PunkErika

Naprostý kult. Pamatujete na Tačúda (Touchwood)?

Brilantní Allenův film, který nemá jediné slabé místo. Tam kde by jiný režisér mohl sklouznout k laciným komickým situcím, plynoucích z konfrontací filmového a reálného světa, používá Allen humor daleko inteligentnější, rafinovanějš a decentnějšíí. Závěr je taky skvělý, tohle prostě není žádný Hollywood.

Ni neibian jidian sleduje osudy tří hlavních postav. Hsiao-kanga, pouličního prodavače hodinek, jeho matku truchlící nad smrtí svého muže a tchaiwanské dívky, ketrá se vydala do Paříže. Dívka si před odletem koupí Kangovy vlastní hodinky, navzdory varovaní, že jí přinesou smůlu. Kang, který se do dívky zamiluje, se rozhodne, že posune ručičky na všech hodinách ve svém okolí na Pařížský čas. Zde však jakékoli rozvíjení této zápletky končí. Prakticky celý film je snímán statickou kamerou, herci často opouští záběr, který pokračuje ještě dlouho po každé pointě. Interpretací snímku může být mnoho, režisér však na rozdíl od nedávno oslavovaného Elephanta, poskytuje divákovi mnohem větší možnost stotožnit se s postavami. Vůbec není na škodu, že je tento biják takřka bez dialogů. Pocity opuštěnosti a marného hledání lásky, zná většina z nás dobře, tudíž si je může vybavovat podle svého. Ustředním motivem je čas, který se vleče až nesnesitelně dlouho, pokud jsme sami a uvědomujeme si ho. Zajímavý je také "štěk" Jeana Pierra Léauda - představitele hlavního hrdiny z Trufafautova slavného snímku Nikdo mne nemá rád, který Ming-lianga inspiroval.