zelenycaj

Postavy nemají žádné zobrazené ani vyslovené motivace, jakékoliv vysvětlení, které si domyslíte, je stejně platné, jako všechna ostatní. Aby se děj nějak posunul, postava jednou za čas něco konstatuje, aniž by k tomu předtím ve filmu cokoliv směřovalo. Hezké scény plynou a najednou jsou dvě hodiny pryč. Snad dobré pro podporu turismu – po odchodu s kinosálu pociťováno silné nutkání koupit na Vinted vlněný svetr a zajet do Dolomit.

Těžko nemilovat výbornou sestavu účinkujících herců, ale scénář je velmi slabý.

Štěstí, že se snahou o komedii se tu šetří. Humor stárne rychle, ale ujíždějící vlaky se honí i dnes velmi podobně a dobové frky by jen kazily krásný nadčasový film. Scéna ze zahrádky na Slovensku s ohníčkem přivezeným na kolečku = krájení veliké cibule.

O. Soukup napsal kvalitní sound-alike verze Badalamentiho písní k Twin Peaks, ale pak už nedošlo na lepší produkci a i akustické nástroje jsou někde nahrány na klávesy v kvalitě, která byla v této době dostupná (bohužel nijak závratná). Zdá se mi, že podobně dopadly všechny ostatní složky filmu – začnou velmi doslovnou kopií vzoru, ale pak to vzdají a "fleky zamažou štětkou". Co se povedlo (snad nechtěně) – ta mysteriózní, přehrávaná a magická verze reality pro mě velmi pěkně vystihuje pocit z poloviny 90. let. Mělo by to být strašné, ale všechno dohromady to na mě stejně nějak funguje...

Nenapadny, velmi obratne natoceny film. Nekolika civilnimi zkratkami dokaze presvedcive sdelit mnohe.

Beuys neni klasicky portret, je to takove bezkonfliktni vzpominani. Sestrih dostupnych videozaznamu, montaz fotografii, mluvici hlavy, ktere Beuyse bezvyhradne obdivuji. Jedine misto, kde se v dokumentu dockame nejakeho dialogu a kritiky, jsou zaznamy dobovych diskuzi, ktere vyznivaji tak, ze Beuys o dialog nestoji. Jinde zustane u myslenek nepodporenych argumenty, ktere jsou nekdy jeste umele zkracene a ustrizene, snad kvuli "dramatizaci" dostupnych zdroju. Josepha Beuyse pokladam za velmi zajimaveho umelce a mam dojem, ze skutecneho dialogu se nebal. V tomto smyslu mam pocit, ze mu dokument dela medvedi sluzbu. V jednom zaznamu z verejneho setkani se student pta Beuyse, zda to, co rika, neni jen prazdna retorika. Presne to je pocit, ktery divakovi dokument "Beuys" predava.

Chyběl mi prostor pro diváka, přítomný ve Velké nádheře a v Následcích lásky. Tady to musí být bylo trochu doslovnější, ale Mládí už nenechává prostor pro fantazii skoro žádný, což mi nepřijde moudré, pokud film v prvním plánu zachází s velkými slovy jako právě moudrost. Katarze působí trochu nuceně a rozteklé dojetí posledních scén se proto zdá přehnané, kýčovité a odpudivé.

Filmu škodí doslovné a toporné dialogy, které někdy zbytečně zdvojují akci. "Sledujte toho chlapa a vezměte mu obraz, musím ho mít za každou cenu." Někteří herci si s nimi navíc zjevně neví rady a proto hlavně začátek filmu působí jako školní cvičení. Slabší text lépe unesou zkušenější herci – Chmela, Donutil, Uhlířová. Zkratka, která chybí v textu, se někdy objeví ve vizuálu. Je škoda, že zajímavé nápady autor neopustí trochu dřív a nenechá víc prostoru divákovi. Kdyby např. pokoušený světec skončil scénou se županem na balkóně, byla by to krásná vložka. Takto vše končí deklamací septimánského moudra a neobratnou češtinou... Jako celek ke mně film promlouval, jen by možná lépe fungoval jako němý.