Shimm

Ne, takhle to opravdu nechodí a nemá chodit! Očekával jsem a doufal, že tenhle film přiblíží společnosti jazzovej svět, do kterého už nějaký čas taky aktivně pronikám. Přiblížil to pouze z jedné stránky, která je v celkové charakteristice naprosto zcestná. Je přece úplně jasné, že pokud někdo chce cokoliv dělat naplno, musí něco obětovat a obrovským způsobem makat. Rozhodně se ale nemáte stát robotem, a to v jazzu teda obzvlášť ne. Dokážete si snad představit, že tenhle klučina dokáže po takovémto příběhu v sólech vyjádřit ještě jinou emoci než potem nasáklej, smradlavej a vyšponovanej vztek? Nebo že by snad dokázal skládat své vlastní věci? Tenhle film je mimo jak mimino a mě se to neskonale mrzí.

....I Pavel Kříž nám předvedl, jak básníci (ne)ztrácejí naději.

Absolutních pět. I přes to, že je snímek celou dobu statický a zdánlivě klidný, scény, kde se něco děje působí zvlášť silně a dokáží diváka udržet v pozoru. O této kauze se ví ještě teď až pozoruhodně málo, tudíž fakt, že v celém filmu neuvidíme jedinou tvář mluvit, posiluje pocit tajemna a nevyřčenosti.