Birgi91

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Sergio Leone vytvořil umělecké dílo, kde má každá postava svůj význam. Hlavní charaktery jsou brilantně zahrané a vyvolají v divákovi přesně ty pocity jaké by měly: náklonnnost k průšfihářovi Cheyennovi a mlčenlivému Harmonikovi, soucit k Jill a k modrookému Frankovi pocítíte čirou antipatii. Za zmínku zcela jistě stojí také hudba. Pokud se říká, že právě ta dotváří atmosféru filmu, tak tady to platí dvojnásob. Morricone stvořil něco dokonalého. Vymyslel totiž každé hlavní postavě vlastní melodii, která se rozezní při každém jejím vstupu na scénu. Navíc hudbu zkombinoval s obyčejnými zvuky (například vrzání dveří) a tak dodal celému snímku realističtější nádeh. Pro mě je tento "spaghetti" western srdeční záležitosti a kdykoliv se na něj rád kouknu znova.

Vizuálně působivé vyprávění o hrůzách války. Folman udělal dobře, když se rozhodl při vytváření tohoto snímku zvolit rotoskopii místo hraného filmu. Animace filmu svědčí, je protkán působivými scénami, které jen tak z hlavy nedostanete. Navíc by se dalo říci, že surrealistické výjevy povyšují snímek na uměleckou úroveň. Samozřejmě také musím vyzdvihnout hudbu, která svou krásou a podmanivostí dotváří již tak skvělý dojem z filmu. Valčík s Bashírem je po vizuální stránce skvostem, kterému však nechybí ani hloubka. Toto autobiografické hrůzné válečné svědectví diváka zkrátka pohltí svou atmosférou a umožní mu prožít silný smyslový i emoční prožitek.