Kacounek

Příběhy co pohladí...

Nevím jak vy, ale já měla závrať :-)

O tom, jak je těžké odpouštět, i když to máte v popisu práce.

Zpočátku jsme se obávala délky snímku, kratší vyprávění by však pozbylo na celistvosti, kterou vytváří líčení vývoje osudového vztahu dvou tanečníků na pozadí politického dění 20.století. Divák je okamžitě vtáhnut do syrovosti výchovného zařízení mladých operních pěvců, do stylu líčení a masek v čínské opeře....Oceňuji také, jak veškeré války, revoluce na pozadí jsou pojmuty divadelně. A jak poznám, že film nebyl příliš rozvláčný? Když scény na konci gradují a to se stalo. Úplně mi mrazilo po těle, stačilo k tomu několik pohledů především Leslieho Cheunga, jehož herecké umění tímto doceňuji.

Klasické téma boje ženy a muže o moc, trocha toho zpěvu, humoru i klišé, exotické prostředí, láskyplného pochopení manžela a pětihvězdičkový je na světě.

Přesně pro takové momenty člověk shlédne několik desítek hodin filmového plátna, aby našel podobný skvost.

Poslední dobou mám štěstí na originální příběhy spojené s hudbou a šílenstvím zároveň. Tento má v sobě navíc několik malých story, které by mohly být sami o sobě. Klavírní souboj je ovšem nepřekonatelný!

Vysoké hodnocení vztahuji k době vzniku filmu. Je to mé první fantasy a to zanechává stopy:-)

Tarantinovi odpouštím stejně jako u Hanebných parchantů nejen historické nesrovnalosti a vodotrysky krve....porušuje veškerá pravidla, přesto je výsledek působivý (Například se objevují osoby, jimž je věnován tak významný záběr, že očekáváte, kdy opět přijdou na scénu. Marně. A konec nikdy není konec.). Jeho filmy jsou čím dál lepší. Už dlouho jsem neviděla tak pěkný nekonvekční western!

Jedním slovem nádhera! Taková ta, při níž se vám tají dech. Kostýmy, osvětlení, choreografie, hudební čísla, příběhy tanečníků, příběh samotný, poetika tance, krásná těla, herecké výkony - vše vykresluje krásnou španělskou atmosféru.