Birgi91

Neokoukané tváře? ANO. Nadprůměrné herecké výkony? ANO. Sympatický a charismatický hlavní hrdina? ANO. Výstřední, přesto však všemi oblíbená postava, kterou zkrátka dnes musí mít každý seriál? ANO . Negativní i pozitivní stránky každé postavy? ANO. Kvalitní záporáci? ANO. Zajímavý příběh? ANO. Historické prostředí? ANO. Dynamické bojové scény? ANO. Dobrá výprava? ANO. Atmosférická hudba? ANO. Skvělé intro? ANO. Víc nemusím dodávat...

Asi jako všichni fandové komiksů a superhrdinských filmů jsem se nemohl tohoto seriálu dočkat. Ovšem výsledek mě zaskočil. Jedná se o naprostý šedý průměr, který sice neurazí, ale člověk přecejenom čekal něco víc. Postavám chybí jakákoliv špetka originality, jsou tu vytvořeny podle klasické šablony (sociálně nejistá ajťačka, namakaný bručoun, drsná agentka). Kromě toho jim chybí jakákoliv hloubka a uvěřitelnost. Zápletky jednotlivých dílů také nepřinášejí nic nového, v (opravdu jen) trochu jiném provedení jsme je mohli vidět nespočetněkrát. Tento seriál nezachrání ani sympaťák Coulson. Agents of S.H.I.E.L.D. mohl být seriál, který by se stal splněným snem každého nerda. Ale místo toho jsme dostali naprostou fádnost a neoriginalitu. Pro mě zklamání.

Seriálů z prostředí CIA tu bylo (a zajisté i bude) tolik, že tento počin z kabelové stanice určitě nemohl ničím novým překvapit. Ale chyba lávky! Homeland naprosto válcuje konkurenci díky tomu, že se od ní značně liší ve stylu, jakým je vyprávěn. Nejedné se totiž o další akčními scénami překypující seriál, ale spíše o psychologické drama. Napínavých momentů je tu samozřejmě hodně, ale často se tu najde řešení, v kterém pistole mlčí. Když už dojde na akci, tak jsou scény dynamické a atmosféra by se v nich dala krájet nehlědě na to, že nedojde k zničení několika budov či zabití nebřeberného množství nepřátel. Ústřední herecké trio (Lewis, Danes, Patinkin) odvádí naprosto bezchybnou práci, jejich výkon je strhující a jejich postavy uvěřitelné. Zejména Claire Danes v roli psychicky narušené Carrie odvádí přímo herecký koncert, který se na televizních obrazovkách zase tak často nevidí. S Homelandem zkrátka nemůžete šlápnout vedle a při jeho sledování vás čeká více než zajímavý divácký prožitek.

Dokonalý důkaz toho, jak jedna lež může naprosto změnit život. Skvěle zachycená přeměna všeobecně oblíbeného jedince ve vyvrhela společnosti. Tento film plný naturalismu typického pro severské země sice možná šetří okázalými scénami typickými pro komerční snímky, ale rozhodně to není na škodu, ba naopak. Divák při sledování Honu zažije vskutku nevšední emoční zážitek, který si jen těžko zopakuje. Vynikající Mads Mikkelsen opět dokazuje, že patří mezi současnou hereckou špičku. Málokterý snímek zanechá po svém skončení takovou díru v hlavě, kdy člověk není schopen ještě nějakou dobu normálně uvažovat a jen s úžasem přemítá, čeho byl právě svědkěm. Jeden z nejlepších evropských snímků, co jsem kdy viděl.

První díl byl pro mě vizuální lahůdkou, a tak jsem byl zvědavý, jak dopadne pokračování. Nový režisér Murro má trošku jiný styl než jeho předchůdce Snyder, a na výsledku je to poznat. První změnou oproti prvnímu dílu je určitě menší přímočarost a pomalejší děj. Podle mého názoru to filmu takového žánru spíše škodí, divák očekává akcí nabité scény a místo toho dostane někdy až zbytečně zdlouhavé dialogy bez špetky nápadu a originality, které se navíc v takovém filmu naprosto míjí účinkem. Co se herců týče, tak bych zde našel pár pozitiv i negativ. Charismatického Butlera nahradil nevýrazný Stapleton, který se sice svou absenci hereckého umu snaží se vší vervou zamaskovat, ale nějak se mu to nedaří. Eva Green si svou roli hlavníhi filmového padoucha vskutku užívá a nezbývá mi nic jiného, než dodat, že své herecké kolegy jasně zastiňuje. Lena Headey se dokázala s (ne)velikostí své role popasovat dobře a odvedla kvalitní práci. Rodrigo Santoro nějak za svými kolegy nezaostáva a narozdíl od prvního dílu mu dokonce přibyla i nějaká osobnost. Co se mi však nelíbilo, byl scénář. Jeho tvůrce vymyslel opravdu "geniální" příběh, který je v několika bodech pouhou upravenou kopií prvního dílu (opět tu máme rodinné drama v podobě řešení vztahu otce a jeho syna; hlavní hrdina stejně jako v prvním dílu čelí mnohonásobné přesile tupých hovad bez špetky inteligence a vlastního uvažování). Navíc některé scény působí i přes to, že se jedná o "komiksovou" stylizaci značně komicky a nerealisticky. Divák si například musí klepat na čelo, když SPOILER!! vidí chrabré Řeky, jak zvládnou více než dvacetometrový skok ze skály bez jakékoliv zlomeniny, nebo když hlavní hrdina přežije explozi (co na tom, že se nacházel přímo v epicentru) bez jediného škrábance. KONEC SPOILERU! Jediná věc, ke které bych neměl asi žádné výtky, je hudba. Ta dokonale podkresluje atmosféru jednotlivých scén a jen díky ní boj vypadá skoro stejně epicky jako v prvním dílu. Vizuální stránka je také velice povedená, ale už nemá zkrátka takový "drive" jako první díl. Celkově je pro mě film zklamáním, ale tak to většinou bývá, když je divák namlsaný prvním dílem.

Vtipný kraťas se zdařilou animací, sympatickým hlavním hrdinou a vynikající pointou. Přesně takhle si představuji ideální snímek spadající do žánru krátký film.

Tento návrat do Středozemě ve mě zanechal rozpoluplné pocity. Na jedné straně vizuálně velice dobrý snímek s kvalitními speciálními efekty a vynikající hudbou, vytvořenou Howardem Shorem, plnou starých známých tónů. Za pozitivní bych také označil návrat starých známých (obzvláště jsem si užil scénu s Glumem ztvárněným Andym Serkinsem ) a skvěle vybraného Martina Freemana, který se pro postavu Bilba prostě a jednoduše hodí. Avšak k filmu mám několik výhrad. Zaprvé bych zmínil výskyt "vatových"scén, které film zbytečně prodlužují. To se však dalo vzhledem k tomu, že adaptace nepříliš obsáhlé knihy bude rozdělena na tři filmy, čekat. Dále mi vadila jistá infantilnost (nejvíce reprezentovaná Radagastem, kterého Jackson vykreslil jako bláznivého Krakonoše, jehož schopnost komunikovat se zvířaty by mu záviděl i Dr. Dolittle ), díky které jsem měl místy pocit, že se spíše koukám na "dětské" Letopisy Narnie. Poslední výtku směřuji k vizáži skřetů a goblinů. Na Pánovi prstenů se mi velice libily reálně vypadající kostýmy těchto kreatur a proto mě zamrzelo,že v Hobitovi je jich naprostá většina vytvořená pomocí CGI. I přes některá negativa mě pohltila atmosféra tohoto filmu a dlouhé čekání na další díl je pro mě utrpením.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Sergio Leone vytvořil umělecké dílo, kde má každá postava svůj význam. Hlavní charaktery jsou brilantně zahrané a vyvolají v divákovi přesně ty pocity jaké by měly: náklonnnost k průšfihářovi Cheyennovi a mlčenlivému Harmonikovi, soucit k Jill a k modrookému Frankovi pocítíte čirou antipatii. Za zmínku zcela jistě stojí také hudba. Pokud se říká, že právě ta dotváří atmosféru filmu, tak tady to platí dvojnásob. Morricone stvořil něco dokonalého. Vymyslel totiž každé hlavní postavě vlastní melodii, která se rozezní při každém jejím vstupu na scénu. Navíc hudbu zkombinoval s obyčejnými zvuky (například vrzání dveří) a tak dodal celému snímku realističtější nádeh. Pro mě je tento "spaghetti" western srdeční záležitosti a kdykoliv se na něj rád kouknu znova.

Při sledování tohoto snímku mi bylo spíše k pláči než k smíchu.Vtipy vůbec nepobaví (za celý film mi koutky cukly asi dvakrát, což je u tohoto žánru opravdu žalostný výsledek) a člověk si říká, že na takový snímek mohou koukat se zaujetím jen lidé po lobotomii a nebo v tom nejtěžším stádiu puberty. Scéna s prdící kočkou pro mě byla opravdu vrcholem trapnosti a jen díky obrovskému sebezapření jsem tuto "komedii" viděl až do konce.

Pro mně určitě jedna z nejlepších bondovek, ne-li přímo nejlepší. Skvěle napsaný scénář s uvěřitelnými postavami z masa a kostí. Velmi se mi líbila větší hloubka postavy Bonda. Konečně se dozvíme něco z jeho minulosti a zjistíme, že i tento napohled dokonalý britský agent má také své vnitřní démony. Skvěle napsaná postava hlavního záporáka, kterému zase nejde o zničení světa, jak jsme na to v bondovkách zvyklí, ale o osobní pomstu. A právě to, že je postava, kterou výborně ztvárnil Bardem, motivována něčím jiným než prostým chtíčem po moci, dodává tomuto filmu zcela nový rozměr. Film i přes trošku delší stopáž rozhodně nenudí a nemá žádné hluché místo. Za zmínku stojí také vizuální stránka (například očím lahodící scéna v Šanghaji) a samozřejmě ústřední píseň od Adele, která je dle mého názoru v historii bondovek tou vůbec nejlepší. V prvních dvou filmech s Craigem jsem si nebyl zcela jistý novým pojetím Bonda, ale po zhlédnutí tohto snímku říkám rozhodně ANO.