hotanka

Čekal jsem trochu uvěřitelné detektivní drama a dostal duchařinu. Když v thrilleru straší, je to vždycky průšvih. Ale atmosféru to má a režie, výprava i obsazení jsou excelentní.

Tohle mi nesedlo. Nuda, rozvleklý film, napínavý asi jako Řecké fíky. Ostatně co říct o dílu, jehož oficiální text distributora (zde nad komentáři) popisuje cca 2/3 celého děje. Divné osmdesátkové retro s otřesnými herci a nevěrohodným scénářem.

Jistému komentujícímu se tu nelíbilo, že byl děj filmu zasazen do lágru plného běžných kriminálníků, nějak mu to nepasovalo do zromantizované představy gulagů plných výhradně nespravedlivě vězněných politických vězňů. Tak to ale tehdy opravdu bylo - sovětské pracovní tábory byly vedle odsouzených s "osmapadesátým paragrafem" plné zcela běžných kriminálníků, "vlčáků", zlodějíčků a vrahů, kteří přidali už tak dost ukrutnému utrpení nevinných odsouzených další rozměr. Celkově se mi ale zpracování přiliš nelíbilo, plochý, naivní scénář, otřesná hudba a bezradná režie. A to jsem film viděl v původním znění. Kdo si chce opravdu udělat představu o peklu sovětských koncentráků, ať si raději přečte dechberoucí autobiografickou trilogii Varlama Šalamova Kolymské povídky. Nic otřesnějšího, depresivnějšího a pravdivějšího už o téhle smutné kapitole lidstva nikdy nikdo nenapíše.

Zvláštní film. Skvělá scéna, kamera, kostýmy... dýchá na vás začátek 60. let, jazz... Ale režijně a příběhem úděsná nuda. Odnikud nikam. Režijní prázdno ještě podmalovává absence scénické hudby. Tohle není ani art. Film plyne, člověk čeká, říká si: kvůli tak banální zápletce přece nenatočí film, vždyť obě hlavní hrdinky hrají jako o život, výprava je skvělá. Ale ano, film končí a vy pokrčíte rameny. Haneke nepřišel. Takhle by tak slibné filmy končit neměly.

Propadák, který má se Jménem růže společnou jen dobu, kdy se příběh odehrává. Celé je to spíš televizní inscenace než celovečerní film. Včetně kamery, výpravy a dialogů. Žádné panoptikum temného středověku, jen horda špatně namaskovaných komparsistů, jeden kladný hrdina, pochybná zápletka a skupina kejklířů, harcující od města k městu. Ti jediní to ženou trochu výš než na jednu hvězdu, nápad s divadelní "rekonstrukcí" vraždy je fajn, ale to je tak všechno. Žádné napětí, žádné drama, žádné strhující herecké výkony, plochý Bettany, na mikrochvíli se mihnuvší Cassel (to by bylo středověké drama s jeho xichtem panečku, jen ho zapojit) a skvělý, ale nevyužitý Dafoe coby principál herecké party. Osobně se divím, že má tahle nudná televizní slátanina na ČSFD celých 73%, zatímco poctivý středověký MIchael Kohlhaas s Mikkelsenem v hlavní roli, skvělou výpravou a téměř vláčilovskou kamerou pouhých 59%. WTF?

Nakonec mě to vtáhlo a nepustilo. Zprvu dlouhé jak týden do výplaty, první tři díly si říkáte: bože, ať už se něco stane, nějaký twist či co, ale pak vás to klidné a vcelku přímočaré soudní drama začne zajímat a mají vás. Tvůrci jsou totiž mistři oboru, od režie po scénář. A herci? Hrají jako o život. Postavy mají vývoj, nikdo vás neomrzí. Kdo ovšem vyniká, jsou Turturo s Ahmedem. Turturův obhájce-loser by si vystačil na vlastní seriál, New York zná jako své sandály (jinou obuv nenosí, proč? nechte se překvapit), je v něm kus amerického snílkovství, nadšení i self-made dřiny. A Ahmedův obviněný Naz? Ten projde za osm dílů takovým vývojem, že je to na seriálového oskara. Kdo jste viděli Audiardův opus https://www.csfd.cz/film/259482-prorok, víte o čem mluvím. Z hodného synka ve vězeňského kápa v nejšpinavějším newyorském lochu Rikers. Celé je to vlastně hraná rekonstrukce běžného amerického trestního řízení, od detektivního vyšetřování přes práci soudce, obhájců a návladních po závěrečný proces a verdikt velké poroty. Na konci jsem regulérně brečel. A to se mi tak často nestává ani u filmu. Natož u seriálu.

Ten film není o vražedné šňůře úchylného maniaka ála japonská/korejská produkce, to je v podstatě nedorozumění. Je o uměleckém hledání, o bolesti z něj vzcházející, o tápání, pádech a autorské nejistotě. Člověk se musí ohlédnout zpět za Trierovým dílem, aby tohle podobenství pochopil. Všem svým trýzněným postavám, hercům, projektům se tímhle opusem magnum Trier v podstatě omlouvá (osobně vzpomínám třeba na Bjork, která režisérovi po Tanci v temnotách dlouho nemohla přijít na jméno). A sebe, sebe Trier na konci věru nešetří. Pátou hvězdu za loučícího se, atmosférického Bruna Ganze

Za tři. Mikkelsena mám moc rád, těšil jsem se na zajímavý scénář, ale bohužel plichta. Nemastné, neslané, snímané podivným temným filtrem, postavy černobílé, vývoj žádný. Průměrný jánošíkovský western.

Film, na který je hřích čučet na kanapi u kompu. Počkejte si, jděte na Hilary kamkoli do kina a nechte se rozbít strhujícím příběhem na širokouhlém plátně. Stejně jako nepijeme přívlastkové víno z hrnku, nekoukáme na skvělé filmy na monitoru kompu. Kam bychom přišli? Maximálně do růžové zahrady... Herecký koncert pro jednoho kluka, jenž se narodil do ženského těla a nadto na mačistickém americkém jihozápadě plném kovbojů, bouchaček a motelů. Film o touze být sám sebou, tedy mužem, i když nemám pindíka, a nevzdat se. Autobiografický film skutečného Brandona Teeny a herecký koncert jeho protagonisty Hilary Swank. Přemýšlím, co by si asi řekli Brandon Teena s Ronem Woodroofem aka Matthewem McConaugheym z filmu Dallas Buyers Club, kdyby se potkali. Určitě by si podali ruce. A zavolali Harveyi Milkovi a šli na pivo a na rodeo.

Černobílá radost. Viděno před mnoha lety na Dlabačově. Vzpomínáte na to kino? Benigni byl pro mě neznámý harlekýn, který na svůj oskarový triumf teprve čekal , John Lurie muzikant a Jarmuschův umělecký souputník. A Tom Waits? Klasik s majetkem (boty, gramodesky..) rozházeným v první scéně po ulici. Jeho vězeňský radiožurnál pro spoluvězně byl nezapomenutelný. Jarmusche jsem teprve objevoval, bylo mi osmnáct. Nijak jsem neřešil pomalé plynutí času, čb kameru a zvláštní gradaci, film i se zvukovou stopou je pro mě serenádou umělecké svobody lhostejno komu se můj film líbí. Podobný dojem mám z filmů Leose Caraxe.