desperite

Moje první shledání s Olivii Wilde v rámci její režisérské pozice. Na film jsem se o uplynulém víkendu nepřipravoval, ale mimořádně příznivý čas byl ten, který mi ho nabídl, když jsem se právě v tu chvíli ocitl před branami multikina. Myslím, že litovat toho nemusím, jelikož už první co mě na filmu velice mile potěšilo, tak byla kamera, kterou hned vzápětí trumfla hudba a milá retro podívaná mohla začít. Geniálně chaotická Florence a propagandisticky vybudovaný systém ze kterého není úniku.

Jedna z těch kultovních komedií z šedesátých let minulého století, která po více než 50 let od premiéry nezestárla ani o hodinu. Ustřední dvojice zamilovaného páru, kterou ztvárnili Sydney Poitier a Katharine Houghton musí být každému divákovi více než sympatická, ale to co zde sehráli rodiče mladé dámy Katharine Hepburn a obzvlášť pak Spencer Tracy, je neopakovatelný zážitek.

Miloš Forman přenesl na plátno nestárnoucí vyšperkovaný klenot s vynikajícím a uvěřitelným Treatem Williamsem, okouzlující Beverly D' Angelo a chytlavou hudbou napříč kontroverzním fenoménem tehdejší doby. Mimochodem krom toho, že můj vztah k máničkám byl vždycky kladný, dnes k tomuhle snímku přistupuji obzvlášt i jako fanda dobře odvedeného filmařského řemesla.

Není to tak dlouho, kdy mě tahle více než příjemná záležitost probleskla hlavou a v duchu si říkám, že bych si tuhle klasickou tuzemskou popelku zase po letech připomněl,...a včera na to skutečně došlo a musím říct, že i po tak dlouhé době to má pořád stejné kouzlo. Výborný Jan Tříska v roli zpívajícího vypravěče a nezapomenutelná Dana Medřícká :-)

Tahle pohádka pro dospělé v režii Miloše Formana má své místo na slunci a to i přesto, že v konkurenci s Dangerous Liaisons, obstála těsně na druhém místě.

Dvojka Ledové království se tak moc snaží nebýt totéž jako jeho předchůdce ale bohužel stejně neunikne běžnému stereotypu, na jehož opaku si tolik zakládali tvůrci prvního dílu. Olaf je opět tím, který tuhle poslední dysneyovku tak nějak drží ještě na samém okraji propasti.

Sice výborně natočené ale chyběl tomu vyloženě nějaký moment překvapení. Co se tyče zábavy, tak ta se kromě pozitivně naladěného sněhuláka Olafa, příliš nekonala,. Uvidíme co přinese druhý díl, tady ovládlo spíše lehké zklamání.

Oddechovka jak se sluší a patří. Bavil jsem se, což se mi uz pěknou řádku let u českého filmu nepoštestilo. Výborné herecké výkony i napáditý scénář. Ondřeji Vetchému tohle opět sedlo a jak je u něj dobře známo, seká jednu hlášku za druhou. Ja bych ale zejména vyzdvihl výkon Jenofévy Bokové, ze které již pomalu vyrostla talentovaná herečka pro současnost i budoucnost české kinematografie.

Několik hodin před návštěvou kina jsem se pokoušel držet se nohama při zemi. Přípravu před projekcí jsem si stihl připomenout kouzla alb Night at the opera, The Work a Jazz. Samozřejmě jsem byl nažhavený jak asterix před konzumací čarovného lektvaru ale snažil jsem se emoce předčasně nevypouštet ven. Hned v prvním okamžiku po úvodních titulkách jsem se nechal vést pouze tím co se odehrávalo na plátně. Než jsem se však vzpamatoval, celé dílo bylo u konce. Nikdo z přítomných se v sále ani nepohnul a vychutnávalo si dech berouci tóny skladby The Show Must Go One, která zazněla jako poslední v závěrečných titulkách. V sále se rozezněl potlesk a ja si uvědomil, ze jsem byl divákem a zároveň součásti brilantně odvedeného filmového řemesla z prostředí rockové subkultury o člověku, který se stal fenoménem a stálé jim je. Klobouk dolů za mistrovský herecký výkon Ramiho Maleka, který uz si pomalu kráčí pro zaslouženou sošku.

Já se přiznám, že talentové souteže sem tam sleduji a to jak v tuzemsku, tak i právě v zahraničí. Dostat na filmové plátno příběh Paula Pottse mi prišel jako zdařilý pokus, ze kterého se nakonec vyklubala celkem uvěřitelná a zábavná podívaná :).