heavy

Neexistovalo, že bych někdy vynechal. To by musela nastat buď válka nebo smrt.

Scénky Kaisera s Lábusem a Wimmera s Černochem patří do totalitního zlatého fondu české filmové zábavy.

Již úvodní ryčná hudba naznačuje, že bude následovat regulérní středostavovské drama. První dvě minuty je jen tma, hraje orchestr. Následuje záběr na památník spisovatelky Karolíny Světlé, autorky literární předlohy. Poté naskočí titulky. (Dál SPOILERY). Eva je intelektuálka, neboť přečetla více než pět knih - okolní vesnická holota na ni proto hledí podezíravě a zove ji hrdopýška a mudrlantka, když o svatojánské noci vyběhne do noci, aby si s nima zaskotačila u ohně. Křičí na ni, aby hodila věneček do ohně, tím, že získá srdce svého milého, na něhož potají myslí. Eva se zarazí a pronese, že na vdavky nemá ani pomyšlení, načež je málem zlynčována. "Ta by se hodila k Ambrožovi!" zaječí nepříjemným hlasem jedna z rozjuchaných děveček. Každý, kdo se jen trochu vymyká, je okamžitě vyvrhel. Eva utíká ke kříži u potoka a svůj věneček na něj pověsí, aby zlomila kletbu, která visí nad rodem Potockých. Jako na zavolanou vyleze z křoví Štěpán a oznámí Evě suše, že se mu tím nevědomky zaslíbila. A že si ji v neděli vezme za ženu. Eva zděšeně prchá. Doma vyslechne za oknem historii Józiny kletby od svých pěstounů a rozhodne se, že si Štěpána vezme. Štěpán mezitím doma pošle svého drsného bratra Ambrože, aby svatbu dohodl. Ambrož je příštího dne navštíví a monotónním hlasem konstatuje, že když jeho bratrovi Evu nedají, skočí ze skály. Evini nevlastní rodiče mlčením dávají najevo, že by proti tomu nic neměli, avšak Eva vstoupí do dveří a prohlásí, že si Štěpána vezme. Zdá se, že i Ambrož je trochu zklamaný, neboť vzápětí odchází. Evini pěstouni její vdavky neschvalují, ale Evička zasněně říká, že jí takovou úlohu svěřil Bůh, což je v té době nejsilnější argument, který přebíjí všecko. Následujících deset minut je věnováno vesnické svatbě, lidé v krojích zpívají (refrén "Boj se boj, děvčico svatební noci!" není vůbec traumatizující), jezdí vozy, děti se radují, stařeny popíjejí lacnou, stromy kvetou a všichni jsou ohromně šťastní a vzrušení. Zpočátku rodinnou idylu novomanželů narušuje jen nevrlý bratr Ambrož, který s nima v chalupě bydlí, neboť se svým bratrem vede rodinnou firmu. Věří na kletbu a nedává jejich lásce velkou naději. Evini pěstouni jsou rádi, že Eva má šťastné manželství, mají dítě, Eva se jim svěří, že ji Štěpán ani nebije, což je v tehdejší době spíše rarita. Štěpána lákají štamgasti do hospody a chtějí mu dokonce nabídnout místo radního. Tomu se do toho ale nechce, nejraději je doma. Jednou v neděli ráno se ale blbě vyspí a začne mu vadit, že Eva hodně čte a dává před ním a technice dojení krav přednost Jiráskovi. Intelektuálky na vsi to nemají lehké. Rozezlen se rozběhne do hospody. Po cestě potká smějící se dívku, která sedí na stromě a kýve na něho nohama. Vyjasní se, že to je jeho kamarádka ze školy, která se vrátila z města a nyní pomáhá v hospodě. Pořád se směje a má neustále tendenci se na něj věšet. Štěpán zjistí, že si o něm ostatní povídají, že je pod pantoflem, a natruc začne karbanit a chlastat. Čím víc pije, tím míň se češe. V hospodě se mu zalíbí, rovněž začne souložit se spolužačkou. Ambrožovi se Eva líbí a navrhne jí, aby s ním utekla. Eva odmítá a místo toho jde se Štěpánem do hospody, aby mu udělala radost. Štěpán se tam spere jak doga a ztropí ostudu. Zhrzený Ambrož odjíždí a málem ji přejede povozem. Štěpán dál chlastá a navíc se dostává do dluhů. Nakonec dá do frcu vlastní barák. Eva ho má pořád ráda. V zoufalství navštíví Ambrože, aby jí půjčil nějaký keš. Neuspěje. Když se to Štěpán dozví, hodí po ní nůž s pověšeným věnečkem z kvítí a trefí ji do čela. Rozběhne se a skočí do zdi. Pak vběhne do maštale a souloží s krávou. Už neví, co dělá. Nasedne na koně a ujíždí neznámo kam, naštěstí z něj spadne a uhodí se pařezem do hlavy. Upadne do bezvědomí, spatří světlo na konci tunelu a rozsvítí se mu, že se choval nemožně. Běží domů, slyší zvonění umíráčku a strašlivě se mu uleví, že zemřel starý Pantůček, a že Evu nezabil. Eva (s obvazem na čele) navštíví jeho bývalou spolužačku a žádá ji, aby s jejím mužem ukončila veškeré sexuální styky. Ta se divoce směje, a když Štěpán za chvíli vrazí dovnitř, chce, aby sám řekl, koho miluje. Zjihlý Štěpán si odvede Evu a jí si ani nevšimne. Jdou šťastni domů, veškeré domácí násilí je rázem zapomenuto. Teď už bude všecko dobře mezi nimi. Štěpán hladí Evě láskyplně čelo, kde jí ráno zabodl nůž. Mezitím se koná dražba jejich domu. V kritické chvíli vstoupí Ambrož a dá nejvyšší nabídku. Eva se Štěpánem přicházejí do domu, který už by jim teoreticky neměl patřit, a spatří Ambrože, který překvapenému Štěpánovi předává jejich dítě a lejstra o vlastnictví. Na dotaz, zda nechce zůstat, odpovídá: "Je vás tu dost." Láska zvítězila, kletba byla zlomena. Ambrož epicky odjíždí.

Ve zkurveném světě Hanka Moodyho je den, kdy si nezamrdáš se svou studentkou, kamarádkou své dcery, nadřízenou, s úplně neznámou ženskou, případně s manželkou svého nejlepšího kámoše, totálně promrdaný. Buď hovado a bude to sexy, bude to fajn, bude to v pohodě. Mezilidské vztahy zredukované na šukání. Taky se tu šňupe a chlastá. Tak vo tom to je, vy sráči. Jo, už jsem se zmiňoval, že tenhle seriál je strašně sprostý?

Vážně míněný útok na první příčku filmů, ve kterých zazní nejčastěji intelektuály oblíbené slovo fuck. Scorsese je ve formě a hrne na nás jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. Při Leově až hitlerovsky naléhavém hyperagresivním motivačním projevu (kam se hrabe se svou úlisnou uhlazeností Gordon Gekko) se z něj stává opravdový vlk a v jednu chvíli - přísahám - jsem věřil tomu, že se objeví Jack Nicholson a padnou si do náruče. Je to zběsilá, vulgární, amorální, ukřičená, děsivá, ale přitom zábavná jízda, po které z člověka zůstanou podobné trosky jako z Belfortova bílého ferrari. Brát drogy je adrenalinové povyražení skoro stejně návykové jako vydělat za pár hodin miliony. Ale každý rauš jednou skončí a vy se na sebe podíváte do zrcadla. Moderní šamanismus navoněných lidí s kravatami, kteří místo kyje používají své mozky k tomu, aby vás "sociálně vyinženýrovali", oškubali dohola, vysmáli se vám a ještě si k tomu mezi sebou bujaře plácli. http://www.youtube.com/watch?v=k9GR6wvoPOY

I britská tajná služba má své průsery. Špionážní oldschoolové konverzační drama s nabitým hereckým obsazením a bez hollywoodské bombastičnosti. V hlavní roli uspávače hadů Smiley alias Gary Oldman. Hledá krysu, dvojitého agenta ve vlastních řadách, a nakonec mu to docvakne. Nastraží malou léčku, do které se krysa chytne. I Karla o něm řekl, že je dobrý, ten jediný, kterého by se měli obávat. Měl pravdu.

Je to zlé. Pokazilo se to. Úplně všechno. I tam dole, i tady nahoře. George Clooney se snaží najít něco, aby Sandře Bullock bylo líto zemřít. Opustit to všechno. Ztlumit světlo a zavřít oči. Počkat na to, až vás sevře vesmírná prázdnota. Ale naštěstí je tu ono něco. Podstatou lidského života je pomíjivost. Ale... Přitažlivosti života se nic nevyrovná.

Život vypráví příběhy, ale člověk je tu od toho, aby jim dal směr a smysl. Sem tam něco přikrášlit, sem tam něco vynechat. Měl by to být výběr, ne všeobecná rekapitulace. Špinavé ulice jsou netříděné vzpomínky. Nemá to žádný pořádný příběh, nemá to ani pořádný konec. Jen každodenní epizody ze života gangsterů, hajzlů a podvodníků newyorského podsvětí. Není tam nikdo, kdo by mi byl sympatický natolik, abych mu mohl fandit. Přátelství a láska v zajetí prohnilé a násilnické bezzásadovosti, to je zoufale beznadějný boj. A co dál - nějaký nápad? Kdyby to nebylo tak realistické a syrové, mohlo by to být víc zajímavé. Od filmů čekám zkrátka víc. A od Scorseseho obzvlášť.

VV jsou zajímavý sociální experiment, ve kterém VVV. (Vždy vítězí Vladko). A - we all live in a yellow submarine, yellow submarine, yellow submarine...

Odsoudit Beverly Hills 90210 do podprůměru by znamenalo popřít své dospívání, své ideály o světě, který se ukázal jako příliš skutečný. Každý puberťák má kdesi v koutku duše touhu být Brandonem Walshem a každá puberťačka má v sobě kousek Brendy Walshové, abych parafrázoval rčení o lvovi a labuti. A čas od času si každý zarebeluje jako Dylan. A chce být, byť i na jeden den, třídní kráskou jako Kelly. A mít takové chápavé rodiče a kamarády, kteří s vámi řeší všechny vaše problémy. Kultovní archetypální seriál s hymnickou znělkou, který ve své době nesledovali jen naprostí mimoňi a exoti. Něco jako kdyby dnes někdo na střední neměl mobil. Neříkám, že se nenajdou i tací. A neodsuzuju je za to. Žehnám vám, všem výjimečným... :-) My obyčejní, normální a průměrní to prostě žrali a těšili se na každý nový díl. Bylo to tak jiné, tak krásné, tak neskutečné. A ano, dělali jsme si z toho srandu už tehdy, ale v koutku duše... Tam v koutku naší zmatené a nejisté duše byl svět, který byl lepší než ten, který jsme dennodenně prožívali. A nevadila nám ani ta nesnesitelná Donna. :-)