Celsius

J. J. Abrams nastupuje při hudbě Star Wars, na kterou má ze všech nejmenší nárok. Svět se říti do propasti a nezachrání jej ani neustále omílané "humory" Chrise Rocka. Nebudem si lhát do kapsy. Byl strašný. Prostor měl dostat Sasha Kohen! To by byla jízda. :-) Naštěstí si všichni stejně odneseme z letošního roku jen to, že se Leo dočkal.

Telezive získala nový rozměr!

Mám s Odstíny doslova pár zásadních problémů, které prostě nepřenesu přes své mohutné osrdí. Prvním problémem a nekonečným utrpením je přeafektovaná Dakota Johnson, na kterou se dá dívat ve chvíli, když stojí, mlčí a kouká se mimo kameru. Absolutní tragédie nastane v momentě, kdy se jí náš sadista Šedý dotkne. V ten moment bychom podle výrazu očekávali opakovaný předčasný orgasmus (a já si doteď myslel, že je to problém jen u mužské populace...). Hlavní úskalí celého tohoto počinu spočívá v tom, že z PŘÍŠERNÉ (klidně čtěte: DIVNÉ, pokud se vám zdá moje adjektivum přemrštěné) předlohy nelze vytvořit SKVĚLÝ film. Mně osobně přijde naprosto zcestné komentovat irelevantní, patetické a nereálné výplody choré mysli spisovatelky, byť právě na nich je postaven scénář. Takže ano, můžeme se chytat za hlavy z moře klišé, ale vinit přitom filmaře, rozhodně tato cesta není ta správná volba. Takových průměrných a podprůměrných romantických slaďáren ročně vpadne do kin řádově pomalu na desítky, ale jsou opomenuty (Sláva tomu na nebesích! Hosana!) díky slabému marketingu. Vítám zároveň, že z filmu neudělali východoněmecké fetiš porno (přičemž přitvrdit rozhodně mohl). Párkrát jsem se nenuceně zasmál, párkrát dostal mindrák nejen z Greyova pyje ale i z bohatství, kdežto hodněkrát jsem se musel chytit za hlavu, ne kvůli filmu, ale kvůli předloze. A někomu takovému (rozumějte, autorce) lidstvo dobrovolně odevzdá své peníze a udělá z ní jednu nejbohatších lidí na světě. *sigh* Summa sumárum: průměrný film podprůměrné předlohy. Kdyby tě Erika nepředurčila k zatracení, mohl jsi být lepší, Odstíne.

Nechal jsem si nějaký odstup od chvíle, kdy jsem Star Wars viděl, a chvílí, kdy se konečně usazuji za klávesnicí, abych se k tomuto filmu vyjádřil, ve snaze utříbit si myšlenky. Here we go. Po režijní stráce bych panu Abramsovi nic nevytkl. Doopravdy člověk vidí, jak moc miluje, co dělá, jak se snaží nezklamat fanouška, jak se snaží zrežírovat obstojného jmenovce předešlým dílům. A to jsem se bál, že se pan Abrams na post režiséra absolutně nehodí pro ságu Star Wars. Film má své silné momenty, narážky (drtič odpadu ^^), hlášky (new haircut vs same jacket), známé zvuky - X-wing, TIE fighter... Ale pro mě převažují negativa: Scénář vypadá, jako by Lawrence Kasdan a ostatní trpěli Alzheimerem a na záchodě po shlédnutí čtvrtého dílu dostali "ÚŽASNÝ" nápad vytvořit něco jako obrovskou kouli ničící planety! To tu přece ještě nebylo! A mimochodem, ničí se skoro úplně stejně, že ano. A mimochodem, zase se něco strčí do droida! A mimochodem, zase zase písečná planeta... Náhoda? Nemyslím si. Skřípou mi zuby už jen z toho, že Rebelové jsou najednou Rezistance (odboj? wtf?) A Nový Řád? To už vám došly nápady, že se musí zdravit skoro jako Hydra z Kapitána Ameriky? Co mi to děláte? Na úkor klasické řežby? Na úkor nějakého epického mlácení mečem? Ne, ne ne a ještě jednou ne.

Silné filmy, slabý večer, nepochopitelní vítězové. Od NPH jsem čekal parádní show, která mi, stejně jako jeho opening number Tony 2013, vezme dech. Nestalo se tak a dostalo se jen (pod)průměrného uvedení ve srovnání s jeho výkony (viz Theatre is not for gays anymore etc.). Škoda. Možná na to má podíl minimální prostor, který dostal, ale i ten využil minimalisticky (mimo jeho předpovědi, ale donekonečna opakování, že máme sledovat kufr... c'mon) a nemusel na tak sledovanou událost napochodovat ve slipech. Netušil jsem, že to budu muset říct, ale Ellen byla loni mnohem lepší, záživnější a zábavnější. Jediný silný moment, který si za celé ty táhlé tři hodiny odnáším je vítězství Eddieho a jeho následná řeč. Radost mám ze Simmonse a jeho fanatického dirigenta. Jak jsem fandil Patricii za Boyhood, tak mám chuť si (anebo jí?) po její řeči nastřílet pár facek - tohle bylo na Oscara mimo mísu. Soška pro Desplata za brnkání do OST strun v Hotelu? Aspoň Enigmu! Noták... Nechápu ten Grandhotel hype, ale i tak snad lepší práci odvedli letos Zimmer. Odnáším si rozporuplné pocity a nutnost se podívat na toho Ptáka a přesvědčit se, jestli mám vůči němu předsudky ignorance, nebo si na takovou parádu jen hraje, zdá se mi, že na jeho úkor nedocenili filmy, které by si to zasloužily více. Snad nám příští rok nabídne podobně kvalitní filmy, ale o to víc snesitelnější udělování cen.

Pixar to opět dokázal! Dokázal, že i v dnešním světě Kokosáčkova dobrodružství, Barbie v kině s grafikou The Sims a spoustě dalších sraček, existuje animák, u kterého se člověk řeže smíchy a místy má i na krajíčku. Tenhle animák se mi do hlavy uloží jako velmi velmi důležitá vzpomínka, kterou si budu přehrávat stejně často jako znělku z reklamy na zubní pastu. :-)

Zajímavé? Ano. S dobrým hudebním podkresem? Zatraceně, ano. Dlouhé? Ano. Oscarové? Rozhodně ne!

▬ (Obsahuje spoilery a smutek.) ▬ Ach jo. Kde jen začít. Fakt jsem se do kina těšil a Pítrovi jsem nedával moc šanci, že by natočil druhý Návrat krále. Dobře jsem udělal. Těšil jsem se však, že nám Jacskon naservíruje důstojné rozloučení se Středozemí, u nějž nezůstane jediný kapesník v sále suchý. A co se dychtivému divákovi dostalo? Působivý start Galadriel v Dol Guldur (a Saruman říkající: "Let the Sauron to me." Kappa je tady více než výstižné :-) ), pak nějaké ty spektakulární záběry na pochodující město, pěkný vnitřní boj Thorina a šilenství, začátek bitky a tím pro delší dobu končíme. PJ nám sliboval obrovskou vřavu, na kterou ale nenašel místo ve stopáži (ale nacpat tam Gandalfa, který si snad minutu marně láduje fajfku, to přeci ději prospěje). Trpajzlíků jsem čekal ale trošku víc, nicméně je vynahradil opanceřovaný vepř pod jejich pidi-lídrem. A největší kámen úrazu pro nějž je snad nejvhodnější adjektivum - parodující souboje hlavních postav stavěné na hlavu fyzice a chápání, jestli to náš milý rejža myslí vážně. Není to takové to surfování po schodech na štítu nebo po chobotu olifanta. Je to něco troufalejšího a absolutně to degraduje celý požitek. Naštěstí pro nás přišla věta, která se v každém filmu musí objevit: "The eagles are comming." To aby učinila přítrž efektové mlátičce, jejíž klad spočívá snad jen v tom, že zázračně nepřežijí všechny postavy, které do ní vstoupily. A kdo jiný s orly nepřiletí než náš malý zhoubičkovaný Radegast? No přeci ještě Medděd, který si porcování skřetů nemůže nechat ujít. Myslím, že by si divák zasloužil pozvání na trochu toho majestátného pohřbu, byť jen jako alegorii, že se pohřbívá i poslední výlet do Středozemě, přesto bych zkončení nic jiného nevytknul. Pěkným a působivým vdechem staré známé nory a flashbackem do prvního dílu LOTRa si náš PJ zachoval střízlivost. Hodnocení Hobita je pro mě obtížné. Způsobil mi radost, smutek, potěšení i zklamání. Víc než tři hvězdy ale nepřenesu přes srdce. Snad jen doufám v oscara za soundtrack, protože po dlouhé době v něm cítím to samé, co jsem našel v oscarovém "Into the West" od Annie Lennox. Doufám, že si naše peníze užívá, protože si je Jackson zaslouží v mnoha ohledech jeho filmových počinů, ale v případě posledního Hobita bych vstupné sesekal na polovinu. :-) P.S. Odkud bere pořád Gandalf ty jeho hole? :-)

Přiznám se bez mučení. Vůbec se mi nechtělo ten film pouštět. Vůbec jsem jej nechtěl vidět a až s příchodem tolika nominací jsem se tedy odhodlal. Smekám před tou mravenčí prací. Smekám přede všemi, kteří se s jedním jediným filmem dokázali mazlit celých dvanáct let. A všechno působí tak strašně přirozeně, tak nenuceně a tak parádně. Člověk (dobře, možná jen kluk) se v tom pozná a dokonce se teď už zasměje. Stopáž je možná místy trochu zbytečně dlouhá, avšak nikterak moc nenudí. Ano, příběh se dá shrnout jednou větou, ale co byste od života chtěli. :-) Co o filmu ve zkratce říct? Stačí tahle věta z obsahu výše. - "Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu emocí dokáže ze svých diváků vydolovat."

▬ (Pár spoilerů se tu najde.) ▬ Když jsem přicházel do kina, byl jsem plný pocitu natěšení, co si pro nás Nolan tentokrát přichystal, a také pocitu obezřetnosti, že se vydává doposud neprobádanou cestou, na kterou ještě nikdy nevkročil. Ergo, že si vzal příliš velké sousto. Bál jsem se dokonce i stopáže, protože tři hodiny donutit diváka udržet pozornost, je výzva sama o sobě. Drtivá většina mých pochybností se vytratila. Nevím jak to Nolan dělá, leč dokázal z filmu doslova nadpozemských rozměrů zrežírovat komorní tříhodinovou podívanou do které, aby toho nebylo málo, s něhou uložil vzkaz. Není to ten kýčovitý vzkaz aka "všichni tady chcípneme" a nesnažil se nás dostat takovými efekty, jakými jsou např. výbuchy sopek, mohutná zemětřesení a ječící lidé, Christopherovi postačí hrstka prachu a zatahání za správnou nitku. Význam se skrývá jinde, v něčem mnohem jednodušším - v čase. S ním si pohrává a předkládá krásné teze o něm společně s ukázkou, jak málo jej máme. První polovinu filmu člověk snad ani nevnímá, že nějaký čas ubíhá. Pomalá, leč cílená, gradace. Ačkoli jsem si nemohl pomoci s tím, že mohl Nolan více vykreslit Cooperovu minulost, aby nevypadal, že k raketě přišel jako slepý k houslím. Ano, vím, že náznaky tam byly, ale pro mě málo na změnu inženýr-"farmář"- vyvolený kosmonaut, o kterém skrytá NASA věděla pouhých pár minut. Druhá polovina mě chladným rozhodně nezanechala. Sice si nejsem jistý, jak moc si s fyzikou pohrává - něco mi dávalo smysl a něco trochu menší až skoro žádný, nicméně pohybujeme se ve SCI-FI žánru, budiž. Parádní relativitu v praxi předvedl zprávami za poslední dekády let po "chvilkové návštěvě planety". Ten moment byl jednoznačně nenásilně dechberoucí. Naprosto bravurní ztělesnění myšlenky Brandové, že příroda není ďábelská, leč ohromná, předvedly vlny na první planetě. Druhá planeta tento motiv převzala a obrátila - jedinou ďábelskou věcí ve vesmíru je člověk a jeho "pud sebezáchovy". A pak jen gradace a porce, pro mě, filozofické fyziky, o které si určitě budu muset něco přečíst a pobavit se s přáteli, kteří se jí zabývají hlouběji. I přes tyhle nedostatky - tři hodiny utekly jako pár sekund na jiné planetě. Nesmím zapomenout na Zimmera - ztělesnění toho, že v jednoduchosti je krása - snad 4 tóny, které opakuje celé hudební těleso vždy za doprovodu další složky, mají alespoň pro mé ucho magický účinek a tu hudbu nemůžu dostat z hlavy. ▬▬▬▬ Summa sumárum - Komplexní komprese filmu gigantických rozměrů do osobní úrovně - zajímavě řešený rozpor nebezpečí člověka a "přírody", chcete-li prostředí - bravurní hudba dokreslující příběh - skvělá práce kamery - a jedna gigantická červí díra poblíž Saturnu - pak černá díra, která je sice černá, ale pouze z jedné strany ( Like what? Sh*t happens.), no ale ze které se hlavně dá odletět a proletět červí dírou zpět, když horizont událostí neopustí ani foton. Přesto věřím ve film roku se jménem Interstellar.