DDT

Chci uvěřit, že to bylo opravdu poslední setkání s Mulderem a Scullyovou.

Jak je u filmů C. Breillatové zvykem, jedná se opět o "cestu do hlubin ženské sexuality". A jako vždy jde o film, u kterého vás slovo "zábava" napadne až jako poslední :-) Dvě dospívající sestry se na prázdninách poprvé setkávají se sexem. Ta starší (a hezčí) přichází v patnácti o panenství a ta mladší (ošklivější a tlustá) je toho nedobrovolným svědkem..... Nedá se říct, že by šlo vyloženě o feministický film, i když muži jsou obvykle ve filmech C.B. redukováni na trubce, kteří chtějí jen to jedno... Ženské hrdinky (včetně matky obou dívek) tady také nejsou zrovna svaté (i když na rozdíl od chlapů mají aspoň tu duši, že :-)) a nenápadně houstnoucí atmosféra neomylně směřuje k dramatickému konci. Ten je poměrně nečekaný a šokující, ale zřejmě (alespoň já si to myslím) nejde o realitu, ale o pouhou představu hlavní hrdinky (jaká z nich to je poznáte podle alternativního názvu filmu, který zní "Fat Girl").

Jako komedie je to ovšem silně nadprůměrné.

Ján Kadár natočil v emigraci dva výborné filmy, které ale zapadly, protože jim zřejmě chyběla "hollywoodská poleva". Anděl Levin je příběh dvou starých židovských manželů (skvělý Zero Mostel a neméně výborná Ida Kaminská), ke kterým je proti své vůli "do služby" přidělen černošský anděl (Belafonte).

Rok 2001 byl rokem, který z Miikeho udělal kult. Hyperaktivní režisér v něm vypustil takové pecky jako "Visitor Q", "Happiness of Katakuris" a hlavně "Ichi the killer". Trochu stranou zájmu zůstal ve stejném roce natočený Yakuza-epos "Agitator". Skoro úplně tu totiž chybí typické znaky Miikeho filmů, a to hlavně šokující násilné scény (i když scénka, ve které sám pan režisér mučí jednu nešťastnici v baru mikrofonem, je dostatečně "výživná"). Jedná se spíš o jakýsi pokus o "japonského Kmotra". První polovinu sledujeme hlavně různé machinace znepřátelených gangů a "dohody na nejvyšší úrovni". Hlavní dějová linie se rozjíždí jen zvolna. Ve druhé půlce už konečně "přichází Miike" a začíná tradiční účtování mezi mafiány. Možná trochu příliš tradiční (mafiánská čest a věrnost, zrada a odplata, vztahy typu "boss a jeho první zabiják", to už se řešilo mockrát a často i originálněji). Nakonec dávám čtyři hvězdičky paradoxně kvůli první "nudné" půlce se schůzujícími mafiány. Zajímavé je, že Miike prakticky totožný příběh natočil ještě dvakrát, pokaždé v jiném stylu ("Jitsuroko ando... aka Deadly outlaw: Rekka" - 2002 a "Yurusarezaru mono aka The man in white" - 2003.

Poněkud nekriticky obdivný dokument o slavném japonském fotografovi, mixujícím ve své tvorbě umění, pornografii a kýč (jakási japonská varianta Jana Saudka).

Tři v jednom - hodně tradiční příběh školní šikany, ne už tak tradiční příběh platonické první lásky a krvavá upířina. Divná kombinace, která kupodivu drží pohromadě (až na nějaké dílčí nedokonalosti a nelogičnosti, které vznikly asi krácením původní knižní předlohy). Hustá mrazivě krvavá atmosféra, několik skvělých ("tatínek" v nemocnici) a diváka znejisťujících ("Co kdybych nebyla holka?") scén a ne úplně jednoznačný konec, to vše mě nakonec donutilo zvednout hodnocení ze čtyř na pět hvězdiček. Bohužel si dokážu představit ten americký remake. Bude vyhozeno všechno, co film "brzdí", takže atmosféra půjde do háje a nakonec se přilepí polopatický happy end. Rád bych se mýlil.

Jen o prsa (Britney Spears) lepší než předchozí díl. Po nadějných deseti minutách film bohužel ztrácí svoje "mojo" a až do konce ho marně hledá. Snad ho najde příště...

Málokde jsou vidět tak skvěle slizcí hlavní hrdinové, ale film samotný mě nijak nevtáhl.

Film s nejdelším flashbackem v dějinách a guilty pleasure jako prase. Díky stopáži jsem se už dlouho takhle dlouho nesmál. Některé scény (romanticko-tetovací nebo použití obřího válečného "křovinořezu") mi málem způsobily roztržení bránice. Baahubali vypadá jako vážně myšlená indická verze Kung Fury. Už se těším na dvojku.