fallanga

Hystericky vtipný "dokument" o roku 2020. Některé vtipy nejsou příliš vtipné (část s královnou bych třeba naprosto vystřihl), ale po většinu filmu jsem se megalomansky bavil a svíjel smíchy. Samozřejmě, tento téměř dětinský humor není pro každého, ale i pokud vás nerozseká mluvčí Bílého Domu popírající existenci Ukrajiny, či Britka co považuje dění v USA za televizní show, tak si stejně myslím, že je to pěkně odlehčená rekapitulace toho co se roku 2020 událo. Hlavně to připomene i ty události, které vypadají, že se staly někdy v minulém století. Jakože, Austrálie hořela taky 2020? WOW! Občasný pohled mimo USA by vůbec neuškodil, přeci jenom po světě se děje tolik genocid, že by to vystačilo na vlastní seriál. Ale to asi nebude téma na žertování...

Nolanovo sebeukájení a jeho dosud nejambicióznější projekt, to je Tenet. Nolan zde zase zkoumá své oblíbené téma, čas, a příběh založený na fyzikálním teorému protkává filosofickými aluzemi. Děj je mistrně složen z věcí, které dávají smysl a na druhé shlédnutí musí každý divák ocenit jejich promyšlenost, věcí které smysl možná dávají, ale nikdo jim příliš nerozumí, a špetky výmyslů a paradoxů, které sice smysl nedávají, ale ten děj je tak komplikovaný, že si toho nikdo nevšimne, a kdo si toho všimne, tak bude spíše pochybovat o své vlastní kognici, než o té Nolanově. A osobně mi to vůbec nevadí. To, že ani po druhém shlédnutí nerozumím některým příběhovým makrolinkám mě nechává naprosto chladným, a to hlavně díky tomu, že Tenet je především dokonalé filmové řemeslo. 150 minut uběhne jako nic, děj rychle odsýpá, nezdráhá se únavným vysvětlováním, dialogy jsou rychlé, nápadité, a pokud divák nestíhá, je to jeho chyba, tohle není film, u kterého si vyžehlíte prádlo, tohle je Nolan. Jediné ředění hustého děje je ve formě akčních scén, které jsou jenom dalším důkazem toho, že Nolan by měl natočit nového Bonda, protože jsou svižné, nápadité, skvěle ozvučené, a zábavné. Dlouho jsem přemýšlel nad hodnocením tohoto filmu, dokonce tak dlouho, že jsem se na to musel podívat znova, abych si připomněl o čem to je a jak to na mě působí. Zjistil jsem jediné. I na podruhé je to naprostá pecka, která mě udrží přilepeného u monitoru každou vteřinu svého děje. A vsadím se, že potřetí to bude stejné. V celkovém výsledku je mi tak jedno, že se Nolan trošku neobratně vyhnul některým paradoxům či filosofickým implikacím svého děje. Je mi jedno, že enviromentální vyznění je naprosto potlačeno. Je mi jedno, že Kenneth Branagh hraje nejtradičnějšího záporáka ve filmové branži (ale že ho hraje výtečně). To, že ani na podruhé jsem se nenudil, že i na podruhé jsem hltal každý záběr, a i na podruhé můj mozek jel na plné otáčky abych stíhal Nolanovy myšlenkové pochody, to je to co mě zajímá, to je to kvůli čemu budu tento film bránit až do hrobu.

Thanks, I hate it. I přes nadějnou závěrečnou patnáctiminutovku, natočil Sir David nejdepresivnější dokument všech dob, který snad otevře oči ropným dinosaurům. Na rozdíl od hysterické Grety se totiž jedná o svědectví nejznámějšího dokumentaristy, jehož názory se mohou rovnat faktům. Celé toto depresivní svědectví je samozřejmě, jak je u Attenborougha zvykem, doprovázeno úchvatnými (a srdceryvnými) záběry a skvělou dramatickou hudbou. Když se k tomu občas přidá záběr na Attenborougha, který tak tak zadržuje slzy, tak výsledkem je silně emoční zpráva celému světu, která zní asi takto: "Nebuďte kokoti, nebo všichni chcípneme."

Unfit je velice jednostranný a neobjektivní apel na Americké voliče za účelem odradit je od volby Trumpa. V tomto ohledu naprosto nefunguje, protože, i přes relativně pěkné popsání Trumpova appealu, tento "dokument" nedokáže účinně zaútočit na pocity jižanů. Proč tedy 5 hvězd? Jednoduše proto, že všichni ostatní z tohoto dostanou řádnou depresi, a každý alespoň lehce kriticky přemýšlející člověk se začne ptát jak jsme se dostali do té šílené alternativní reality, ve které je sociopat zvolen presidentem nejmocnější demokracie světa. Za tento depresivní pocit pramenící z oné nechutné katastrofy, se kterou nikdo z nás nemůže nic udělat, přesto to velice negativně ovlivňuje naše životy a osud celého světa, si tento film těch 5 hvězd zaslouží. Ano, není to objektivní, a je to lehce manipulativní, Trumpovy podporovatele to stejně nepřesvědčí, ale jako film, kvůli kterému nebudu další týden spát to funguje excelentně.

Mockumentary, který je parodií na klasické krimi dokumenty. Místo vražd se tady ovšem řeší kdo nasprejoval péra na auta učitelů a kdo dal do limonády při školním obědě projímadlo. Tyto puberťácké pranky jsou brány extrémně vážně a jsou pokryty ve stejném gardu jako teroristické útoky. Což je asi největší síla seriálu. Když se hlavní postavy s velice vážnou tváří baví o tom, jestli má obviněný obřezaný penis, či jestli korunnímu svědkovi vyhonila sexy slečna, tak to vytváří atmosféru, která je na jednu stranu velice vtipná (a je brilantně dokreslená slovními hříčkami a velice jemně fekálním humorem), a na druhou stranu je fakt napínavá, protože si až do samého konce říkáte, kdo teda nakreslil ty čůráky na auta. Během sledování jsem se přistihl, že se dokonce i bojím o hlavní postavy, tak hustou atmosféru dokázali autoři vytvořit z velice juvenilního tématu. Krom toho, seriál má i přesah. Když jsem si mezi neustálým uchichtáváním našel čas na přemýšlení o tom co se tam vlastně děje, tak jsem byl překvapen, že ten děj vysílá velkou hromadu (hihi) zpráv. V prvé řadě se jedná o skvělou propagaci kriminalistiky a investigativní novinařiny (řešit vraždy je přeci jenom nuda, řešit kdo nakreslil ty dicky je mnohem zábavnější), ale tvůrci také komentují předsudky, školství, sociální sítě, (kyber)šikanu, justiční systém, atd... Rozhodně se nejedná jen o dobrou, ale myšlenkově prázdnou zábavu, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Úžasný film o vzniku největší sociální sítě vůbec, do které je zakomponována i velká část emocí. Eisenberg vůbec nepřipomíná Zuckerberga, což je dobře, se Markovou robotickou mluvou by ten film trval 2x tak dlouho, a Jesse s jeho kulometnou kadencí řeči a sympatickým výzorem tam funguje přesně tak jak má. Je to celkem velký sympaťák (film se snaží Marka vykreslit v celkem positivním světle), ale pořád je vidět, že to je celkem hajzl. Díky střídání extrémně realistických výpovědí a geniálních programátorských pasáží to celé velice pěkně odsýpá.

Toy Story na steroidech, které si díky svému zasazení ve světě arkádových heren může dovolit jít za hranice konvenčního vyprávění. Škoda, že se za ty hranice pouští jen lehce, ale stejně jsem to ochoten prominout za skvělou kombinaci jednotlivých her za doprovodu svižné hudby.

Brutálně naturalistický příběh ze světa drog, který po shlédnutí zanechá opravdu nepříjemný pocit. První polovina filmu je extrémně divná a vlastně hodně špatná, velkou roli tam mají ne příliš dobré vizuální efekty a pomalu se vlekoucí příběh, ale druhá půlka udělá otočku a nabídne vizuálně nechutnou a úzkostnou podívanou za kterou by se nemusel stydět ani Gaspar Noe.

Hystericky vtipná, kouzelně naanimovaná, překrásně nazpívaná romanťárna, kterou bez rozmýšlení zařazuji mezi nejlepší Disneyovky. Mandy Moore nadabovala dost možná nejlepší Disneyho princeznu a Zachary Levi, ve spojení s úžasně retardovaným koněm Maximem a zábavně strohým chameleonem, se postarali o neskutečně dobrou komedii, která zadupává humor i ve filmech jako je Moana, či Aladin.

Nápaditý příběh o robotice, který je, jak se u Disneyho sluší, pořádně vtipný, pěkně naanimovaný, má skvělou hudbu a je jaksepatří pořádně zajímavý. Druhá polovina příběhu se sice zvrhla v superhrdinskou akci ve stylu Úžasňákových, což bylo trošku zklamání, protože téma robotiky nabízí více než to co ukázali, ale i skrze tento nedostatek si to ponechalo stejnou kvalitu jako začátek. Za mě super.