mustafa

Rozhodně jeden z nejhorších sci-fi filmů, které jsem měl tu možnost vidět. ve všem se vyrovnává filmu Tělo na tělo. Vizuálně ten film bude vypadat už za pět let hodně směšně, speciální efekty jsou opravdu otřesné, stejně jako herecké výkony. Hodně jsem si sliboval především od Charlize Theron, ale o té se dá maximálně napsat, že jí to sluší. Vypadalo to jako nějaká zlevněná počítačová hra, akorát jsem za pomocí klávesnice nemohl honit hlavní hrdinku po plátně (možná by to bylo užitečnější než sledování tohoto filmu). Scénář je opravdu neoriginální, plytký a hlavní vyvrcholení filmu je trefnou tečkou. Hůř to vyvrcholit ani nemohlo.

Celý můj komentář by se možná měl nést v duchu jednoduchých vět obsahujících spoustu hojně používaných slovních spojení, aby navodil atmosféru tohoto filmu:-) Jedná se o naprostý propadák ve všech směrech, s tím s většinou zde přispívajích souhlasím. A.L.E ! Celou dobu jsem si kladl otázku, zda ten film brát jako chorý produkt hollywoodských studií, který je natočen ve stylu pomalu stárnoucí vlny alá Charlieho andílci nebo si film sám sebe uvědomuje a tvůrci si jeho prostřednictvím opravdu dokonale z diváka dělají "prdel". Nakonec jsem zvolil druhou variantu. D.E.B.S je naprosto prostoduchý, naivní a hloupoučký film, který je zajímavý z mnoha hledisek. Jedná se buď o hodně nevtipnou komedii či velmi povedenou parodickou hříčku? Otázka ohledně žánru je podle mě u toho filmu celkem na místě a možná nejdůležitější, protože z toho plyne výsledný divákův dojem. Podle mě spíše jedná o parodii špionážních filmů. Nemohu napsat, které snímky přesně film paroduje. D.E.B.S totiž parodují žánr celkově, než-li jednotlivé snímky. Tisíckrát viděné akční a milostné scény jsou zaobalené jako falešně a trapně natočené úseky, které vynikají svou naivností a křečovitostí. Právě v tom spatřuji velmi povedené a vtipně využité parodické prvky, které vlastně tvoří celý film. Nezastírám, že některým replikám jsem se opravdu upřímně zasmál především z důvodu, že se jedná o naprosto typické žánrové žvásty. Úsměvně to na mě působilo především kvůli faktu, že dialogy v D.E.B.S fungují , narozdíl od svých "vážnějších" sourozenců, kde jsou dialogy hlavních postav víceméně naprosto totožné a jsou myšleny naprosto vážně. Jednoduše řečeno: To co nefunguje jinde, tady funguje. Přece nemůžete brát vážně snímek, kde je hlavní hrdinka lesba a zamiluje se do první sexy agentky v těsném oblečku, kterou potká. Přistoupil jsem na hru, že ten fim si dělá srandu sám ze sebe, a proto se mi jeví jako celkem povedená hříčka.

první polovina filmu byla opravdu zoufalá. Bitva, kdy kamera zabírá bitvu shora a válečníci vypadají jako "mravenci" už je celkem opraskaná, neoriginální, neefektivní a mě se prostě nelíbí. Nemyslel jsem si, že se Stone k něčemu takovému sníží. První půlka je jakási špatná směsice Troji a Pána prstenů, která by se vyrovnala Gladiátorovi. Ale druhá půlka filmu je naprosto skvostná, úderná a celkem omračující. Je to hlavně tím, že Alexander a lidé kolem něj už se tolik nevěnují filozofování a ani bitvám. Důraz je hlavně kladen na dialogy a lidské emoce (vrcholem byla hádka mezi Alexandrem a jeho matkou nebo zavraždění Filipa). Byl jsem naprosto unešen bitvou v Indii, která se po zasažení Alexandra odehrává v rudém prostředí - naprosto geniálně provedený nápad, opravdu se mi to líbilo. Alexander byl nakonec nadprůměrný film, který mě hodně oslovil...

Chtěl bych podotknout, že filmy o homosexuálech příliš nemám v oblibě. Tento seriál (hodně dlouhý film?) je ale výjimkou. Doslova jsem nadšen tímto seriálem. Moc jsem se těšil na každý další díl. Nejvíc si vážím toho, že každý díl byl pro mě něčím překvapující. Síla seriálu spočívá především ve vynikajících dialozích a ve skvěle napsaných a natočených vyhrocených scénách. Nebude moc originální, když napíšu, že výkony herců jsou fenomenální, ale bude to stoprocentní pravda. Moc se mi líbilo, jak je zde popisována Amerika kolem roku 1985 a vláda Ronalda Reagana - především debaty okolo americké politiky té doby. Mou nejoblíbenější postavou se stal Roy Cohn: jak vnitřně bojuje se svými hříchy a přitom chce před veřejnosti zůstávat dál tím pyšným a namyšleným právníkem, který za každou cenu neuzná svou prohru - tím budu fascinován hodně dlouho.

Karla. Ten film nechce jen šokovat, nýbrž si hraje i na skutečné umělecké dílo. Až přílišná snaha o psychologii vyznívá nakonec až příliš nesourodě a amatérsky. Základ nefunkčnosti celého filmu vidím v naprosto nesourodé dvojici hlavních postav. Nemám nic proti násilí ve filmu, ovšem v tomto filmu působí právě násilné scény až příliš samoúčelně. Režisér se snaží z každé zachytit to nejbrutálněi. Klidně se přiznám, že některé scény ve mně vyvolávaly opravdu velké znepokojení a přišly mi zavrženíhodně a nechutné. Skryté násilí na mě působí stejně znepojkojivě, jako kdyby tam ty scény mučení a znásilňování byly (výsledek je stejný). Ovšem ty scény absolutně nepodpořily příběh, vůbec nezapadaly do celkového schématu. Ještě bych chtěl podotknout, že jiné násilné scény mi přivodili na rtech spíše úsměv (především když Paul Bernardo podvádí svou manželku v obývacím pokoji s jejich společnou kamarádkou). Proč? Dialogy, herecké výkony, celkové načasování a vyvrcholení scény byly zkrátka zoufalé a hodně trapné. Dále mi vadilo, že film je líčen především z Karlina pohledu a není absolutně objektivní. To je zřejmě čistě moje záležitost, ale ta neobjektivnost mě prostě hodně rozčílila. Z toho pramenila ta umělost celkového dojmu. Zřejmě každý divák bude mít po skončení pocit, že se to takhle stejně nemohlo udát a to je u autobiografického filmu celkem velký neodstatek. Bestie Karla je pro mě v každém směru hodně špatným filmem a doufám, že už ho nikdy neuvidím.

Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem.

Už dlouho jsem neviděl muzikál, který by mě uchvátil především svými písněmi. Filmu Bohémové se to podařilo. Písně jsou ozdobou celého snímku a film neobsahuje jedinou průměrnou píseň. Síla textu a jednoduchost melodiky dokáží ze snímku udělat nezapomenutelný zážitek. Musím se přiznat, že mi Bohémové chvílemi připomínal další nedávný snímek, a to sice Shortbus. Narozdíl od Shortbusu ale Bohémy nezdobí jen velmi povedený hudební doprovod. Bohémové se svou tematikou zaměřují především na mezilidské vztahy a každodenní situace lidí na okraji společnosti (což stále není takový rozdíl od Shortbusu), jenže Bohémové disponují lepšími herci a především lepším scénářem, který nestojí na předpokladu, že film má za úkol především diváka šokovat. Dále bych chtěl napsat, že písně v Bohémech velmi dobře rozvíjí a posouvají vyprávění. Hudební čísla nepůsobí jako sled videoklipů, které sice zaujmou, ale snímek nikam neposouvají. Film tak působí velmi celistvě a především důvěryhodně a díky tomu tento film působí jako vynikající komorní drama.

Hrůza! Katastrofa! Hnus! Tohle je tak strašný fim, že bych ho nejraději vymazal ze své paměti. Přitom seriál, který následoval jsem měl rád a s chutí jsem na něj koukal. Největší slabinou je hlavní herečka (Swanson). Ta paní byla otravná a od začátku jsem jí přál smrt. Bohužel... Příběh je předvídatelný, ve filmu na vás nečeká jediná překvapivá scéna, jediný překvapující okamžik. V seriálu jsem Michelle Gellar hltal, byla pěkná. Ale původní Buffy vypadá opravdu jako nějaká kremace pěkné ženské. Jak už bylo řečeno, jediné co je na filmu alespoň trochu zajímavé, jsou mladí (nyní slavní?) herci. Nejvíc mě pobavil Ben Affleck a jeho minirolička. No přístě by se měly scénaristé víc snažit, protože za tohle by měli zaplatit a ne za to dostat zaplaceno.. A to nemluvím o těch trapných upírech, kteří vypadali jako stašáci na poli. No a ještě jsem nezmínil Luka Perryho - ten pán je opravdu zoufalý a zasloužil by za ztvárnění jeho role pořádnou facku...

Naprosto klasicky vystavěné sportovní drama, které nepřináší vůbec žádnou inovaci. Už tolikrát viděný příběh o podceněném sportovním družstvu, které navzdory nespočtu překážek (osobní spory, nepřízeň "mocných", sportvoní neúspěchy) vždy dovede najít cestu ven z těchto zapeklitých situací. Není to vyloženě špatný film, už jen kvůli problematizaci rasismu a vlastně vykreslení nových trendů v basketbalu. Film obsahuje hodně témat. Jenže není prvním a přiznávám, že nemám basketbal v oblibě. Čistě subjektivní zabarvení, ale je tomu tak, na basket se nevydržím koukat ani v televizi a vykreslování "amerického snu pomocí sportovního dramatu mi také nepřijde zrovna jako nejšťastnější řešení...

Seagal má pupek. seagal má hodně velkej pupek. A ten hodně velkej pupek musí celý film schovávat pod kožichem (stejně jako v Patriotovi), aby ten hodně velkej pupek nebyl zase tolik vidět. Dřívější Seagalovy filmy nebyly nějaké skvosty, ale člověk byl zvyklý na to, že vyvraždí rodinu teroristů a dá jim pořádně na držku. No v Cizincovi se toho vůbec nedočkáme, jeho tlusté ruce se jaksi o něco snaží, ale je tak třeikrát za celý film a při těch pohybech s tím abnormálním pupkem vypadá celkem směšně. Ono už jméno režiséra Oblowitze neznačí nic dobrého a tušení se naplní, protože film má hodně špatný scénář, jehož dialogy jsou směšné a místy se zdá, že pozorujete trapnou parodii. Herci a grimasy jsou opravdu zoufalí a člověk už jen říká, aby jim to ten pupkatej Seagal konečně natřel vy jste měli od tohoto filmu pokoj...