Felix.catus

Musím se omezit pouze na jednu hvězdičku. Nemohu si pomoci, ale ve srovnání s SG - 1, je to, podle mne, téměř propadák. Obsazení postav se absolutně nezdařilo, jsou nudné, nesympatické, nečitelné a herecké výkony hercům nevěřím. Nezáživné dialogy umocňují jen pocit nezábavnoosti. Vizuální efekty jsou příjemné, nový nepřítel trošku kašírovaný, ale dejme tomu. Potenciál námětu - kolonizace ztraceného města - by se dal využít podstatně lépe, epizody jsou jen povrchové, do hloubky se nikdo nepustil. Závěru seriálu nejen že došel dech, ten už dokonce nedýchá vůbec.

Na rozdíl od některých komentářů mám naopak pocit, že seriál místy důstojně rozvinul původní myšlenku i film. Některé díly jsou mimořádně dobré a zajímavé, natočené napínavě a se zajímavou pointou. Vysoké hodnocení dávám pro prvních pět řad, tedy do okamžiku, kdy seriálu došel dech. Že místy zůstal potenciál nevyužit připisuji spíše jakési režisérově laxnosti vyplývající z předlouhé práce a ta únava je znát i na hlavních představitelích. Další řady jsem již brala jako jakousi zbytečnou atiku, nový nepřítel, témata vykonstruována, děj na většině míst dře. Přesto si se ze seriálu jako celku odnáším to lepší.

Ačkoli romantické filmy nevyhledávám, tento mne nesmírně mile potěšil. Očekávala jsem něco trošku odlišného, s dramatem to mnoho společného nemá, ale nezklamal mne. Dobrý herecký výkon, mile vystavěné postavy, poklidný a hladivý film na letní večer na sice ne zcela originální téma, ale to vůbec nevadí. Dům a jeho okolí tentokrát nenahání strach, ale naopak uklidňuje. Opravdu citlivě a lidsky natočeno.

Popis filmu nezněl špatně a navíc Liv Tyler, kterou mám ráda, slibovala příjemnou podívanou. Omyl. Začátek, nesoucí se spíše v duchu romantických filmů, byl příliš zdlouhavý, děj se nakonec nerozběhl vůbec, on vlastně ani žádný není. Jakési nepopsatelné zlo pro zlo, Oni, kteří jsou někde tam venku, je prapodivná partička, která hrůzu vůbec nenahání a závěr, kdy jdou masky dolů jen proto, aby divákovi bylo jasné, že teď, právě teď, nadešla konečně ona chvíle, kdy aktéři musí býti zabiti, neboť viděli tváře svých katanů, je spíše komický. Absolutně nelogické jednání, nulový pocit strachu, žádné napětí. Pro mne je tento film o ničem.

Nejen nejlepší seriál ze Star Treku, ale nejlepší seriál obecně. Pro mne. Vize světa takového, jaký, kdyby jednou byl, byl by skvělý. Technicky propracované vynikající náměty většiny epizod, herecké výkony které potěší, jedinečné obazení. Od prvního uvedení uběhla už nějaká řádka let, a i po tak dlouhé době je pro mne Star Trek TNG lékem na špatnou náladu, starosti, nebo jen tak potěší kdykoli, kdy si jej pustím. Příběhy jsou promyšlené, napínavé, lidské a světy, které odkrývají nejsou jen svrchní slupkou masek, ale ukrývají uvnitř i vlastní životy, kultury, historii a potřebu respektu k dolišnostem.

Spojení Lelouch a Belmondo slibovalo filmový zážitek. Umocněný úžasnou hudbou mé očekávání ještě daleko předčil a film se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Letitý pocit únavy, marnosti a osamění, které nese hrdina na bedrech, přechází i na diváka, Zvláštně poklidný smutek, hrdost, touha změnit to, na co v reálu nemáme sil, i pouta, která nelze v životě přervat vůbec snadno, jsou nosnými tématy a nesklouznou ani na okamžik ke klišé. Jako velký milovník francouzských filmů, a obzvláště pak francouzského šansonu, jsem se slzami v očích (u filmů obvykle nepláči) poslouchala úvodní melodii, která se prolíná celými dvěma hodinami příjemného, místy trošku tíživého, děje. Myslím, že tento film se dá pochopit až s věkem a i jeho moudrou melancholii, dětsky naivní poťouchlost a konečně i potřebu zanechat za sebou to, co nás vyhořuje. Za sebe hodnotím přirozeně plným počtem bodů.

Délka je v tomto případě ku prospěchu díla, První část navozovala dobře atmosféru, dostatečně se věnovala charakteru postav, byly okmažiky, kdy jsem téměř měla dojem, že jsem na místě a sníh mi křupe pod nohama. Druhá část se vyvíjela uspokojivě mrazivě, ale tam někde pocit napětí končil. Třetí díl mne v polovině začal nudit. Nevyužité okamžiky, absolutně nelogické jednání, nesmyslné mlácení kolem sebe hlava nehlava, které nemělo konce. Závěr se dal předvídat, i kdybych předlohu neznala. Suma sumárum je tento horor dobře dívatelný. Pravda, Steven Weber mi v této roli vůbec nesedl, nikdy bych jej do horohové postavy neobsadila, ale to je čistě subjektivní. Rebecca De Mornay nepřekvapila velkým hereckým výkonem, některé scény jsem jí vlastně ani moc nevěřila, zato malý Courtland odvedl na svůj věk práci velmi dobrou, vzbuzoval dokonce i jakousi touhu jej chránit. Okamžiky, které mohly být dotaženy do konce a které i mohly lépe prohloubit atmosféru strachu, zůstaly nevyužity a vyzněly naprázdno, byly nahrazeny lacinými triky, které místy vzbuzovaly spíše úsměv.