Podpovrchem

Nevím proč, ale u sledování tohoto filmu jsem vždy naměkko. Prostý, lidský příběh. Ale oni všichni tito " šťastní " lidé vnímají svět přímo a krásně. Dětská naivita prosáklá filmem upoutá každého napříč věkem a kamarádství tu získává patinu vzpomínky na plyšákové dětství. Autoři nenásilně diváka připoutávají ke křeslu a jeden z mála filmů, kdy i závěrečné titulky jsou sledovány a duše stále krouží na osnově melodií Silvestriho. Věrnost a samozřejmost s jakou Gump prochází světem je dechberoucí.

Monumentální dílo, které v samém jádru zla odhalí srdce plné lidskosti. Netuším nakolik je historický podtext pravdivý, v podstatě o to ani nejde. Film ukazuje ve svých dlouhých citových ( někdy až příliš) pasážích prostotu lidskosti, skutečné světlo pro odsouzené k smrti, je tichý, pomalý, ale právě to není na úkor spádovosti. Těžce se hledají slova pro charakterizování tohoto skvostu, těžko se popisují pocity, které film vyvolává a nenajde se snad nikdo, se kterým by film nepohnul, kterého by nechal chladným. A ta hudba! Perla. Absence barev je tu velkým přínosem a člověka tak děj vtahuje více do nitra pocitů. Film doslova koupe v zoufalství, děsu, procházíte Danteho Peklem, abyste dosáhli Očistce vědomí, že díky za záchranu těch, co šlo. Víra v člověčenství díky tomu neztrácí na síle.

Dokonalé. Opět pan Chomet ukazuje vztyčený prostředník svým konzervativním přístupem k digitálním technologiím, které mu slouží výhradně jen jako pomocné a celý film důsledně tvoří klasickou výtvarnou technikou. Pastva pro oko.

E.Bloom byl mistrným tkáčem iluzí, kolem svého života rozprostřel závoje smyšlenek, zkreslení, rozházel přibarvení, miloval lidi a příběhy tak milovaly jeho. Temná zákoutí se tajemně vytrácela, příběhy se rozplétaly a na konci došlo k pochopení. Hravé jako dětství, plné tajemství, touhy, pohádek a přitom tak troufale bezpečné. Děkuji.