Podpovrchem

E.Bloom byl mistrným tkáčem iluzí, kolem svého života rozprostřel závoje smyšlenek, zkreslení, rozházel přibarvení, miloval lidi a příběhy tak milovaly jeho. Temná zákoutí se tajemně vytrácela, příběhy se rozplétaly a na konci došlo k pochopení. Hravé jako dětství, plné tajemství, touhy, pohádek a přitom tak troufale bezpečné. Děkuji.

Ano, Nekonečný příběh je na vysokém piedestalu a hluboce převyšuje filmového Pána prstenů. Další pokračování jsou však o ničem.

Vnitřně prázdný film, který má krásnou a naprosto nereálnou slupku. Paul Hoffman scénář psal na motivy své vlastní knihy Moudrost krokodýlů ( která je mimochodem o poznání lepší než film, čím to asi bude?).

Scénáristé udělali zázračný kus práce, z jinak poměrně poklidného, volně plynoucího příběhu knihy vytáhli to dramatické a stěžejní,- neskutečné, že toto píšu:o) atmosféra je syrová, graduje a drtí svou reálností.

Kniha je průměr, film už je o stupeň, možná dva, horší.

I po letech jsou záznamy z koncentračních táborů děsivé a působící smutek. Tento remake filmu posunuje svého černobílého bratříčka přece jen trochu jinam, blíže k divákovi. Norimberský proces je důležitý záznam v rámci historie světa. Vítězstvím , byť mini, je však až proces s Deborah Ester Lipstadt, která v roce 1993 vyhrála ( jsme vyhráli) proces s Davidem Irwingem..............ano, je potřeba těchto filmů, paměť je totiž potvora

Fantastický film, úchvatné, dojímavé, napínavé, zcela pohlcující..S.King se nemusí stydět, že jeho povídky byly použité k napsání scénaře.

Fantastický film, požitkářská podívaná a hudební skvost v podání úchvatných Zimmer/Gerrard....díky jim jde o nevšední zážitek jinak klasického trháku z dílny Hollywoodu

Prostředí filmu je obrazem zlatého věku, zcela kopíruje měkkost světla, tlumené barvy a dojem trvale přítomného zátiší. Greenaway je fascinován malbou holandských mistrů a ve filmu se, tedy ne náhodně, mihne podobost s obrazy dalšího velikána krajináře J. van Goyena. M. Freeman jako sarkastický, požitkářský, místy až lascivní malíř hraje spíše na prkech divadla než pro kameru a film působí skoro jako fraška, ale i tak je to zážitek. Neodpustím si však poznámku pod čarou: proč se styl Brown dere všude vážně nechápu, začalo to šifrou Leonarda a pokračuje to další pseudodetektivkou tentokrát Rembrandt a politická vražda

Nechala jsem se napálit přítomností Billa Murraye a na film se těšila. Dialogy o ničem s přemírou omáčky, profily většiny přítomných byly mírě dementní a já získávala depresi z toho, co mne čeká. Jaká byla úleva, když se rozsvítila světla kina a já se mohla jet domů dospat.