Isognomostom

Velmi příjemná zábava, povedená akce, sympatičtí klaďáci i záporáci. Ocenila jsem hlavně Lukostřelce - konečně trochu víc prostoru. Vkládání mocného kamene do umělého člověka vymyslel už Rabbi Low v rudolfinské Praze, ovšem odpadla jsem při představovací scénce: So, who are you? I AM --- citovat božskou identifikaci "Jsem, který jsem" v komixovém blockbusteru, to mě vážně dostalo. Mému nadšení 2D s titulkami naprosto stačilo a já se bavila opravdu náramně. Jednou budu muset absolvovat Avenger maraton, abych se zorientovala před příštím filmem, který zřejmě bude ještě větší jízda. "Neubírej z mojí hromádky!" ... "Hello, DEER, tell me everything" ... "he is fast, she is weird"

Kdysi kdosi diagnostikoval mou zálibu v klasické/naivní filmografii, která u většiny současných lidí vyvolává možná tak úsměšek, za poťouchlost až recesi. Strojené monology lékaře Jáchyma sice vedou k průběžnému uchechtávání, některé citové výlevy obou hlavních dam jsou také k pousmání, ale když se profesor Partyk podívá nebo promluví, tak se jakákoli pochybnost o filmu Zlatý člověk per prima hojí. Z celého filmu je nejsympatičtější právě idealizovaná postava poněkud nešťastného lékaře, který by "chtěl od života jen prosté lidské štěstí". Díky svým zkušenostem má totiž nad všemi červenoknižními zápletkami, kvůli kterým by se všichni hromadně uplakali nebo zasebevraždili, velmi příjemný a poučný nadhled. Navíc se pan Korbelář moc hezky poslouchá a s ohledem na charismatické vystupování dává smysl i jeho udivená sebekritická poznámka směrem k tajně zamilované asistentce Jožce: "co na mně vidí?"... Ve filmu se mluví krásnou češtinou, takže občas si pustím film jako zvukovou kulisu k práci a některé pasáže už mám v uchu - výborná je zejména hláška primáře Boučka, když se ptá Jáchyma na pletky s paní Partykovou: "Tak sedněte si a povídejte. Ale ne mně lhát! Nebo vám vynadám! Víte, že pro to daleko nejdu!" - takový klenot se v současných scénářích příliš nevyskytuje ;-)

Jedním slovem - poctivý - Na celém filmu je vidět pečlivá práce a velmi příjemně se na výsledné dílo koukalo. Jako umírněná "Benedictinka" jsem se chvílemi sebekriticky přistihla při dvou propojených úvahách: 1) jestli by Imitation Game měl takový divácký úspěch i bez účasti fanklubu B. Cumberbatche ... Příběh je pojat tak příjemným způsobem, že by určitě zaujal i v jiném obsazení, ovšem byla by velká škoda nevyužít Cumberbatchova ohromného potenciálu nejen v početnosti nekritického fanklubu, ale hlavně v jeho všestranném herectví, jehož charisma prostupuje každou scénou a právem celý film táhne z pozice titulní role. 2) jakého jiného herce bych si uměla představit v náročné roli Alana Turinga (pokud bych neznala matematikovu skutečnou podobu). ... V několika scénách mi místo BC blesknul obraz Damiana Lewise, který by se jistě v roli A. Turinga taky neztratil a tuto pseudoalternaci považuji za doklad, že příběh sám o sobě je natolik dobře vystavěn, že osobnost hrece titulní role pro Imitation Game není to nejdůleležitější a že je to filmový příběh kvalitní... Bylo mi potěšením.

Hodnotím zejména vyzdvižení přirozené snahy Jana Pavla II. o dialog s židovskou komunitou. Inspirující jsou také vzpomínky na jeho nemoc, stáří a úmrtí - ta poslední citace o člověku přežívajícím v lidech, kteří po něm zůstali, je velmi silná. Hudební podkres k závěrečným titulkám je ukázka zdařilého soudtracku - optimistických melodií je vždycky zapotřebí. :-) P.S. jako obvykle se tu nemálo lidí pozastavuje nad postojem katolické církve k antikoncepci, potratům atd - Vážení, možná vám to připadá nepochopitelné, ale otázka sexuality je sice důležitou, ovšem nikoli jedinou a už vůbec ne nejdůležitější, záležitostí, kterou se křesťanská katolická obec a její vnitřní i vnější "kodexy"zaobírají... ostatně Nezabiješ a Nesesmilníš jsou jako přikázání až páté a šesté v pořadí... Pokud vezme člověk v potaz přikázání "Miluj svého bližního jako sám sebe", tak je lze považovat za doslovné vysvětlení pro ty, kteří návod k základní úctě člověka k člověku nepochopili na první pokus... Prostudujte si Kázání na hoře z Matoušova evangelia, kapitoly 5-7... a pak se zkuste zamyslet nad podstatou křesťanství... ;-) P.P.S. jak pravil jeden venkovský kněz: "většina starých i nových dobře míněných rad a způsobů života bývá lehce znehodnocena množstvím nedokonalých lidí, kteří se jimi chtějí řídit aby zdokonalili svůj vlastní život... nelze soudit celek podle jednotlivců, ani jednotlivce podle celku - každý člověk je jedinečný, stejně jako jeho životní cesta..." Pax vobiscum :-)

Viděno v příjemné slovenčině. V letošním vánočním klání u nás doma Láska na vlásku jasně zvítězila nad "nudným Písařem" a "pitomým Rybářem" - doslovná citace rodinných komentářů. Bez zápletky s hvězdářem by sice osvědčená výměna Prince za Chuďase dávala větší smysl, ale nejenom díky exteriéru Oravského podzámku na mne dýchla atmosféra Krále Drozdí brady (verze s L. Vaculíkem), kteroužto pohádku jsem si docenila a následně velmi oblíbila až na několikátý pokus. Láska na vlásku je jediná letošní vánoční novinka, kterou mám chuť pustit si znovu :-) Milé překvapení.

Během štědrovečerní pohádky jsme rozbalovali dárky, takže nám semtam kousek děje uběhl bez povšimnutí. Při druhém zkouknutí v jednom zátahu snad člověk získá ucelenější dojem. Zatím plus za pěkné lokace, absenci šíleného ječení a znovuobjevení mého oblíbeného doktora Billa a Sherlocka Holmese alias Radima Kalvody. Co ovšem velmi snižuje hodnocení prvního dojmu je příšerně hlasitá hudba, která místy přehlušovala i dialogy herců, což je velký nešvar a zlozvyk velkého množství nových pohádek. Právě sledujeme Tři oříšky - "sleduj, bráško - tady taky hraje hudba během rozhovoru" ... "no jo, a já bych si jí málem nevšimnul" - a to je prosím hudba Pana Skladatele Svobody! P.S. "Prastará" pohádka Tři oříšky pro Popelku (zvláště po digitálním vyčištění) strčí Princeznu a písaře hravě do kapsy... klasika opět vítězí ;-)

Digitálním vyčištěním Tři oříšky neuvěřitelně prokoukly - vypadají jako nově natočená pohádka a ohromně to celé pohádce sluší. Ovšem narozdíl od většiny nových pohádek mají při svém stáří Tři oříšky stále skvělou atmosféru a výkony všech zúčastněných herců i neherců (rekvizity, kostýmy, střih, hudba...) hravě strčí do kapsy všechny nové pohádky za posledních cca 25 let (vyjma pohádek Lotrando a Zubejda a Anděla Páně). "Pojď dolů! Pojď ty nahoru!"

Ohromně vydařený animák, při kterém se baví děti (schovej se do vysoké suché trávy), dospělí (ještě žijů!) i všichni dohromady (Douglasi, překul se). Svět chodících velryb, létajícíh želv a myšoslůňátek, do kterého je radost zajít na návštěvu. A příběh rodinky Croodsových není vůbec hloupý, což je největší plus. Bravo! :-)

Můj první odpad. Totální a absolutní dno toho, co jsem kdy viděla. Čistě ze zvědavosti jsem to pustila při dnešní TV repríze. Čekala jsem jednoduchý snad, ale aspoň trošku humor, s tím, že přece Slunce, seno... Po deseti minutách jsem od té blbosti znechuceně vstala a film běžel jako kulisa k jiným činnostem ještě asi půl hodiny, než byl odsouzen k vypnutí. Zbyl zážitek prvního odpadu a alergie na vlezlý rádoby rozjásaný hudební motiv. Ve srovnání s tímhle výtvorem by i ty první dva Kameňáky nasbíraly každý svých15 minut smíchu a zasloužily by si po hvězdě. Babovřesky vůbec nic - komerční úspěch (za tohle bych chtěla v kině vrátit cenu lístku) a sály plné nadšených diváků si nedokážu vysvětlit.

Začnu s sebou nosit dřevený stoleček - ťukání je zajímavý způsob komunikace pro nesmělé ;-) Tento film mne z mnoha důvodů několikrát zaujal/rozplakal/rozesmál na jiných místech než zbytek lidí v sále, ale nevadilo mi to - bylo naopak nadmíru příjemné, prožít tento příběh ve společnosti vynikajících herců Colina Firtha a Emmy Stone. Stručný popis s malým spoilerem: Okouzlující dobová záležitost s prastarou zápletkou o Něm a Ní na originálním podkladu spiritistických seancí s vkusně podkreslující "hot music" :-)