Whovian

Who wants a beard? Well, beatniks for one, folk singers, and motorbike riders. Y'know. All those hip, jazzy, super cool, neat, keen, and groovy cats. It's in the fridge, daddy-o! Are you hip to the jive? Can you dig what I'm layin' down? I knew that you could. Slide me some skin, soul brother! Úchylná dokonalost!

Nevěřila bych, že budu brečet a půl hodiny zírat do zdi po filmu. A ještě když v něm Depp někomu ukousne ucho... Dokonalost sama.

Co že to mělo být? To nemám nejmenší ponětí, ale bylo to naprosto dokonalé, a to nejen kvůli perfektnímu vzezření Deppovu. Hudba alá Elvis, neuvěřitelně (svou absurditou) vtipné dialogy (She couldn't even spell, for Christ's sake, but they fried her anyway!), podivné postavičky a ještě k tomu všemu Iggy Pop!!

Boris Karloff je boží, to se nedá popřít. Ale jinak? Proč? Proč odebrali Frankensteinovi to, co ho odlišuje od všech příběhů o příšerách? Kde je něžnost a intelekt monstra, které jsou nejvíce fascinujícími složkami příběhu? Jen ve scéně s holčičkou a hned na začátku, jak monstrum natahuje ruce k Frankensteinovi, jakoby se chtělo jen jemně dotknout jiného živého stvoření se tato stránka monstra objevuje. A to je málo. Jen Karloff tento film vyzvedává mírně nad průměrný monster flick.

Skvělá dosti depresivní atmosféra, velice, velice působivá smrt Baldura, která celý film pohání, a i když metalové snažení Hery nebylo nejkvalitnější, ti její tři norští kamarádi vše vynahradili. Plus 1 hvězdička za Megadeth na konec.

Finská hudební dokonalost a navíc ještě Warlord Nygård přitloukající rybu k prknu...co víc si člověk může přát?

Kdyby udrželi úroveň prvních tří dílů celou dobu, dostala by ode mě tato nedělní malířská oddechovka pět hvězdiček a zařadila by se mezi mé oblíbené seriály. Ale dammit! Po třetím díle výrazně klesá úroveň příběhu a jde to celý do kytek - měli se prostě stát slavní trochu pozdějc... Celkově to ale bylo velice převelice zábavný, většinou hafo vtipný a božský (často polonahý až nahý) Aidan tento seriál zvedl ještě o level výš.

Příběh slabota, ale i když "The Count" je prostě Gary Oldman, tak Marc Warren si to dával epicky, vypadal neuvěřitelně dobře a ty jeho nehty byly naprosto infernální. Takže ty dvě hvězdičky dávám prakticky jenom kvůli němu.

no, mé hodnocení je prostě velice neobjektivní, neboť Gary je Gary a 90. léta u něho jsou prostě něco božího (jak dokládá ona scéna na začátku filmu).....

Gary Oldman ve velmi upnutých kalhotech a ještě mluví cockney přízvukem... je něco lepšího pro páteční večer? :)