Zahrada

"Valašská škola mravů stodola" od Hugolína Gavloviča dnešnej doby. Nepotreboval som konkretizovať vzťahy a uvádzať realite striktnú príbehovú rovinu. Stačilo mi presne to, čo som tam videl. Učiteľ žijúci v meste u otca krajčíra , ktorý vedie bežný trpký život mešťana. V snahe osamostatniť sa na otcov podnet odcestoval na odľahlú chalupu z roku 1921 po svojom dedovi. Odtiaľ som sa všetkému už iba usmieval. Nepriame prinútenie človeka k vrelej a búrlivej existencii bez vplyvov vonkajšieho sveta mimo odľahlej usadlosti. V krásnom evinom rúchu prírody a plynulosti okolností. Naučiť sa "žiť" po slovensky. Do deja navyše vstupovali perfektné vedľajšie postavy formujúce jeho zmýšľanie. Krásny poetický film. (02.11.2012)

Neznám lepší novodobý slovenský film. Je kouzelný, zmate vás a za chvilku to jako by s omluvou vysvětlí jevem nevysvětlitelným :) jste z toho popletení? Já jsem taky byla, ale při tom je to tak jednoduché. Je, anebo není? Atmosféra je jako magnet. Nemůžete se přestat dívat, ale jako by nevíte proč. Hodně zajímavé. Nechci komentovat nijak detailně, myslím, že si v tom každý najde svůj výklad. (22.05.2008)

Veľmi zaujímavá kamera, hudba a použité filtre. Dobre sa na to pozerá. Tempo je veľmi pomalé, ale nie nudné - skôr upokojujúce. Marián Labuda st. hrá neskutočne sympatickú postavu a vždy keď je na scéne, smrdí obrovskou charizmou. Jeho tanec je nezabudnuteľný, to sa proste musí vidieť. Ja som sa nechal unášať poetikou a bavil som sa kráľovsky. Zuzka Šulajová je nádherná baba. Veľmi milé slovenské prekvapenie. (taký mix medzi Americkou krásou a Dobrým ročníkom). 80%. (01.01.2009)

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

(viděno v říjnu 2010) Nakoukávám snímky producenta Biermanna, protože se chystám na jeho přednášku. Většina z těch, co jsem viděla, byla pro mě průměrná, Kawasakiho růže hooodně nadprůměrná a Záhrada nadprůměrná. Já a poetické filmy, to často nejde dohromady, tady byla poetika únosná, ač myslím, že i zde mi bohužel zabránila většímu prožitku. Krajina krásná, palčivé téma krize středního věku dobře podáno. Je to pomalé, ne úplně nudné, vlastně je to dobré. Možná se někdy podívám znovu. (04.05.2012)