liuk

Mám pocit, že jim ty komplikovanější epizody moc psát nejdou, a tak naprosto vyčnívá tato, která je naprosto jednoduše o jedné té výpravě na Měsíc a všeho kolem toho. A je to zpracováno úplně excelentně s krásnými vizuálními triky. Byl jsem na šťopkách, je tam deep fake s Nixonem, a když si vás epizoda takhle obtočí kolem prstu, tak vás ani nenaštve klišé se Ziggy Stardustem. Navíc i pasáže na Zemi jsou skvělé, zvlášť mám hrozně rád, když se někdo uvede jako naprosto vedlejší postava, aby pak dostal možnost zazářit jak Wayne.

Musím říct, že dost obdivuju diváky, co na to před desítkami let koukali, protože na těch malých televizích Junosť nemohlo být nic vidět. FIlm se pořád odehrává v nějakých tmavých domech, lesích, sledujete záběry přes zavřená okna. Ale o to spíš si to můžeme užít my v domácích kinech a vidět, jaká je to pecka, která se zaobírá tehdy předpokládám tabu tématy - romskou menšinou (vražda cikáněte podle vzoru černoušek) a nebo sexuálními úchylkami.

Je naprosto dokonalé, jak seriál nikam nespěchá. Jak opět dokáže roztáhnout na několik epizod banální případ, jak banka chce vystěhovat staršího pána ze svého domu, a dokáže z něj udělat strhující souboj několika lidí. Člověk čím dal více oceňuje první sezóny, které jsou daleko od toho, jak jsme si představovali origin Saula Goodmana, ale ukazuje se na nich, jak je to celé promyšlené jako cokoliv, když dlouhé minuty Mike dělá něco banálního, a nelze se od něj odtrhnout. BAGMAN je jedna z nejlepších televizních epizod všech dob.

A je to tady zase, Arakiho praštěné postavy, které jsou ztělesněním dnešního významu slova hipster, a se kterými Araki pracuje už 20 let, dávno předtím než se slovo hipster vrátilo do amerického kulturního podvědomí. V Kaboom je to opět banda sebevědomých mladých a neklidných, kteří si povídají o neznámých kapelách, jsou suproví cynici, umí se navzájem superdrze a nápadítě odsekávát a jsou liberální až za hrob. Těmhle postavám jsou životy komplikovány mizením spolužáků, záhadnými výpadky paměti, čarodějnicemi, únosci se zvířecími maskami, samozřejmě problémy se sexuální identitiou a dokonalým použitím BSOD. Kaboom je prostě skvělým punkovým tripem, ve kterém nejde o příběh, ale o ten pocit a zábavu z něj. Sice to přecením, ale já se prostě náramně bavil a z rozuzlení jsem byl u vytržení, jak je u Arakiho zvykem.

Dokonalá elektronická opera, u které jakékoli zápory hodím pod stůl, protože je to příběh z osmdesátkového automatu a protože můžu. I am corrupted.

Skvělý písničkový doprovod, výborně a reálně napsané postavy, v jejichž většině se buď uvidíte nebo poznáte své známé a kamarády, a perfektně zpracované jednodenní a zpravidla nedůležité minipříběhy, které jsou ale pro zúčastněné pravým opakem. Zkrátka a jednoduše dokonalý film se skvadrou dnes už hereckých hvězd, kteří chrlí jednu hlášku a myšlenku za druhou. Miluju ten film.

Při sledování Black Swan mi bylo naprosto jasné, v jaké fázi vyprávění film skončí. Otázkou bylo, co se ve vyvrcholení té fáze stane. A teda odhadovat to za pomoci skvělé voyeuriské kamery, sledující paranoidnější a paranoidnější Ninu, byla paráda. Díky naprostému zaměření filmu na její postavu a na její vnímání okolí je Black Swan takový whodunit naruby, kdy hádáte spolu s vyschizovanou Ninou, kdo komu co udělá. A co se bude následně dít po této předpokládané násilnosti. Jestli by pokračování už bylo giallo nadoraz, a ne pouze náznaky jako u samotného filmu.

Druhá noc démonů je film, který by jako z oka vypadl Raimiho poctujícímu Stáhni mě do pekla. Úplně stejná odlechčenost, nehororové i hororové vtipy, povedené lekačky, příjemná a strašidelná atmosféra k pohledání. Night of the Demons 2 naplňuje naprosto skvěle žánrové požadavky s klišovitými postavami ze střední školy, samozřejmě plesem, strašidelným domem a jako neobvyklejší prvek přidává akční jeptišku se svěcenou vodou ve vodní pistoli. Parádní, akčně komediální horor, který mi opravdu sednul do nálady a pobavil jako už dlouho nic žánrové spřízněného.

První sérii jsem měl problém celý rok dokoukat. Po druhé sérii jsem zjistil, jak umě jde i v seriálu míchat povrchní příběhy s neskonalou zábavou i emocemi. Po třetí jsem věděl, že lepší, náměty přehuštěnější středoškolský seriál prostě doteď neexistoval. Po čtvrté jsem věděl, že lepší seriál o kamarádech už ani existovat nebude. Po páté mi bylo jasné, že ani lepší vážný seriál už nikdy nemůže vzniknout. Po šesté, že dokonce ani naprostá deprese se tak bohatému seriálu nedokáže vyhnout. A po sedmé jsem štěstím ze zadostiučinění i smutkem z konce na šrot. Podepisuju se pod arachneussem a jdu se dívat na celou Buffy od začátku.

Vtipnější než většina žánrových komedií, srdceryvnější než příběhy s předepsaně slzopudnými parametry, celistvější a úplnější než životopisy. A musí se ocenit, že se už američtí tvůrci k problémům vyplávajících z přísně imigrantských čtvrtí staví čelem - viz také seriál The Shield.