Hezzy

Těžké hodnotit tento film. Žádá si vaší absolutní pozornost a jakékoliv vypuštění byť jen jediného dialogu vám může zkazit celý požitek z filmu, proto je lepší podívat se na něj vícekrát(klidně i 5x) a až potom o něm přemýšlet, neboť "něco" takového uvidíte možná jednou za život. Kdybych tady chválil brilantní režii, herecké výkony, hudbu, střih, scénář, jen bych opakoval stokrát vyřčené. Já však složím hold Chucku Palahniukovi, protože neznám jiného psychopatického spisovatele (možná ještě Jonathan Littel), který by stvořil nadčasovou knihu s tak znepokojujícím poselstvím. Divím se, že Klub rváčů nepřekročil 90%. Možná to bude neznalostí předlohy nebo nepochopením ne příběhu, ale spousty alegorií, jenž se proplétají celým filmem. Smekám a jdu se na to podívat po 6x.

Po skončení filmu jsem měl normálně depresi. Devastující vlna emocí, přestože se někomu postava Tonyho Montany může zdát bezcitná a krutá, není vždy tak. Je to příběh muže, který chtěl od života něco navíc, aby získal moc a peníze, které nikdy neměl udělal cokoli, jen aby zjistil, že v momentu, kdy získal všechno, nemá nic. Al Pacino je jednoduše božský. Dokáže totiž z každého svého pronikavého pohledu vytřískat pocit cílevědomého a sebevědomého gangstera, který ví, že bude nejlepší. Ve filmu je sice velké množství úsměvných a vtipných momentů. Třeba svádění vnadných plážových Američanek a nebo Al Pacinovo tančení v baru. Přesto na konci všechno vyváží beznaděj jednoho muže, který klesl až na dno.

Další Tarantinův mistrovský kousek, který mám od něj asi nejradši. Musím vyzdvihnout hlavně božskou hudbu a potom výkon Waltze. Některé části filmu jsou sice velmi úsměvné a celý film se nese v nádechu ad absurdum, ale znalci historie ať přivřou oči, nějak za nimi přijde Hugo Stiglitz :). Snímek, který doceníte až po opakovaném shlédnutí, neboť obsahuje obrovské množství dialogových detailů. A za čtvrtou kapitolu ( nezapomenutelné "německé tři") nemůžu dát jinak než plný počet.