Celsius

na debut obstojné, leč pokulhává ve většině věcí, ze kterých by se chtělo přiučit a posléze je doladit.

Zajímavé? Ano. S dobrým hudebním podkresem? Zatraceně, ano. Dlouhé? Ano. Oscarové? Rozhodně ne!

Splnil jsem povinnost a párkrát jsem se zasmál. Víckrát už ne, dženkuji!

Určitě zajímavé. Sice trochu kontroverznější pro ty znás, kteří tak zcela úplně nebaští Cohenův humor, ale ani to mě neodradilo. A dobře jsem udělal. Bavil jsem se přímo diktátorsky.

"Díváte se pozorně?" Tak se dívejte. Dokonalý trik za to stojí, páč nekouzlí víc, než je schopen ukočírovat v mezích komorního vyprávění pod Nolanovým dohledem. Poutavý zdroj nejedné následné diskuze potom, co jsem jej pustil přátelům. :-)

Když si člověk zvykne na amatérské provedení, stane se z toho rozhodně zajímavý počin, který by jen uvítal trochu střihnout, protože na mě ta stopáž byla příliš dlouhá. Co se mi líbilo byl odkaz na "trik se špičatým kloboukem" a nebylo to jedinou věcí. Film má více takových potěšení pro diváka. :-)

▬ (Obsahuje spoilery a smutek.) ▬ Ach jo. Kde jen začít. Fakt jsem se do kina těšil a Pítrovi jsem nedával moc šanci, že by natočil druhý Návrat krále. Dobře jsem udělal. Těšil jsem se však, že nám Jacskon naservíruje důstojné rozloučení se Středozemí, u nějž nezůstane jediný kapesník v sále suchý. A co se dychtivému divákovi dostalo? Působivý start Galadriel v Dol Guldur (a Saruman říkající: "Let the Sauron to me." Kappa je tady více než výstižné :-) ), pak nějaké ty spektakulární záběry na pochodující město, pěkný vnitřní boj Thorina a šilenství, začátek bitky a tím pro delší dobu končíme. PJ nám sliboval obrovskou vřavu, na kterou ale nenašel místo ve stopáži (ale nacpat tam Gandalfa, který si snad minutu marně láduje fajfku, to přeci ději prospěje). Trpajzlíků jsem čekal ale trošku víc, nicméně je vynahradil opanceřovaný vepř pod jejich pidi-lídrem. A největší kámen úrazu pro nějž je snad nejvhodnější adjektivum - parodující souboje hlavních postav stavěné na hlavu fyzice a chápání, jestli to náš milý rejža myslí vážně. Není to takové to surfování po schodech na štítu nebo po chobotu olifanta. Je to něco troufalejšího a absolutně to degraduje celý požitek. Naštěstí pro nás přišla věta, která se v každém filmu musí objevit: "The eagles are comming." To aby učinila přítrž efektové mlátičce, jejíž klad spočívá snad jen v tom, že zázračně nepřežijí všechny postavy, které do ní vstoupily. A kdo jiný s orly nepřiletí než náš malý zhoubičkovaný Radegast? No přeci ještě Medděd, který si porcování skřetů nemůže nechat ujít. Myslím, že by si divák zasloužil pozvání na trochu toho majestátného pohřbu, byť jen jako alegorii, že se pohřbívá i poslední výlet do Středozemě, přesto bych zkončení nic jiného nevytknul. Pěkným a působivým vdechem staré známé nory a flashbackem do prvního dílu LOTRa si náš PJ zachoval střízlivost. Hodnocení Hobita je pro mě obtížné. Způsobil mi radost, smutek, potěšení i zklamání. Víc než tři hvězdy ale nepřenesu přes srdce. Snad jen doufám v oscara za soundtrack, protože po dlouhé době v něm cítím to samé, co jsem našel v oscarovém "Into the West" od Annie Lennox. Doufám, že si naše peníze užívá, protože si je Jackson zaslouží v mnoha ohledech jeho filmových počinů, ale v případě posledního Hobita bych vstupné sesekal na polovinu. :-) P.S. Odkud bere pořád Gandalf ty jeho hole? :-)

Telezive získala nový rozměr!

Přiznám se bez mučení. Vůbec se mi nechtělo ten film pouštět. Vůbec jsem jej nechtěl vidět a až s příchodem tolika nominací jsem se tedy odhodlal. Smekám před tou mravenčí prací. Smekám přede všemi, kteří se s jedním jediným filmem dokázali mazlit celých dvanáct let. A všechno působí tak strašně přirozeně, tak nenuceně a tak parádně. Člověk (dobře, možná jen kluk) se v tom pozná a dokonce se teď už zasměje. Stopáž je možná místy trochu zbytečně dlouhá, avšak nikterak moc nenudí. Ano, příběh se dá shrnout jednou větou, ale co byste od života chtěli. :-) Co o filmu ve zkratce říct? Stačí tahle věta z obsahu výše. - "Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu emocí dokáže ze svých diváků vydolovat."

▬ (Pár spoilerů se tu najde.) ▬ Když jsem přicházel do kina, byl jsem plný pocitu natěšení, co si pro nás Nolan tentokrát přichystal, a také pocitu obezřetnosti, že se vydává doposud neprobádanou cestou, na kterou ještě nikdy nevkročil. Ergo, že si vzal příliš velké sousto. Bál jsem se dokonce i stopáže, protože tři hodiny donutit diváka udržet pozornost, je výzva sama o sobě. Drtivá většina mých pochybností se vytratila. Nevím jak to Nolan dělá, leč dokázal z filmu doslova nadpozemských rozměrů zrežírovat komorní tříhodinovou podívanou do které, aby toho nebylo málo, s něhou uložil vzkaz. Není to ten kýčovitý vzkaz aka "všichni tady chcípneme" a nesnažil se nás dostat takovými efekty, jakými jsou např. výbuchy sopek, mohutná zemětřesení a ječící lidé, Christopherovi postačí hrstka prachu a zatahání za správnou nitku. Význam se skrývá jinde, v něčem mnohem jednodušším - v čase. S ním si pohrává a předkládá krásné teze o něm společně s ukázkou, jak málo jej máme. První polovinu filmu člověk snad ani nevnímá, že nějaký čas ubíhá. Pomalá, leč cílená, gradace. Ačkoli jsem si nemohl pomoci s tím, že mohl Nolan více vykreslit Cooperovu minulost, aby nevypadal, že k raketě přišel jako slepý k houslím. Ano, vím, že náznaky tam byly, ale pro mě málo na změnu inženýr-"farmář"- vyvolený kosmonaut, o kterém skrytá NASA věděla pouhých pár minut. Druhá polovina mě chladným rozhodně nezanechala. Sice si nejsem jistý, jak moc si s fyzikou pohrává - něco mi dávalo smysl a něco trochu menší až skoro žádný, nicméně pohybujeme se ve SCI-FI žánru, budiž. Parádní relativitu v praxi předvedl zprávami za poslední dekády let po "chvilkové návštěvě planety". Ten moment byl jednoznačně nenásilně dechberoucí. Naprosto bravurní ztělesnění myšlenky Brandové, že příroda není ďábelská, leč ohromná, předvedly vlny na první planetě. Druhá planeta tento motiv převzala a obrátila - jedinou ďábelskou věcí ve vesmíru je člověk a jeho "pud sebezáchovy". A pak jen gradace a porce, pro mě, filozofické fyziky, o které si určitě budu muset něco přečíst a pobavit se s přáteli, kteří se jí zabývají hlouběji. I přes tyhle nedostatky - tři hodiny utekly jako pár sekund na jiné planetě. Nesmím zapomenout na Zimmera - ztělesnění toho, že v jednoduchosti je krása - snad 4 tóny, které opakuje celé hudební těleso vždy za doprovodu další složky, mají alespoň pro mé ucho magický účinek a tu hudbu nemůžu dostat z hlavy. ▬▬▬▬ Summa sumárum - Komplexní komprese filmu gigantických rozměrů do osobní úrovně - zajímavě řešený rozpor nebezpečí člověka a "přírody", chcete-li prostředí - bravurní hudba dokreslující příběh - skvělá práce kamery - a jedna gigantická červí díra poblíž Saturnu - pak černá díra, která je sice černá, ale pouze z jedné strany ( Like what? Sh*t happens.), no ale ze které se hlavně dá odletět a proletět červí dírou zpět, když horizont událostí neopustí ani foton. Přesto věřím ve film roku se jménem Interstellar.