Koda

V hlavě 2 je úspěšné pokračování naší hrdinky a našich emocí, které naší hrdinku posunují k tomu, aby zvládala další obtížné situace. Oproti jedničce se tu ale objevují další emoce, což má své plusy, ale i mínusy. V zásadě je to, že když se nové emoce objeví u pubertální holky, tak proč už nebyly přítomny u dospělých postav? Jasně je to logické, kdysi se nemyslelo na to, že nějaké pokračování bude, což samozřejmě šlo vzato o takový detail. Nicméně příběh jako takový je opět velice napínavý, potkáváme zde prostředí, kde by i film Avatar zde mohl položit vzpomínku, emoce neztrácejí takový ten boom co byl v jedničce, ale možná mi tu chybí takový ten větší šok, kde by si člověk uvědomil, tak jako to bylo u jedničky, že to co bylo v dětství hezké, to je pryč. Nejde tu v zásadě o rodinu, kde jsme se brouzdali v prvním díle, tady jde v zásadě o závist, což ale cením, protože v pubertálním životě to většinou takhle bývá. V příběhu se mi líbil princip, kde si animátoři prohráli i s 2d grafikou, či grafikou videohry a nastínili Easter Eggy na slavného Mickey Mouse, což je u Disneyho typické. Nové emoce jsou skvěle výstižné a nejvíce se mi ta líbila ta Nuda, kde i když měla ten joystick asi 10 kroků u kolegů, tak musela mít svoji appku a dělat si to všechno přes to. Do toho ten úžasný francouzský přízvuk. Nicméně nástřel na třetí díl je naservírovaný perfektně a já doufám, že kdyby byla trojka tak bude potřeba naložit parádní dávku emocí. Za mě krásné 4 hvězdičky, určitě doporučuji.

Disneymu si myslím dost bouchaly emoce, jaký druh žánru, příběhu, nápadu si pro tentokrát naservírují na stůl a nakonec to dopadlo tak, že na nic originálního v tu dobu asi nebyl vhodný čas a nápad. A tak zřejmě se v době promítal vztek, smutek, radost a opět smutek. Musely zřejmě padnout i nějaké nechuťárny, o kterých se mi radši ani nechce spekulovat. V tu chvíli zrovna někdo rozsvítil a někomu se muselo určitě rozsvítit i v kebuli, že vlastně mají všichni jeden obrovský nápad, který dokázali prodat v úplně nečekaný moment - a to je spojit všechny jejich emoce do roztomilého animovaného filmu, který neuvěřitelně padnul celé generaci lidí a vydělat tunu peněz, že se po 9 letech rozhodlo vytvořit pokračování. Ale abych nezasáhl do pokračování, tak jednička je prostě originální v tom, že dokáže poukázat na to, že každá emoce je v něčem důležitá, a je jedno, jestli je to smutek, radost, nechuť, strach, či vztek. Každá ta emoce vlastně pomáhá člověku k tomu, aby udělal správné rozhodnutí a ze všech chyb se poučil. Díky tomu se žije tak, jak se žije, a tím je vlastně život tak magický, plný zvratů, překvapení a dalších dobrodružství. U filmu se mi strašně líbí ten nápad v tom, že se dokážeme dostat do mozku víceméně všem hlavním postavám, i těm vedlejším a lépe dokážeme pochopit co si o nich máme myslet. Vtipné právě na tom je, že u každé postavy je vždy 5 stejnobarevným emocí, které se ale liší tvarem od každé té postavy, a to mě fakt strašně bavilo. Příběh je výjimečný v tom, že emoce opravdu hrají roli, takže díky nim spolu můžeme projevit jak z čtvrté obrazovky moment smíchu (hlavně s tou reklamou), moment smutku, kterých je tam spoustu, moment strachu, kdy člověk opravdu neví co se stane v tom filmu, vztek, když se něco pos*** a nechuť, když si u toho ukoušeme nehty. Nápad se vzpomínky je též úžasný nápad, který bezesporu k emocím patří a já setsakra jsem strašně rád, že Disney se k tomuto tématu taky opřel, protože vzpomínky neuvěřitelně vykouzlily příběh, jaký jsme si mohli přát. Bez vzpomínek vlastně by tenhle film moc nepůsobil přirozeně. Díky tomu všemu se stal tento film vlastně tím jedním z nejbarevnějších Disney/Pixar filmům vůbec.

Tohle opravdu moc nebyl dobrý nápad tímto stylem přesvědčit děti nebo dospělé k populárním zkratkám. Možná je fajn si z toho odnést vysvětlení, ale to, jakým stylem se to prezentuje, jak se to přehání apod. to už je podle mě na hranici trapnosti. Zlatá naše generace.