový boss s neskrývanou závistí chválí fištróna československé SNB. Vykulený (zřejmě snaha o zobrazení intoxikace) Marek Brodský vykřikující, že takhle dopadnou všichni, kteří s tím začnou. Západoněmecký profi vrah s českými kořeny Barták (v nezapomenutelném podání Rudolfa Jelínka), který naprosto giallo způsobem odpraví vrhnutím nožů Rudolfa Hrušínského ml. (u zmíněné scény neuvěříte, že ji nerežíroval Dario Argento) a pak si pro svojí finální kulku od Pepy Vinkláře vyleze na hromadu štěrku. Josef Vinklář pronášející nad tělem prvního oficiálně zesnulého narkomana v ČSSR cvachovskou dikcí: "To se nemělo stát, to se nemělo stát". ****** Herci činohry Národního divadla v tomto filmu významně přispěli do Zlatého fondu československé céčkové kinematografie.

No vida, tak on i Steve Martin může být vtipný! A místy dokonce hodně! Přesto se nejednou vetře myšlenka, že když někdo dostane na hraní noirovky ze 40. a 50. let a nůžky, mohl by z toho vytřískat ještě víc.

Chladný scénáristický konstrukt, převedený na plátno velikánem režisérské pózy. Pokud to měla být satira na Spojené státy, kde každý mladý smrkáč nosí pistolku a střílí ostrýma, měl si to natočit sám Lars. Bylo by to pravděpodobně taky iritující, ale s ohledem na jeho dobovou formu lze říct, že by to aspoň nebyla emocíprostá nuda.

Jako na normální film se na to dívat nedokážu. Vidím vytlumenou a už lehce odulou Marilyn a opotřebovaného Clarka Gablea, oba v terminálním stadiu kariéry. A taky utrápený filmový štáb, který se všemi způsoby (střihy, rozostřená kamera při detailních záběrech na Marilyn) snažil zamaskovat, jak moc to hlavní hvězda filmu nedává (a to nejen herecky).

Zápletka jako z rodokapsu, kterou se rozhodl zfilmovat provokatér Verhoeven. Jeho rukopis je poznat třeba v lehce obskurních trikových scénách mixnutých s hodně přepáleným sexíkem. Elizabeth Shue se po vzoru Sharon Stone nebojí před kamerou kdykoli svléknout, uléhat v sexy halence zapnuté na jeden miniknoflíček a s Joshem Brolinem na počkání předvést před kamerou nějakou tu sexuální gymnastiku. Do toho Kevin Bacon, který má ničitelskou roli a la Arnie, ale kupodivu mě bavil míň než sám pan guvernér v Total Recall. Dokud se film tváří, že si autoři prostudovali učebnici kvantové fyziky, dá se na to dívat i s vážnou tváří, ale postupně začnou přibývat hlavně krevní šplíchance do kamery a vršit se jedna nelogičnost za druhou (jedna za všechny - hořící výtah létá šachtou nahoru a dolů, pár milimetrů od něj visí na zjevně nerozžhaveném žebříku Josh, na kterém vůbec není poznat, že byl v předchozí scéně skoro po smrti, když mu projela žaludkem dost bytelná železná tyč). Nakonec se to s ironickým úsměvem prozívá do - SPOILER - šťastného finále, za což štáb zkásne prachy se sladkým vědomím, že si všichni docela příjemně zablbli.

Naivňoučká a cudná pohádka o potrestané pýše, tady v kulisách divokého západu, kameramansky nádherně zarámovaná. Silnější ***

Naprosto fyzická záležitost, z některých záběrů jde peklo džungle vysloveně nahmatat, z jiných (z většiny) jde cítit to peklo, které musel zažívat filmový štáb. V mnoha ohledech Sorcerer předběhl (nebo spíš minul) svojí dobu, paradoxně stejně jako Starwars. Jako filmový fanoušek bych chtěl žít ve světě, kde by byl Friedkin za takový film oslavován, vydělal majlant a v dnešních blockbusterech by byl ještě patrný jeho odkaz (používání detailů, střihy, schéma vyprávění). Čas dal ale za pravdu Lucasovi, v prodejnách Lega bude vždycky zaclánět Skywalker a spol. Já bych si mnohem radši stavěl modýlky těch nádherně obskurních náklaďáků...

Kdyby byl rozjezd stejně stručný a nekompromisní jako finále, nerozpakoval bych se hodnotit nejvýš. Zadní projekce u tohoto typu filmů nechcete, ale datum vzniku hovoří jasně. Vracet se ale stejně vždycky budu k Friedkinově verzi, která se mi filmově i emocionálně dostala za nehet mnohem víc. I když nemá tuhle autentickou, jihoamerickým horkým vzduchem provoněnou patinu.