molotov

Národně buditelská gangsterka, ve které se postavy vlastně neustále jen mlátí. Děj tam v podstatě není a o psychologii postav ani nemluvě, ale navzdory tomu je to překvapivě koukatelné.

Autobiografický o osudech Čon Te-ila se odehrává ve dvou časových rovinách. Sledujeme současného intelektuála / aktivistu Kima (rok 1975), jak píše knihu o Čon Te-ilovi, který se opět let dříve upálil na protest proti nedodržování zákoných podmínek práce. Kim má strach, že se na Te-ila zapomene a že se vlastně za těch pět let nic nezměnilo. Současnost je podávána v barvě, minulost je zachycena černobíle. Film vzbudil velkou pozornost už před natáčením a byl financován z veřejné sbírky. Herci v něm hráli zadarmo. Přestože je to v podstatě politicky angažovaný art film, díky svému námětu zaznamenal i velmi slušný komerční úspěch. Občas je sice trochu návodný, ale má v sobě spousta velmi silných scén, které jsem podbarvovány velmi depresivní a působivou hudbou. Nezapomenutelná je poslední scéna, kdy dojde k onomu tragickému aktu.

Jeden ze zlomových filmů korejské kinematografie, který v období obrovské převahy americké produkce po zavedení přímé distribuce a době nástupu filmů pro teenagery produkované korejskými konglomeráty čistě pro zisk, dokázal přitáhnout přes milion diváků jenom v Soulu (což byl v té době naprosto fenomenální počet a absolutní rekord pro korejský film) na příběh o otci, který je posedlý dosáhnutím dokonolosti v pchansori u své dcery, kterou proto neváhy i oslepit. Film oslavuje tradiční korejskou kulturu a stal se mnohem víc než jen filmem. Podnítil zájem o tento zkomírající tradiční žánr zpěvu a vůbec o všechno tradičně korejské.

Jeden z prvních komerčních uspechu žánroveho filmu v devadesátých letech. Akcni komedie stojící na formátu buddy movies o dvou policajtech, jeden zkušený a tak trochu zkorumpovany dostává nového kolegu, zasadoveho nejlepšího absolventa policejní akademie. Pokud jde o vztah mezi nimi, tak ten funguje na jedničku. Filmu by ale prospěla poradna zápletka. I proměna hlavní postavy vyznívá trochu nepravděpodobně. Zajimavé je celkove vyznění filmu, kdyz happy end je v tom, že řetěz korupce v policii pokracuje dal a všichni jsou šťastní. Akcni scény jsou slabé, ale přes všechny chyby docela funguje chemie mezi hlavními postavami. V mnoha ohledech se film vyrovnává svým americkým vzorům a zaslouženě jako zaván čerstvého vzduchu po tragických 80. letech sklidil obrovsky divácky ohlas a stal se druhy nejúspěšnějším filmem prvni poloviny 90. let před nástupem Hallyu (korejske vlny).

Z chystané bakalářky: V roce 1990 dosáhl nezávislý film svého vrcholu filmem Noc před stávkou. Ten je dílem čtyř režisérů, kteří byli členy univerzitního filmového spolku Čangsangotmä (장산곶매), založeného aktivisty a pojmenovaného podle stejnojmenného románu na pokračování disidentského spisovatele Hwang Sŏk-jŏnga. Po několika krátkých filmech natočili dokumentární film o povstání v Kwangdžu a poté první celovečerní hraný film Noc před stávkou. Z finančních důvodů je film natočený na levnější 16mm film a proto nemohl být promítán v klasických kinech. Noc před stávkou je levicově zaměřený propagandistický film o dělnících, kteří organizují v továrně odbory a bojují za svá práva. Vláda prezidenta Ro Te-u film zakázala, ale studenti si organizovali vlastní projekce na univerzitních kampusech. Vláda se snažila zabránit promítání filmu za každou cenu a posílala na studenty policisty. Ti si organizovali vlastní oddíly, aby zabránili narušení promítání. Podle odhadů takto shlédlo film po celé zemi na tři sta tisíc diváků, což z něho udělalo jeden z nejúspěšnějších filmů roku a bylo to zcela mimořádný úspěch pro nezávislý film. Především to byl ale důkaz, že nezávislý film má své místo a může sloužit jako nositel radikálních politických názorů, které nedokáže ani autoritářský stát zastavit.

Jedním z nemnoha filmů, které se v 80. letech do hloubky zabíraly sociálními otázkami, byla stejnojmenná filmová adaptace povídky spisovatele Čo Se-hŭiho Trpaslík a jeho kulička letící k Měsíci. Vyprávění se soustředí okolo rodiny, která se musí nedobrovolně vystěhovat ze svého bytu. Přestože výhodně prodají svůj byt, nový si nemohou dovolit a nadále zůstávají v domě určeném k demolici. Dceři se podaří získat dům zpátky, ale pro rodinu už pozdě. Zoufalý otec, který prožil život v neustálém ponížení, mezitím spáchal sebevraždu. Film je značně kritický k bezohlednému kapitalismu a několik scén z něho muselo být vystřiženo. Sociální realismus a výrazné obrazové kvality do filmu vložil režisér I Wŏn-se, člen hnutí Éra obrazu.

Jak píše Adrian, některé scény jsou opravdu silné a místy to má pohlcující atmosféru, jindy to ale všechno je přehlušeno nepochopitelným chováním postav. Kamera je občas geniální, ale jen místy. Celkově to ujde, ale mistr už natočil lepší kousky.

Vrcholné humanistické dílo renomovaného režiséra Ju Hjon-moka zobrazuje rozkladný vliv korejské války na osudech jedné rodiny. Ze Soulu uteče před komunisty rodina k příbuzným na venkov, kde ovšem jeden ze synů, lechce slabomyslný, sympatizuje s komunisty. Když komunisté dorazí i do této vsi, přidává se k nim a udává jim svého bratrance, který se skrývá v lese. Tomu se podaří utéct, ale později padne v boji s partizány. Retard mezi tím zavraždí tři nevinné vesničany, aby soudruhům dokázal svou loajalitu. V domě, kde pod jednou střechou žijí dvě babičky, to velmi vyhrotí situaci. Soulská babča proklíná komunisty a chce, aby všichni chcípli, což špatně nese druhá babča, která bezmezně miluje svého syna. Přestože sama není komunistkou, přeje si jeho šťastný návrat. Hraje se tu také o malého vnuka, kterému všichni říkají něco jiného a on vůbec neví, čemu má věřit a kterého strýčka mít raději. Klíčové na tomto filmu je, že východisko z této situace a potažmo z celého rozdělení Koreje, vidí v šamanských praktikách. Nebo alespoň kritiky to tak vidí. Já bych spíše řekl, že za to může spíše empatie k tomu druhému. Jedno je ale jisté, tato situace by se neměla řešit tím, že někdo přetlačí toho druhého.

Jeden z malá kritických filmu ukazující bezutesnou realitu Koreje v 70. letech. Jong-dža je vesnicka dívka, která přijela do soulu vydělat penize, aby mohla pomoci sve chudé rodině na venkově. Dělá sluzebnou, ale spratek z bohaté rodiny ji sexualně obtěžuje, takže ji vyhodí (typicky korejske řešení). Pak Dělá svadlenu, ale penize nestojí za nic, tak začne pracovat v baru, ale nechce se kurvit, tak ji vyhodi. Chce si udělat řidičák, ale při dopravní nehodě přichází o ruku a konci jako prostitutka, převážně pro americké vojáky. Jediny, kdo se ji snazi pomoci je veterán z vietnamu, který taky nemá pořádnou práci, ale aspoň se živí poctivě. Neštěstí se tu vrší na neštěstí, ale konci to jakžtakž pozitivně, jinak by asi neprošel film cenzuru vůbec.

Příběh středoškolského vtipálka Tu-sua, který nic nebere vážně a dělá samé forky, je jedním z nejúspěšnějších filmů sedmdesátých let a typickým středoškolským filmem, které jako žánr slavily velký úspěch v leteh 1976 a 1977. První polovina je v podstatě romantickou komedií, poté film zvážní a pozornost se přenáší k chlapci, který si díky žertu hlavního hrdiny rorzbil brýle. Ten mu odmítl dát peníze na nové a on se skoro zabil na kole, když rozvážel na kole mléko, aby se sestou neumřeli hlady. Nejdříve se nenáviděli, protože jeden byl premiant třídy a tak trochu práskač, ale když Tu-su uvídí, jak žije jeho spolužák a proč se tolik snaží, změní svůj postoj k němu i ke škole. Začne mu pomáhat a pilně se učit, což je přesně to, co se vyžadovalo po filmech v sedmdesátých letech, kdy zemi diktátorsky vládl Pak Čong-hui a filmy, které nepodporovali jeho politiku modernizace/industrializace, zatrhla cenzura. I přesto je celkem fajn film.