Tenet

Každý, kdo byl někdy fascinován přetáčením videa pozpátku se bude cítit jako doma. Nolan přináší další ze svých mírně odtažitých, ale precizně konstruovaných příběhů. Neuvěřitelné tempo filmu nemá konkurenci a ani prázdné místo, které bych chtěl přeskočit. Fascinuje mě práce s inverzí, hudba, zvukový design (i když v Imaxu přepálený) a konstrukce příběhu. Už po prvním shlédnutí (podle mě) funguje pochopitelně s až křehkým závěrem a vyústěním "přátelské" linie. Jak je vlastně důležité všechno to bondovské okolo? PS: soundtrack sjíždím druhý týden a stále se neohrál Goransson odvedl skvělou práci. (27.08.2020)

Nejočekávanější film roku samozřejmě bez problémů splňuje nejvyšší předpoklady co se týče kvality produkce, řemeslné poctivosti i udržování diváka v permanentním zájmu. Díky téměř neutichající hudbě a velmi rychlému střihu utečou dvě a půl hodiny celkem rychle, zároveň však až fyzicky nepříjemně; což je jen jedno z řady propojení stylu a narace, které máme u Nolana tak rádi. Jenže samotná logika světa, z níž vychází i způsob vyprávění příběhu, na první zhlédnutí působí jako takový nedopečený Počátek. Navzdory několika vysvětlovačkám nemám pocit, že bych se v dění orientoval dostatečně na to, abych si jej užil. V tuhle chvíli nevím, čí je to chyba. Nejspíš mě tedy čeká ještě jedna projekce, tentokrát s několika učebnicemi fyziky po ruce. To by nakonec nebyl ani tak velký problém, více mi však vadilo, že jsou hrdinové podáni tak chladně a odtažitě, že mě jejich příběh zas tolik nezajímal. Přidejte si k tomu až marvelovsky videoherní obíhání atraktivních lokací kvůli MacGuffinům, a je jasné, že zatím u mě převládá zklamání. Ale už teď vidím velmi inspirativní motivy, na jejichž prozkoumání se těším. (24.08.2020)

„Přenos tepla byl obrácený. Jsi první případ podchlazení z výbuchu benzínu v historii.“ - „V tomhle bodě mě už nic nepřekvapuje.“ Nolan mě (opět) nezklamal. Snímek je naprosto precizní, a to ve všech ohledech. Při jeho sledování instinktivně víte, že se díváte na kvalitní filmařinu. Navíc ozvláštněnou hrátkami s časem…a ta až zdánlivá „překombinovanost“ a neschopnost publika (min. při prvním zhlédnutí) vysledovat, zda tu opravdu všechno sedí, nebo je divák jen umně ošálen všemi těmi efektními serepetičkami (které jsou do něj neustále pumpovány po litrech) mě vlastně vůbec nevadily, naopak jsem si je užíval, stejně jako nadupanou akci. I ten fakt, že operaci a de facto celé lidstvo ohrožuje labilita jedné blondýny, jsem přešel jen s pobaveným úsměvem. Za co ale už 1* srazím, je jistá emocionální vyprázdněnost (v tomhle ohledu mi víc sedl tématem nepříliš vzdálený Počátek, který v Nolanově tvorbě řadím výš). „Mohu vám doporučit krejčího?“ - „To zvládnu. Vy Britové nemáte monopol na snobství.“ - „Ne monopol, ale spíš kontrolní podíl.“ (13.12.2020)

Cez všetkú technickú vycibrenosť, ktorú som od Tenetu podľa očakávania aj dostal, musím konštatovať, že som sa už dávno po žiadnom filme necítil tak prázdne. Nolan už aj doteraz balancoval na hrane emocionálnej ľadovosti, ale v Tenetu dosialhol novú úroveň odosobnenia od postáv a príbehu. Ten film neobsahuje jediný moment či dialóg, kde by som si dokázal vytvoriť hlbší vzťach ku ktorejkoľvek postave. Hrátkou osudu - či reality - je, že kôli Dune tu režisérovi nemohol vypomôcť ani jeho dvorný skladaťeľ, Zimmer. Nie že by Hans skladal hudbu, ktorá je najcharakteristickejšia svojou schopnosťou podporiť emočné dianie na plátne, ale predsa len, jeho inštrumentácia na rozdiel od Göranssona obsahuje celkom slušný arzenál živých nástrojov, a jeho skladby majú hlavne schopnosť umocniť jedinečnými harmonicko-melodickými kombináciami v už stokrát videných i nevidených scénach. V Tenetu je hudba digitálna, cyklická, a len nahráva duniacej prázdnote, ktorá obklopuje celý film. Bolo to pre mňa o to ťažšie sa s tým zmieriť, pretože inak má film neuveriteľné scenérie a dychberúce zábery. Samotný príbeh je tiež veľkým sklamaním. Paradoxne jeho komplikovanosť vedie k dvom zásadným problémom: neschopnosť diváka nasadnúť na príbehový vlak, a k celkom jasnej predvídateľnosti. Nolan sa odtrhol z reťaze v jednej pre mňa veľmi dôležitej veci: Doteraz mal filmy, ktoré boli obdivuhodné z dôvodu ich výnimočnosti medzi mantinelmi fyzického sveta a jeho pravidiel, plus sveta snov. Ale Tenet poprvýkrát totálne vybočuje, a hrá na strunu vlastných imaginárnych pravidiel, kde spätný efekt v časopriestore je len vizuálnou hrátkou, ktorá nedodržuje žiadne pravidlá, a používa sa v momentoch, keď to na plátne môže vyzerať najlepšie. V mnohých prípadoch mi ale daný efekt vadil omnoho viac, než bol zážitkom - a nie len pre to, že sme celý život zvyknutý na niečo iné, ale preto, lebo ma to jednoducho vizuálne nenadchlo. --- Nepochybujem o tom, že strihačka Jennifer Lame mala nespavé noci, aby sme my, diváci mohli mať jedinečný zážitok, ale tentokrát ma to celkom minulo. Budem len dúfať, že sa Nolanovi v blízkej buducnosti podaria ešte podobné skvosty, akými pre mňa boli The Prestiege, alebo The Dark Knight. (27.08.2020)

Toužebná chvíle konečně nadešla, na rozdíl od jiných naštěstí jen o měsíc později. V podstatě první letošní pořádný blockbuster, který má redefinovat význam tohoto slova a nahnat lidi opět do kin, které téměř zdevastovala korona. Zda se to Nolanovi podaří se dozvíme za pár týdnů a jestli už něco vím teď po zhlédnutí je fakt, že si Tenet patrně neužije každý jako neškodnou marvelovku, za to je ovšem vysoká šance, že se i váhající divák vydá do kina opakovaně. Tenet je vskutku pozoruhodné dílo s těmi absolutně nejvyššími produkčními hodnotami, jaké si v moderní filmařině vůbec lze představit. Člověk by si řekl, že to už není nic výjimečného, protože se jedná již 15 let o Nolanův standard, jenže o to víc si musíme cenit takových originálních blockbusterů; obzvláště když najdeme roky, ve kterých nenarazíme ani na jeden. Nolanův standard lze definovat jako absolutní vrchol řemesla co se týče megafilmů, počínaje silným důrazem na praktické efekty, vždy prvotřídní a v tomhle případě velice drásavou hudbou (Zimmer si dal tentokráte pauzu) po tradičně skvostné obsazení a nafouklou stopáž. John David Washington a Robert Pattinson jsou přesně těmi typy neokoukaných tváří, jež budeme v následujících letech často a rádi vídat v kině. V prvním případě absolutně neznámá tvář (protože málokdo viděl výborného BlacKkKlansmana), v případě druhém kvalitního herce, který v předešlých letech restartoval svou kariéru artovějšími a menšími filmy, aby počínaje Tenetem a Batmanem plně udeřil na mainstreamové vody a totálně si podmanil publikum. Zcela záměrně se věnuji věcem kolem filmu než filmu jako takovému, protože si myslím, že toto by měl člověk před zhlédnutím vědět a naopak se komplet vyvarovat příběhu. S přáteli jsme se po projekci shodli, že vlastně nevíme, jak člověku vyspoilerovat tento snímek, protože i po osvětlení hlavního děje to nezúčastněnému divákovi vůbec nemusí dávat smysl a pravdou je, že i po zhlédnutí to člověk patrně celé nedokáže rozebrat do důsledků. Tenet je svůj film, který ani náhodou není bondovkou a který ani náhodou nebude bavit každého..film, který člověka naprosto konsternuje hektickým prologem (my šťastnější již mohli zhlédnout jeho kratší verzi před Star Wars), ale následně diváka během 150ti minut i trošku udolat a ztratit, aby jej následně vychrstnul až po konci závěrečných titulků. Tak a teď už jen sledovat ty naskakující čísla, abychom měli vůbec šanci ještě letos vidět v kině něco dalšího pořádného...9/10 (26.08.2020)