Tr3D0ubl3

Poslední dobou jsem nějak zatížená na Keiru Knightley. Just sayin', loads of interesting movies lately... :-)

Vložený obsah: zatím neschválen.

Quinn (Simon Helberg) miluje svou dívku Devon (Melanie Lynskey), s níž tvoří pár již deset let. Ve svých osmadvaceti letech Quinn cítí, že je na čase posunout se dál a tak se chystá Devon požádat o ruku. Na cestě k tomuto činu, který si představoval epicky už od dětství, ho ale provází spousta peripetií. Oba s Devon čelí úskalím dlouhodobého vztahu a když Quinnovy pochyby a zmatenost náhle rozvíří okolnosti v podobě vyznání lásky od jeho okouzlující kamarádky Kelsey (Maggie Grace), se kterou zároveň pracuje v květinářství, vypadá to, že se najednou začal svět točit opačným směrem. Namísto zásnub s Devon Quinn zjišťuje, že z jejich vztahu začala na povrch vystupovat všednost, samozřejmost a neschopnost najít své vlastní já. Jaké je ale pak jeho překvapení, když zjistí, že v tom není sám. Zatímco Quinn přemítá, jak z toho ven, Devon vezme věci do vlastních rukou, pobídne ho, aby si vyrazil rozšiřovat obzory s jinými dívkami a sama se mezitím sbalí a vyrazí za sebepoznáním do Paříže. Naplňujíc rčení o tom, že "člověk neví, co má, dokud o to nepřišel", vydává se Quinn na cestu, aby získal svou vyvolenou zpět. Podaří se mu ale překonat všechny nástrahy, které skýtá svůdná francouzská metropole?

                                                                                                          ***

Quinn je ztřeštěný a velmi nepravděpodobný romantický hrdina, kdyby semtam nebyl ukřičený bylo by to vážně hezky vybalancované dílko. Je pravda, že mohlo být lépe a některé vtipy funkčnější, v jiných částech ale zas herecká neotřelost a pojetí romanťáku nahrávají výš, než jen podprůměrné dvě hvězdičky. 

Left a print in the sand a then got washed away by the tide... btw. consummate combo Garner+Leto+McConaughey is never to be forgotten.

Gotta have a mood for It and although I don't like Matthew McConaughey, I liked this one :-)

V půlce první série prozatím ****, uvidíme jak se to dál vyvine.

"Jen tak mimoděk jsem si všimla, že většinu míst v mých oblíbených hercích a herečkách okupují ti, kteří dle mého názoru skvěle hrají (nebo jen jednou hráli) nějakou potrhlou postavu. Co je to na té fascinaci vypětím a šílenstvím?"

Asi začínám měknout, protože se mi čím dál víc zamlouvá herecký projev Logana Lermana. Už od chvíle co jsem viděla The Perks of Being Wallflower a pořád to trvá :-D. I tady se jedná o film, který lze zkouknout takřka jedním dechem. Konverzace uplývá a čas letí, ale oproti výše zmíněnému je to pořád trochu slabší. I tak, příjemné a vyrovnané výkony všech účinkujících a to je moc fajn.

Tupé, ztráta času, instantní romantika. Jen na obličeje se dá celkem koukat.

Možná právě proto že jsem tento film viděla teprve nedávno a přitom je staršího data, překvapil mě tím, jak skvěle mi padl do nálady. Ústřední dvojice Jodie Foster a Matthew McConaughey mi k sobě pasovala a působila vyrovnaně přesto, že mě McConaughey běžně neoslňuje. I když mne počáteční pohled na stopáž nechával na pochybách zda to nebude na umírněnou sci-fi trochu moc, příjemně překvapila a udržela mou pozornost až dokonce, bez nutkání dělat při tom ještě něco jiného. Co ale považuji za největší plus tohohle příjemně koncipovaného filmu, je fakt, že se vás neznaží oslnit, zahltit a ohlušit třaskavým způsobem dnešních akčních sci-fi bijáků a naopak nechává prostor i pro vlastní myšlenky diváka, což je kvalita, kterou často u filmů postrádám například oproti knihám a díky tomu na mě působí nadčasově. Navíc se tu člověk po zkouknutí nemusí potýkat s pocitem podivného prázdna, protože neví, co vlastně poslední skoro tři hodiny dělal. Rozhodně bych si tenhle snímek nedávala, pokud máte náladu na nějakou jednohubku, ale pokud stojíte o zamyšlení, zkoumání pohledu na lidské poznání a film který nabízí otázky, ale výběr odpovědí nechává na vás, pak mohu doporučit všemi deseti.

Such a naive and sweet guilty pleasure :-)

Rush/Rivalové film(v režii Rona Howarda), který mne zarazil do sedačky a nepustil až do závěrečných titulků a rozsvícení v kině.

Příběh Nikiho Laudy(geniální Daniel Brühl) a neméně jeho rivala Jamese Hunta(Chris Hemsworth), který do puntíku naplňoval rčení že někdy člověku zarytý soupeř může být mnohem blíž než si je ochoten připustit, šlápl na plyn a nebrzdil ani do zatáček. Svědčí o tom, že to vůči čemu se vymezujeme, nás často určuje víc, než naše vlastní ideály. Jeho nepopiratelná vzájemnost a prokreslenost byla strhující a neméně pak výkony hlavních představitelů. Reálnost založená na skutečných postavách a událostech tentokrát nezanikala, ale všechno ještě víc podtrhovala aniž by umenšovala spád filmu...a abych už ukončila tyhle bezbřehé ovace, ...tleskám a ano mohla bych vidět znovu a znovu -> bez okolků *****:-)

PS: Možná moje slabost pro motorsport přidává filmu další plusy, ale ty jsou ještě navrch k těm pěti hvězdičkám a jsem si jistá, že film dostane i ty, kteří tuhle slabost nemají :-)

Three Kings and three stars plus one for Mark Wahlberg, I'm biased, sue me :-D

**** pro Fish Tank, který (a nebo spíš která, protože je to přece jen nádrž pro rybky a ve filmu se najde i jedna skutečná ryba :-D) mě jakoby neviditelnou silou pořád přitahoval. Pominu-li zvláštní propojení hlavní postavy Miy a vody i děj samotný plyne tak nějak lehce a nepřetržitě, zároveň ale chvíli nadnáší a chvíli táhne do hlubin. Mia sama ale jednoduše neumí plavat ani ve vodě, ani ve svém vlastním akváriu, ať už jím máme na mysli její bezprostřední okolí panelákových bytů nebo život sám. Jak by ale taky mohla, když má před očima obraz vlastní matky, která do chvíle než se objeví Connor, je osobou veskrze nešťastnou a zrovna tak neschopnou nakládat se svým vlastním životem. Connor na chvíli do života Miiny matky a jejích dvou dcer přináší iluzi světla, všechno se ale mění, když se na povrch dere přitažlivost mezi ním a Miou. celé by to mohlo být na rozsáhlý rozbor a nebo se dalo shrnout i jednou větou a tak to radši zkrátím. Příběh má spousty paralel a schopnost režisérky v tom plynulém průběhu jakoby zvýraznit jednotlivé momenty nenechala mou pozornost uplavat někam do neznáma :-). To ani nemusím zmiňovat herecké výkony a zvlášť syrový a o to víc přitažlivý výkon neherečky Katie Jarvis. Můžu tedy s klidem říct, že na tohle BSD(Brit.Soc.Dram.) bych byla ochotna se podívat znovu, přestože u většiny takových(a to ne že bych je neocenila jejich kvalitu) se z 90% spokojím s jedním shlédnutím :-)

**** pro Ďáblova dvojníka, pro Dominica Coopera a po dlouhé době pro snímek, který mě přikoval k židli a přestože nejsem fanynkou filmů zobrazujících válku, tady jsem se nedokázala odtrhnout. Mnozí by možná namítli, tohle není typicky válečný film přece. Opak je ale pravdou, i když válka vnější tu není úplně v popředí, prosakuje skrze všechno a prostřednictvím dvojice Latif/Uday ukazuje válku člověka a bestie. Bestii, která zešílela utrpením a člověka, který šílenství vzdoruje do posledních sil. Myslíte si, že vás utrpení nezmění? Že byste se dokázali vymanit z cyklu násilí, aniž byste ho začali sami působit? Jak vlastně chutná absolutní moc a absolutní poroba? A není to právě to "absolutno", které člověka přivede k šílenství? Tyto a spousty dalších otázek mi víří hlavou a ještě jedna. Pak se totiž sama sebe ptám, proč když Uday páchá cokoliv se mu zlíbí, přemáhá mne spíš lítost než znechucení a přestože je zde Latif otrokem, pořád mi připadá svobodnější než Uday?

50 to go :-)

A protože ještě nemůžu přidávat komentáře, píšu si sem :-) to jen na úvod, vysvětlení a abych si pamatovala svoje dojmy a hodnocení  téměř bezprostředně po shlédnutí filmů :-)

A teď už k filmu samotnému :-)

*** Dávám především za to, že film mi pasoval do vánoční atmosféry, hlavní dvojice se nijak zvlášť netřískala a opravdu jsem neměla problém netrpět sympatiemi k hlavní záporačce Priscille, která mě v pár okamžicích, které jí byly poskytnuty, docela zvládla přesvědčit, že se na konci filmu nebudu cítit zas tak provinile, když jí šedá myška prince odloudí. Jinak v celku pohodová vánoční oddechovka, takže vypněte mozek a nechte působit vizuál :-)