Puff

95% Jsem asi úplně divný, ale tohle pro mě mělo jen krůček k dokonalosti. Jasně, stejně jako u prvních dvou filmů by pro nikoho vlastně neměla být detektivní zápletka hlavním důvodem, proč se na Branaghova Poirota dívá, což uznávám asi bude pro většinu lidí u detektivky docela problém a proč jsou Orient Express s Nilem jen průměrně hodnocené filmy. Tenhle film ale není detektivka, není to rozhodně ani horor, nejvíc by se asi dal označit za thriller, ve skutečnosti je to ale parádně zahraná divadelní inscenace v úchvatných kulisách. *** Řemeslné zpracování je dokonalé, originální práce s kamerou, zákoutí domu zabrané z různých úhlů, detaily tváří postav, famózní dronové záběry, úderný zvuk v "lekacích" scénách, a absolutně padnoucí minimalistická hudba. Vybrané prostředí snad nemohlo být lepší, děštivá atmosféra se perfektně skloubí s mysteriózními prvky, a jediné, co zůstalo z pompéznosti prvních dvou filmů jsou kostými, ze kterých jsem ve všech třech filmech naprosto u vytržení. Hlavně Branagh a Hill vypadají ve svých perfektně padnoucích oblecích na míru s uhlazenými účesy (a kníry) tak extrémně dokonale, že to obě jejich postavy na první pohled povyšuje nad ostatní, což nepochybuji, že byl autorův záměr. *** Detektivní prvek je zde zajímavě zpracovaný, připomínal mi počítačovou adventuru. Závěrečná skládačka se totiž dá poskládat ze střípků jednotlivých rozhovorů a "stop", které se neustále dostávají poměrně flagrantně do středu záběru kamery. Vyšetřování ale ztěžuje Poirotovo rozpoložení, které jemu i divákovi neustále předhazuje falešné stopy. *** Totálně mě pohltila hutná atmosféra, která po úvodní seznamovačce držela celý zbytek stopáže. Mysteriózno zde podle mě fungovalo na jedničku, protože ani já jsem si stejně jako Poirot místy nebyl jistý, jak jsou některé události možné. Nemůžu nevyzdvihnout výkon Juda Hilla, jehož "creepy kid" tvoří minimálně 40% děsivé atmosféry a tak 80% té mysteriózní. *** K logické soudržnosti tradiční části odhalující vraha lze mít určité výhrady, hlavně protože k úspěšnému odhalení divákem jen na základě toho, co jsme viděli na obrazovce, chybí poměrně důležitá informace. Rozuzlení případu tady ale vlastně ani není skutečným vyvrcholením zápletky. Pro Branaghova Poirota již tradiční závěr, ve kterém dochází k vývoji hlavní postavy na základě právě prožitého případu, mi ani v jednom filmu vůbec nevadil, chápu ho jako polidštění boha, za jakého byl Poirot v některých dřívějších ztvárněních vydáván a je mi proto sympatické. V kontrastu se skutečným a při domyšlení důsledků poměrně děsivým závěrem příběhu je zde navíc příjemně pozitivní.

82% Na první pohled se nejedná o nic převratného, sonda do života amerických rasistů ukazuje běžné stereotypy, zde je ale okořeněná dobrou kamerou, zatraceně přesvědčivými herci, povedenou výpravou a prostředím, ale hlavně velkou dávkou rodinné pohody a lásky. Tahle nečekaná rovina z postav místo zkratkovitých karikatur vyrobila skutečné lidi, jejichž osud mi nebyl úplně lhostejný a vlastně jsem se chvílemi o hlavního záporáka i trochu bál. Až mě překvapilo, jak tak jednoduchá scénáristická klička zafungovala a o jak větší sílu dala závěrečné scéně. Přemýšlím, jestli to bylo spíš dobře napsané nebo zahrané, ale asi oboje. *** Ve všech těch veselých rodinných scénách jsem také neustále přemýšlel, co asi z toho roztomilého chlapečka s dobrým srdcem vyroste a kdy a kam si asi nechá vytetovat svůj první hákový kříž. Jestli tohle byl také autorův záměr, tak klobouk dolů, zafungovalo to na mě dokonale. *** Způsob odplaty je sice dost nápaditý, ale možná trochu přepálený a úplně největší zklamání pro mě bylo, že jsem se nedozvěděl, jak se se svým predikamentem dotčená postava vyrovná. Kvůli tomu by se ale musela značně navýšit stopáž a přišli bychom o závěr, který sice není tak překvapivý, ale lépe zapadá do nosné myšlenky příběhu.