thezbysek

Tak na tohle jsem si hrál s legem, když mi bylo deset. Škoda, že v té době nevznikl tento film, protože teď už od filmu čekám víc než gigantické roboty a bestie. Je smutné, že se zrovna k tomuto filmu za 190 mega dostane T. Beacham, který nedávno dodrbal titány neuvěřitelným způsobem. Potenciál přitom obrovský. V porovnání s autobotama od Hasbra jsou Jaegeři síla, která mohla odstartovat kultovní trilogii. Jenže vůle svatého lesa je nevyzpytatelná.

Jedna postava lepší jak druhá, v řadě momentů jsem se od srdce zasmál, ale po skončení filmu mě zamrzelo, že to byla spíš crazy komedie bez vymakanějších dialogů, které Coenům tak jdou. Je fakt, že nevyužít potenciál dobrých postav je menší hřích, než nacpat přemoudřelý humor do huby pitomým postavám. Mimo jiné je na filmu super soundtrack, Cage, Goodman a hlavně lovec odměn.

Historie formování dnešních spojených státu je fakt výzva pro maskéry, kteří musí tu červenou barvu míchat snad po hektolitrech. Příběh postav předvídatelný, ale beru to tak, že pointa filmu spočívá v historickém pojednání o událostech, prostředí a společnosti. Nicméně Daniel Day-Lewis a jím ztvárněný Bill the Butcher Cutting má u mě nezastupitelné místo mezi „Top 10 Badasses"... někde poblíž Alexe Delarge z Mechanického pomeranče a Antona Chigurh z Tahle země není pro starý. Teď to vyzní trochu na facku, ale Gangy New Yorku beru jako další díl skládačky k mým oblíbeným filmům Sergia Leone (konkrétně mám na mysli Tenkrát na západě, Hlavu dolů a Tenkrát v Americe), přestože nedosahuje ani náhodou takových hodnot. Při zhlédnutí těchto filmů v pořadí dle období, ve kterém se příběh odehrává, se dá udělat celkem zajímavá exkurze.

Neskutečně hutné komorní drama o oslavě šedesátin, kde by se dal vzduch krájet. Přestože příběh a herci působí smrtelně realisticky, při druhém zhlédnutí mě film mimo psychologii postav dostal i svou podprahovou tragikomikou, která se táhne celým filmem a přitom nevyrušuje od hlavního téma – postupné katarze postav. Protože jsem před Rodinnou oslavou viděl film Adamova jablka, zaujali mě pro svůj herecký záběr zvlášť Ulrich Thomsen a Paprika Steen.

Udělal jsem asi chybu a poprvé tento film viděl o samotě a teprve potom se svou přítelkyní, která si musela myslet, že jsem nemocný, když jsem se smál scéně, kde skinhead neskutečně řeže kněze. Když oni ti Dáni mají tu hranici černého humoru posunutou o kousek dál. Lars von Trier asi nakonec celou svou kariéru natáčí černé komedie. A.T. Jensen umí vyprávět o hodně depresivních věcech s nadsázkou. Co na tom, že z toho je trochu úlet. U mě to funguje.

Pašování whisky baví, kór když mafiáni jsou noví a neokoukaní. Kdyby se příběh odehrával v New Yorku nebo v Chicagu okolo Al Caponeho, asi by to taky byla pecka, ale pro mě nic moc nového. Zato Atlantic City? Kde by mě napadlo, že tam měli za prohibice taky furt prst na spoušti. Scénář je skvělý a velké plus za výběr herců, na němž měl jistojistě M. Scorsese významný podíl, protože díky hercům a taky tomu, že na vizuálním zpracování se nešetřilo, neberu Boardwalk Empire jako TV seriál, ale jako 36 hodin dlouhý film. Super, že díky HBO se snad tvůrci seriálů konečně zamyslí a přestanou z lidí dělat blbce v podobě nesmyslného natahování děje o další absolutně nic neříkající série. Po zhlédnutí tří řad Boardwalk Empire mám hitovky jako Heroes nebo Prison Break úplně u pr*ele a lituju toho, že jsem se na ty výplachy ze scénáristických manufaktur vůbec kdy díval (první řada z obou výše zmiňovaných a tečka. Sledování dalších řad je tak akorát k vzteku). Věřím, že čtvrtá série o Nucky Thompsonovi a spol. bude mít koule stejně jako tři předchozí, přestože finále třetí série je podle mě naprosto elegantní zakončení gangsterky z AC a není třeba nic dodávat. Ačkoliv materiál na pokračování se jistě najde, pač Al Capone je teprve na vzestupu:)