pavelg

Mosad, koncentrák, válečný zločinec, spravedlivý soud, židé ... vděčná témata o kteréch ať už společně nebo zvlášť byla natočena celá řada filmů. Často to bývá tak, že děj má zajímavý spád a tempo nad fabulovanou realitou, jenže tenhle spád a tempo si často vyberou daň na konci nepravděpodobným, nebo až praštěným rozuzlením. Člověka pak rozezlí nebo rozesmutní ztráta času s atkouvou hloupostí. Ke cti tohoto filmu budiž přičteno, že intenzita "výběru daně" byla nižší než nasvědčoval předešlý spád a tempo. Další plus-bodem pak byl neotřelý a z velké časti nepredikovatelný vývoj příběhu. Scény z gynekologické roznožky i scény se zajatcem u radiátoru byly doslova dechberoucí. Co bylo zajímavé: v sále multiplexu 3 lidé a to i v den slevněných vstupenek.

Film o letech 47-67, Len Chess má studio a v něm Muddyho Waterse, Howlin Wolfa, Ettu Jones. Pár naprosto dech beroucích blues, které stačí na téměř nejvyšší hodnocení, Děj jednoduchý jako večerníček, Ale nevadí, paráda. Připomenutí že spoustu velkých fláků napsal Willie Dixon (Hoochie Coochie Man). Muddy Waters překvapil svou fešáckou uhlazeností. Hrál ho Moy Def, rapper. Chuck Berry svou promyšlenou nevycválaností. Ettu Jones jsem doposud neznal, holt věčné díry. Zajímavá zmínka na konci, že Muddy Waters vysoudil na Led Zeppelin milion za jakési zneužití práv. Beach Boys jako kreténi z pláže, co kradou písničky. Na csfd čtu, že muziku dělal Terrence Blanchard. Je to holt borec. Hezké připomenutí na konci, že blues je ve všem od hard rocku k hip hopu.

Alejandro González Iñárritu byl před 10 lety s Amores Perros naprostým zjevením. V tom filmu jsem nacházel vše: silný příběh i jeho přesah. Pointa, která mi rvala žíly byla o tom, že náhoda neexistuje. Vše, co se jako náhoda zdá je bočním lalokem nějakého jiného příběhu. A tak je vlastně vše, s čím se potkáváme hrou ainterakcí příběhů. 21 gramů i Babel v téhle síle pokračovaly, i když režisétr musel přitlačit na pilu fabulace a konstrukce. Ale všechno pořád 5*. Z Biutiful jsem měl strach, a sice konkrétně z toho, že to již Iñárritu "nedá". Dlouho jsem se odhodlával shlédnout, až jsem se odhodlal. A Iñárritu to "nedal". Nebyl ani silný příběh, ani přesah. Nejvíc se přikláním k hodnocení csfd usera kalapa: "Bordel, špína, bieda, ničota, choroba a smrť." Že byl Bardem skvělý, nemá cenu psát, to je víc než samozřejmé, nic jiného, než že bude pilířem filmu, by od něj člověk ani nečekal.