Dupac

Vychtěný až na půdu. Nic proti ochočeným kosatkám, rusky vypadajícím kickboxerům bez mozku, sondám z okraje společnosti, sexu handicapovaných, a už vůbec proti Marion Cotillard. Z tohohle filmu je ale cítit tak strašlivý kalkul, že i zmrzačení musí splňovat nejpřísnější měřítka na vizuálno. A to už vůbec neřeším křečovitej a předvídatelnej finální zvrat, který byl vyloženě na přesdržku. Nebo taky na smršť festivalových cen.

Al Pacino jako nastrčená policejní volavka ve svižně odsýpajícím, temném a zlém krimi thrilleru z dob, kdy ještě ve střižnách neseděli vypečení strážci morálky s nůžkama Made in China. Film se odehrává ve světě freaks, které žijí v temných zákoutích mimo většinovou populaci a tráví čas takřka výlučně zvráceným a nechutným způsobem. Je trochu kaňkou na vybroušeném režijním stylu Williama Friedkina, že ten odpudivý izolovaný mikrosvět tvoří gay komunita, viděná optikou zjevně poplatnou době svého vzniku. Přesto mám dojem (a některé rozbory filmu dostupné na netu mě v tom utvrzují), že ta homofobie není až tak jednoznačná a mísí se se zvláštní obsesí, hraničící možná až s fascinací, což potvrzuje i znepokojivý konec, respektive celkový vývoj Pacinovy postavy. Rozporuplná, ale podnětná záležitost.

Každý, kdo miluje muziku a chtěl se někdy přiblížit ke svým idolům blíž než na pár metrů, někdy potkal svého Russela, kterému se na krk věšela nějaká ta nezapomenutelná groupie ve stylu Penny Lane, zažil ty opojné chvíle "být u toho" a zároveň se těžko bránil zklamání, že když jednou proniknete pod pozlátko "slávy", už nikdy pro vás adorované songy neznějí stejně jako předtím. Jako vždycky u Camerona Crowea trochu naivní a natřené na růžovo lakem sentimentu, ale hezké vzpomínky těžko můžou být jiné. 90 %

O Napoleonovi za celou dobu zjistíme jenom to, že byl divnej a ambiciózní, což je na očekávaný epický duel Ridley vs. Bonaparte přece jen trochu málo. Proto scénáristicko-režisérská dvojice vsází na Josephine, která se na rozdíl od nich vojevůdci přece jen dostává pod kůži (a suverénně přehrává hlavní hereckou hvězdu). Kvůli ní a kvůli Scottově neutuchající vizuální genialitě (bitva u Slavkova!) se tenhle dvě a půl hodiny dlouhý trailer na applovskou plnokrevnou verzi může na mojí filmové obloze dotknout čtvrté hvězdy.

V žánru rodinných venkovských melodramat nedostižný vzor pro filmy typu Legenda o vášni. K dokonalosti překáží jen trochu natahované dialogy. 90 % /// Podruhé, po pěti letech: 85 %

Neurotická štětka vydělávající "uměním" na nezaměstnaného parťáka, nerdští katolíci a semetrika s ušlápnutým venkovanem s oidipovským komplexem do páru, to všechno jako sociologický vzorek pro sondu do života budoucích mladých novomanželů. Autoři nás nechávají sledovat záběry natáčení lechtivých rádobyuměleckých fotek, taktně přitom ale zamlčí, že madam dělá docela slušnou kariéru v hardcore pornu (a to prosím před desátou večerní, milá Rado pro rozhlasové a televizní vysílání!). Místo toho, abychom nahlédli pod pokličku vztahů hodně mladých lidí pod přísnou katolickou doktrínou, autoři tu obskurní dvojičku pošťuchují, jestli už spolu před svatbou sexovali. U venkovského párečku pak už jenom vyloženě spolu s autory čekáme na to, co a kdy se podělá kvůli vztahům tchyně semetrika - snoubenka semetrika. To není dokument, ale voyerismus, což neberu. Chce se mi věřit tomu, že autorský záměr byl o něco vznosnější, jen se to autorkám vymklo z rukou.

Čtvrtou hvězdičku si zaslouží Richardsonova kamera, která přebíjí občasné rozpaky ze Stoneovy ideologie.

Napříště doporučuji přenechat TV Prima k zařazení do nedělního dopoledního bloku, kam tohle televizní dílko BYTOSTNĚ patří. Herectvím, režií, dialogy a hlavně - "SCÉNÁŘEM"! SPOILER - Vážně je možné v dnešní době tajit před dvojčetem rok smrt sourozence a tvářit se, že odjel? To v Paříži nemají policii, matriku, noviny, internet, sousedy, cokoli?! Sestřička radši stůně na anorexii a hádá se s tatínkem, než že by se zastavila na policii a ověřila si fakta? V dobrém vzpomínám na Soukromé pasti. Fotogenické utrpení hlavní hrdinky doporučuji v americkém remaku replikovat Keirou Knightley, v tuzemských podmínkách postačí nakontrahovat konstantně adolescentní Lucku Vondráčkovou. Za každé více než dvouhvězdičkové hodnocení téhle WTF Pilcheroviny na ČSFD muselo úplně zbytečně umřít koťátko :-(

Ten film je naprosto v pořádku, už dlouho jsem neviděl film (český) s tak vyhraněným názorem. Robert Sedláček se s nástrahami české kinematografie a zřejmě i se sebou samým vypořádal tak, že to soudný člověk prostě musí respektovat.

Ze začátku se to jeví jako typická romance dvou vyděděných nerdů, ale postupně jejich podivínství začne dostávat temnější odstíny a dávat smysl, jak se víc a víc se dozvídáme o jejich minulosti (a vlastně i budoucnosti). Přesto scénář není propracovaný natolik, aby celý film nestál a nepadal s citlivou režií Guse Van Santa, umocněnou nádherným atmosférickým soundtrackem, a - hlavně - uměřeným a citově nevydírajícím herectvím obou hlavních protagonistů. Právě díky nim má (v některých momentech) ten tolikrát viděný příběh "lásky, které hvězdy nepřály", neuvěřitelnou emocionální sílu.