Koda

V hlavě 2 je úspěšné pokračování naší hrdinky a našich emocí, které naší hrdinku posunují k tomu, aby zvládala další obtížné situace. Oproti jedničce se tu ale objevují další emoce, což má své plusy, ale i mínusy. V zásadě je to, že když se nové emoce objeví u pubertální holky, tak proč už nebyly přítomny u dospělých postav? Jasně je to logické, kdysi se nemyslelo na to, že nějaké pokračování bude, což samozřejmě šlo vzato o takový detail. Nicméně příběh jako takový je opět velice napínavý, potkáváme zde prostředí, kde by i film Avatar zde mohl položit vzpomínku, emoce neztrácejí takový ten boom co byl v jedničce, ale možná mi tu chybí takový ten větší šok, kde by si člověk uvědomil, tak jako to bylo u jedničky, že to co bylo v dětství hezké, to je pryč. Nejde tu v zásadě o rodinu, kde jsme se brouzdali v prvním díle, tady jde v zásadě o závist, což ale cením, protože v pubertálním životě to většinou takhle bývá. V příběhu se mi líbil princip, kde si animátoři prohráli i s 2d grafikou, či grafikou videohry a nastínili Easter Eggy na slavného Mickey Mouse, což je u Disneyho typické. Nové emoce jsou skvěle výstižné a nejvíce se mi ta líbila ta Nuda, kde i když měla ten joystick asi 10 kroků u kolegů, tak musela mít svoji appku a dělat si to všechno přes to. Do toho ten úžasný francouzský přízvuk. Nicméně nástřel na třetí díl je naservírovaný perfektně a já doufám, že kdyby byla trojka tak bude potřeba naložit parádní dávku emocí. Za mě krásné 4 hvězdičky, určitě doporučuji.

Disneymu si myslím dost bouchaly emoce, jaký druh žánru, příběhu, nápadu si pro tentokrát naservírují na stůl a nakonec to dopadlo tak, že na nic originálního v tu dobu asi nebyl vhodný čas a nápad. A tak zřejmě se v době promítal vztek, smutek, radost a opět smutek. Musely zřejmě padnout i nějaké nechuťárny, o kterých se mi radši ani nechce spekulovat. V tu chvíli zrovna někdo rozsvítil a někomu se muselo určitě rozsvítit i v kebuli, že vlastně mají všichni jeden obrovský nápad, který dokázali prodat v úplně nečekaný moment - a to je spojit všechny jejich emoce do roztomilého animovaného filmu, který neuvěřitelně padnul celé generaci lidí a vydělat tunu peněz, že se po 9 letech rozhodlo vytvořit pokračování. Ale abych nezasáhl do pokračování, tak jednička je prostě originální v tom, že dokáže poukázat na to, že každá emoce je v něčem důležitá, a je jedno, jestli je to smutek, radost, nechuť, strach, či vztek. Každá ta emoce vlastně pomáhá člověku k tomu, aby udělal správné rozhodnutí a ze všech chyb se poučil. Díky tomu se žije tak, jak se žije, a tím je vlastně život tak magický, plný zvratů, překvapení a dalších dobrodružství. U filmu se mi strašně líbí ten nápad v tom, že se dokážeme dostat do mozku víceméně všem hlavním postavám, i těm vedlejším a lépe dokážeme pochopit co si o nich máme myslet. Vtipné právě na tom je, že u každé postavy je vždy 5 stejnobarevným emocí, které se ale liší tvarem od každé té postavy, a to mě fakt strašně bavilo. Příběh je výjimečný v tom, že emoce opravdu hrají roli, takže díky nim spolu můžeme projevit jak z čtvrté obrazovky moment smíchu (hlavně s tou reklamou), moment smutku, kterých je tam spoustu, moment strachu, kdy člověk opravdu neví co se stane v tom filmu, vztek, když se něco pos*** a nechuť, když si u toho ukoušeme nehty. Nápad se vzpomínky je též úžasný nápad, který bezesporu k emocím patří a já setsakra jsem strašně rád, že Disney se k tomuto tématu taky opřel, protože vzpomínky neuvěřitelně vykouzlily příběh, jaký jsme si mohli přát. Bez vzpomínek vlastně by tenhle film moc nepůsobil přirozeně. Díky tomu všemu se stal tento film vlastně tím jedním z nejbarevnějších Disney/Pixar filmům vůbec.

Tohle opravdu moc nebyl dobrý nápad tímto stylem přesvědčit děti nebo dospělé k populárním zkratkám. Možná je fajn si z toho odnést vysvětlení, ale to, jakým stylem se to prezentuje, jak se to přehání apod. to už je podle mě na hranici trapnosti. Zlatá naše generace.

Já Padouch 4. Šílené pokračování ságy, která se střídá mezi filmy Mimoňi a Já padouchem, takže se ti v kebuli přemítá, proč jednou je Gru teenager a potom dospělák. Čtvrté pokračování prakticky je opět nadupané všemi gagy šílenými návrhy, jak okořenit tento film, aby byl co nejbláznivější a postrádal sebevětší logiku praktického života, což je bohužel u mě obrovský problém, protože já většinou požaduji, aby tyto filmy měli i něco, co prostě může být i v reálném životě zakomponované. U Mimonů jak jsme zvyklí je to jak u hvězdných válek ve městě. Vozidlo nadupané ostmi pro stařenku, šílený švábochňapač, létající kočár jak ze Shreka a další magořiny. Sranda s Mimoni je, ale pro dospěláky je tohle prostě bohužel už spíše ohrané, takže na opakovačky ve smyslu plácnu tě přes p**el to platí asi jen pro děti. Ale rozumím, má to stále grády, co se boxu týče, proto se Mimoni stále vrací. Za mě zůstává stále průměr.

Účastníci zájezdu je prostě klenot českých filmů. Slavné hlášky hlavně od Karla a Karla, známí herci, humor alias hnědé podšálky, průvodkyně a taková ta letní atmosféra celkově.

I když jsem neviděl předešlé díly, tak i tak jsem tomuhle pokračování dal šanci, a neudělal jsem chybu. Je to vážně úžasná "Vice City" přestřelka plná rychlejch aut, žranice a mlsání, ale hlavně přestřelek a hlavně chyb, které párkrát se vyřeší nějakým random vtipem. Mě tenhle akčňák celkem dost bavil a rozhodně, pokud by byl další díl, tak bych si ho smysl znovu. Lawrence a Smith jsou vážně k sobě spřízněné duše.

Tento film je taková spíše pro dospěláky bujná fantazie, která by měla navrátit hezké vzpomínky, co utkvěly z dětství. Děti si ale myslím berou tenhle film hlavně asi kvůli tomu, že jsou tam pohybující plyšáci a další postavičky včetně chlupatého fialového Snorlaxe, který pípá při kýchnutí, jako když auto couvá. Nápad výbornej, hlavní hrdinka odvedla vynikající hereckou práci a Reynolds si pravděpodobně odpočinul od náročného kostýmu Deadpoola. Co mě ale přimělo se rozhodnout pro střední zlatou cestu hvězdiček je to, že je obtížné se ze začátku dostat do příběhu, začátek je spíše takový seznamovací, kecací, tatínek, i když chápu, že chtěl dělat radost si myslím, že tou hereckou stránkou nemusel zas až tak přehánět. U hlavní hrdinky jsem nezjistil, jak je možné, že zrovna ona má tu zkušenost vidět všechny ipky, a celkově to bylo takový nesrovnaný, někdy hrozně narychlo, někdy to nedávalo smysl a člověk se málokdy zasmál, takže ten film spíše byl takový pochmurný. Ale jinak celkem fajn film na oddech (teda samozřejmě, pokud zrovna nenarazíte v kině na dítě, které chodí furt na záchod, povídá si, nebo běhá po kině).

Mě ty anime nepřestávají překvapovat, a v tomto filmu je to jasný favorit. Zápas, který má hrozně podobné poselství jako minulé to basketbalové, ale tady mi daleko více přirostli k srdci hráči a dokázal jsem s nimi prožít to napětí, tu energii, tu vyčerpanost a poslechl si srdcem jejich minulost. PŘESNĚ TOHLE JE TEN TYP, KTERÝ JÁ MŮŽU. Hráči včetně jednoho hlavního klučiny Šoji, který se ze začátku nezdá jako postrach, ale postupem času filmu je jasným rivalem, podává výkon proti týmu, též kvalitnímu týmu včetně druhého klučiny, kterému je tak nějak vše u zadku, ale zkamarádil se právě s Šojou... respektive soupeřem. Právě tenhle typ volejbalu miluji a nikdo neví, jak to skončí. S chutí můžu říct, že jsem si od toho odnesl hodně toho do života a konec byl prostě epický!

Ne nadarmo se říká šílená Sága, protože ona je fakt šílená a šokující... a krvelačná. Ač jsem od toho zas až takový zájem neměl, tak tenhle film mě přesvědčil o opaku. Příběh je v zásadě jako taková válka o přežití mezi "motorkáři" kteří si najmou další totální magory, kteří aby byli IN se musí vymódit do cosplayů a přebírají si navzájem jejich území a žerou se navzájem jak kanibalové. Do toho všeho se zamotá holka, která rozpohybuje tuhle šamrdádu a vznikne z toho jedním slovem pomsta. Vůbec nechápu důvod, proč by tahle partička nagorů by se chtěli takhle ničit, no budiž, ale do hajzlu, tahle šílenost doslova pumpuje do očí energii. Jezdí se tam s vozidly, do kterých pere cizí tým a všude to tam bouchá a exploduje. Jednoduše wow! Musím ale říct, že byla fakt odvaha si udělat tuhle grupu na nejvíce nebezpečným místě, na pustině, kde ti písek štípe do očí.

Mě ty anime prostě nepřestávají překvapovat. Úžasný a celkem dojemný film, který možná nerozesměje lidské tváře, za to je donutí pořádně se usmívat a třeba i uronit slzu. Úžasný příběh jedné holky, která denně věsí vlajky má fakt srdcervoucí důvod a ta obětavost studentů, kteří chtějí zachovat klubovnu a snaží se proto udělat vše je prostě geniální! Dalším nápadem je láska mezi hrdinkou a hrdinou příběhu, který ale je dost komplikovaný a dlouho se hledá důvod jak je to možn, abych to nespoileroval. I tady musím říct, že ten nápad byl fakt lahůdka pohledět.