molotov

Skvěle vypadající hovadina.

Těžko hodnotit tenhle film. Všechno záleží od toho, do jakého kontextu film zařadíme. Na KLDR je to celkem ucházající, ale v porovnání s předcházející Sin Sang-okovou tvorbu je to spíše slabší. A jen tak mimochodem, to že byl unesen, to tvrdí on. Spousta lidí si myslí, že tam odešel dobrovolně.

Hodně zvláštní film, který začíná jako detektivka se záhadou, poté se pohybuje mezi sociální kritikou a hororem. Děj se prakticky ve dvou místnostech a jsou v něm za celou dobu asi čtyři postavy, přesto dokáže zaujmout. Místy je tak trochu sureálný a občas nudí, přestože stojí na velmi originálním nápadu.

Nejslavnější dílo hlavního představitele korejské nové vlny z konce 80. a počátku 90. let Pak Kwang-sua se v originále Jsou stejní jako my. Vypráví o studentském aktivistovi, které je na útěku před zákonem a ukryje se v hornické vesničce, kde pracuje v místním dole s dalšími vyděděnci. Je ten typ sociálně kritického art filmu, který ukazuje odvrácené stránky společnosti, ale nedokáže diváku opravdu strhnout. Ve své době důležité a odvážné dílo, nyní už jen kousek do mozajky korejské historie a filmu. Režisérův předchozí film Chilsua a Mansu mě dokázal ke svým postavám připoutat a strhnout jejich osudy, což se zde nekoná.

Celkem slušná detektivka, které je opravdu moc dlouhá a místy těžko pochopitelná, protože se nedochovala v původní verzi a dost scén v ních chybí. Úplný konec jsem taky nepobral. V roce 2001 vznikl remake.

Dost legrační film. Nedá se říct, že by byl kvalitní, ale je opravdu zajímavý a místy nechtěně legrační. Zároveň je to nejúspěšnější korejský film osmdesátých let. Celý se odehrává v Americe, konkrétně v Las Vegas a okolí. Začíná scénou, kdy zamilovaný pár jede Údolím smrti, tam si to rozdají a pak ji muž má pěsťovku a skope ji do kuličky. V podobném duchu se nese celý film. Nelogické jednání většiny postav umocňuje ještě naivita a přitaženost za vlasy. Ale aspoň to nebyla nuda.

Začalo to tak slibně, ale postupně mě to přestávalo zajímat. Je to výrazný film, o tom se nedá přít, ale nesedl mi. Temné vyprávění o tom, kam až jsou ženy i muži ochotni zajít pro splnění svých tužeb, hezky pojí mystično a realitu, ale nepodařilo se mu mě strhnout a připoutat k vyprávění. Uznávám kvality, ale nebavilo mě to.

Ki-jongův slabší kousek, který nedosahuje kvalit Housemaid, se kterou má ale hodně podobného. Sevřený prostor, vyhrocené situace, souboj o muže mezi dvěma ženami, dojde i na mrtvé děti. Navrch přibyla ještě odvážnější erotika. Film by se dal částečně zařadit do tzv. hostess movie, žánru, který byl velmi populární v 70. letech. Jeho hrdinkami byly dívky z vesnice, které odešly do města za výdělkem, ale skončily jako prostitutky. Tady je to ale víc horor nebo cokoliv jiného. Upřímně mě to moc nebralo.

I Man-hui se vrací jedenáct let po svém prvním válečném opusu Marines who never returned. Tentokrát je ovšem ve službách vládní propagandy v době vrcholné diktatury Pak Čong-huiho. Není se proto co divid, že tentokrát tu místo Číňanů jsou Severokorejci a že jsi ukázáni pouze jako horda vrahů. Vláda jako producent filmu vám ovšem zaručí jednu prima věc a tou jsou skoro neomezené finanční prostředky. A jsou na tom opravdu vidět. Oproti Mariňákům jsou Chryzantémy (originální název je Když kvetly chrizantémy) mnohem výpravnější a rozmáchlejší, neustále tu něco bouchá a projíždí tanky. Sevřenější příběh tu moc není, jsou to takové střípky, ale už jsem si na epizodičnost starších korejských filmů vznikl a výjimky pouze příjemně překvapí.

Předělávka filmu na Un-kjua z roku 1929, díky kterému téměř zkrachoval. Tahle verze naopak dostala ocenění za nejlepší film roku, režiséra i hudbu. Ano, natočeno je to moc hezky, ale když mě ty postavy všechny tak neuvěřitelně štvaly. Všichni se chovají jak magoři a nesmyslně snášení/přehlížejí utrpení a tyranii od sadististického parchanta. Už mě tyhle trpitelské filmy začínají štvát, není nic lepšího, když to někdo už nevydrží, a vyvraždí půlku vesnice, jako to bylo Goryeochangu.