Luky61

Po delší době od shlédnutí filmu jsem schopen reagovat. Z filmu jsem byl opět nadšen, jak je krásný a hrozný. Dogmatický začátek nutí diváka vžít se do příběhu Selmy a zamýšlet se nad její "nevinností", ale pořád na něco čeká, něco se stane, přijde nějaká hrůza, jenomže kdy...! Pak se poruší velké množství zásad dogmatu 95, kamera se změní na statickou, dobarví se zvláštním nostalgickým nádechem a přichází první krásná, odlehčující muzikálová scéna, odlehčující jak pro diváka, tak i pro Selmu. Muzikál se postupně, ale velmi zvolna vyvíjí a pomalinku cílí k nevyhnutelnému závěru. Zamiloval jsem si filmy Larse Von Triera díky cynickému a realistickému pohledu na svět a společnost. První myšlenky, co mě napadly, když jsem vyšel z kina, byly: „Dokud jsem neznal Larse, nevěděl jsem co je to film!" a další: „Lars nenávidí lidi!" A měl jsem pravdu. Film ukazuje, že vražda může být opodstatněna dobrým úmyslem a bezmocí, ovšem ne omluvena. Také ukazuje, že když má nejlepší přítel možnost pomoci příteli, učíní tak pouze, když ho to nebude nic stát, jakmile má čerpat ze svého, „tak čert tě vem a radši si za tebe jen pobrečím!" Film ukazuje nejhorší lidské vlastnosti. Konec zase poněkud silný, jak někdo kritizuje, ale mě se líbil, nebo líbil... přesněji řečeno seděl jsem nehnutě skoro v křeči, kdy to přijde a půlkama bych mohl stříhat dvojku drát:) Zapůsobila na mě ta síla, opravdu hodně nepříjemný konec. Vy by jste zvládli udělat 107 kroků?? Nemůžu zapomenout na úžasnou Björk, excelentní herecký výkon. V kině bylo buď naprosto hrobové ticho, nebo bylo slyšet smrkání do kapesníčků, pár lidí to taky nevydrželo a odešlo. Ženy měli po konci totálně rozmočené stíny. 99% pro Dancer in the dark. 1% dolů za Selmu Džeškovou a Oldrič Nouy:)

První část režisérské verze se mnou celkem "zamávala" a na druhou jsem už nemohl dospat:) Malinko se lišila od první. Příběhy byly vyprávěny přímočařeji, bez servítek, drsněji. Poslední kriminální část pro mě neměla takovou kvalitu, ale vynahrazovaly to některé nádherné věci. Jako například když Joe našla svůj strom na kopci. Osamělý a pokroucený.. A závěr - Lars-nemám slov!

Od Aronofskeho jsem čekal další silný a hluboký zážitek a nezklamal. Neokoukané baletní prostředí, na toto téma jsem snad žádný jiný film ještě neviděl. Krásná Natalie Portman v roli Niny žije jen baletem, který je pro ni vše a celý život obětuje snaze o získání vysněné role. Bylo pohlcující sledovat její přerod osobnosti a ponoření se do vlastního baletního světa. Atmosféra filmu úžasně gradovala až do úplného konce. Krásně smutný film, při kterém mi běhal mráz po zádech.