To nic, drahá

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu. (25.09.2022)

Vybrakovaný Ira Levin s blazeovaným asexuálním slizounem a bezkrkou mladou-starou tetosteromovou jitrnicí, která se těžkotonážně prdelí po plátně stylem, že jí na hodině baletu raději navlíkli na trikot stínítko od lampy, na šestadvacet vyžilý maras, tohle bude zajímavé sledovat do čtyřicítky. No ony ty Stephordské paničky jely jiné vizuální bomby, co je ale důležitější: zároveň i obsahové. Slabá, přebarvičkovaná vykrádačka. Kdo četl, ví. (04.11.2022)

Příjemné překvapení poslední doby, kdy jsem rád za návštěvu kina. Vizuální stránka vskutku úžasná, hudba 50. let výborná. Pokud si člověk říká, hm, takže další Stepfordské paničky, tak je nakonec pěkně vyveden z omylu. Dokonalý svět, dokonalý lidé a dokonalé vztahy jsou i nadále utopií. A i když to zpočátku vypadá jako cukrkandlová sentimentální limonáda, tak brzy se objeví náznaky, obrazy, zvuky, zlověstný šepot a....pak pak už to jde s milou Alicí s kopce. Pughová je nejen krásná, ale i výborná herečka. Ch. Pine je tu spíše za bubáka v menší roli, ovšem skutečným padouchem je doktor Collins. Myslím, že by od hodiny mohl strašit nejen děti. Hlavní myšlenka - pokud chceš někoho dělat šťastným bez jeho vědomí, pak ve skutečnosti děláš šťastným jenom sebe. (28.09.2022)

Olivia Wilde v sobě probudila zajímavé režisérské střevo. To nic, drahá je originální psychologický thriller, kterému celý průběh nerozumíte, abyste na konci prozřeli. Nebo také ne. To je na každém z Vás. Nicméně Florence Pugh je tu opět fantastická a Harry Styles mě přesvědčil, že umí hrát. Za mě tedy docela dost zjištění na jeden film. (20.11.2022)

Olivia Wilde mě svojí tvorbou baví, je dravá, nápaditá, svěží, vizuálně zájímavá a poutavá, avšak je její tvorba bohužel nedotažená. Jsou tu za mě stejný problémy, jako u Booksmarts. Zajímavý myšlenky brouzdají po povrchu. Nejsou promyšlený, jak by bylo fajn. Nejsou dotažený, jak by bylo fajn. Když se člověk zamyslí více, nad tím, co se nám tu snaží Olivia předat za myšlenky, tak se to prostě lehe rozpadá a je to nejasný a zamlžený. Což je škoda, velká škoda. Ale co už, snad za sebou bude mít příště někoho, kdo to dokáže dotáhnout do finiše zdárněji. I tak ji na dále fandím a budu se těšit na další film, zatím jsem se vždy aspoň na té povrchní úrovni bavil, jen je tu vždy povzdech z promarněného potenciálu. 6,5/10! (28.11.2022)