Chléb a sůl

Mladí lidé, prázdniny, kebab a koňská dávka autenticity. Režisér obsadil neherce, do hlavních rolí rovnou skutečné bratry, a ještě většině nechal jejich skutečná křestní jména (příjmení nikde nezaznějí). Použití úzkého formátu dává smysl, dlouhé zatmívačky mezi některými scénami už méně. Srovnání s Jednej správně napadne asi každého, ale Chléb a sůl je filmem ryze aktuálním a v mnohém tak blízkým, že by se bez výraznějších změn dal natočit i u nás. Jenomže u nás podobné problémy filmaře nezajímají. (10.10.2023)

Strhující až dokumentárně autentické sociální drama (chvílemi jako kdybych sledovala záběry z kamery někde v Přelouči před nonstopem).   Velmi mě "bolela" scéna, kde si hlavní hrdina frustrován svým vlastním "srabáctvím" vyléval zlost na malého chlapce při lekci klavíru (ukázkový zákon padajícího ho*na).  Uvaděč z našeho filmového klubu zmínil, že jsou k filmu velmi dobré podpůrné materiály pro školy. Což byla myslím výborná volba. U studentů by film mohl zarezonovat a vyvolat zajímavé diskuse... (15.01.2024)

Atmosféra vytvářená pomocí obrazů. Kocur sází na vytvoření působivé nálady, šetří slovy a pozoruje. Hlavní hrdina, talentovaný pianista Tymek, tráví prázdniny v ospalém rodném městečku. Trochu ztracený ve prostředí, kde tak dlouho žil. Tráví čas s bratrem a s partou vrstevníků, do které se sice nijak nehodí, ale dělá všechno pro to, aby na sebe nestrhl pozornost. Nezastane se proto ani dvojice muslimských mladíků provozujících kebabárnu. Nechce páchat nic špatného, ale nic neudělá proti tomu, aby se zlu dařilo. Je indiferentní a za žádnou cenu nedává najevo vlastní názor. Parta mladíků chodí na kebab, protože chutná, ale současně si potřebuje dokázat nadřazenost vůči imigrantům. Působivá studie, která zalézá pod kůži pomalu a vybízí k přemýšlení tím, co vyřčeno nebylo. (21.09.2023)

Partitura zahraná se zdrcující přesností a citem pro detail. Trochu raného Östlunda, trochu matematické přesnosti Hanekeho, trochu panelového lyrismus Malgorzaty Szumowské. Pokud se tu šermuje manifesty Nové intimity: takhle to má vypadat. Nekompromisní, zdrcující debut // sociální sonda do každodenní xenofobie // drama o tom, jaké je to vrátit se domů a být tam (sám sobě) cizincem. Kus street rapu, kus Chopina. Vůbec nechápu, kde se talent jako Kocur vylíhl, ale je mi jasný, že jeho další filmy budu sledovat na špičkách. (15.04.2023)

Damian Kocur je zrejme novodobý európsky režisérsky skokan roka. Dokázal z prakticky ničoho vytvoriř zaujímavé filmové dielo, ktoré realistickým a objektívne smutným spôsobom ukazuje spôsob života súčasnej mladej generácie. Dal by som tých hviezd aj viac, ale strašne mi vadil ten strih vo filme. A ani tie herecké výkony ma nejako nenadchli, ale myšlienka fajn. 65 % (20.01.2024)