Awer

Neuniknutelný osud podaný lehce jako vánek. To skloubení dvou protikladných poloh je zcela mistrovské

Jak říkal Lance Armstrong, škoda těch, co nedokážou věřit v příběhy. Hodněkrát jsou lživé. Ale tohle lež není. Naopak je třeba si přiznat, že právě jednoduché polární pojmy jako "osudová láska" a "milostný trojúhleník" jsou tím kýčem, který skutečný příběh překonává. Ve filmu se tedy nic nestane. Scénář je fádní, hudba bez nápadu, kamera ujde, leč taky nepřekročí meze slušnosti... O ničem z toho to není. Je to o té spletitosti, nejednoznačnosti a spektrálnosti reality. Námět a velmi průměrné provedení bohatě postačují.

Vlastně mi to ne úplně sedlo, neřehtal jsem se u toho, říkal jsem si, že chvílema už to jen alibisticky maskuje prvoplánovost a blbost za "punkovej úlet", ale ta titulní melodie a celkový super high level ujetosti to prostě přebijí.

"Feminismus je pro každého" (napsala Chimamanda Ngozi Adichie) a tenhle film je takové, velmi instantní, velmi teenage a ikonicky sebeparodizující, "Barbie je pro všechny" - nebo má být pro všechny - všechny ženy, ale i lidi obecně. Ne, fakt žádná vysoká kultura, proboha. Ale vzhledem k tomu, co očekáváte? It just delivers...

Tohle je vrazda. Vlastne jsem nevedel, jestli dobry, pozersky, co si o tom myslet. Ale pak jsem vylezl z kina a kyslik proste nesel do plic. Je to vrazda, naprosto nesnesitelna davka existencialismu

Dokument je skutečně plytký, pokud chtěl odpovídat na otázku, co by říkal Orwell na dnešek. Nicméně skutečným problémem Orwella dnes je, že si ho, jak si dokument všímá už na době před téměř 70 lety, každý přivlastňuje, falzifikuje - a vyvlastňováním minulosti se paradoxně přesně po vzoru orwellovského varování snaží uzmout budoucnost; pro sebe, ne pro Orwella. Bylo by proto snad pošetilé učinit víc, než se zde činí. Orwell a jeho svět ožívají v animacích, to, co skutečně říkal, se, poměrně celistvě a autenticky, nechává zaznít. Co by Orwell říkal na dnešek, totiž popravdě nemůžeme vědět. Mnohé by zaujalo tvrzení, že by bojoval proti woke culture, nebo naopak třeba Trumpovi. V té pokoře nedolhávat si detaily, kde nejsou, je ale pravdy nejvíce.

Nejakou myslenku ma posledních pet minut (vcetne hezkeho navazani titulky). Zbytek jsou jen hadky, vulgarita, sokujici prvoplan

Tohle je materiál na 148 minut a námět, kterému sluší převod do vizuální podoby. Portrét moderního světa a jeho polárních protikladů (člověk kultivuje přírodu, bílí berou půdu rudým, tmářství se střetává s racionalitou), do něhož se zároveň teprve rodí moderní člověk a pak také proniká do ambivalencí skrytých za jednoduchými schématy. Monumentální i intimní, historický i současný, emoční rollercoaster nevyžadující přehánění a nebojící se pro Evropu nepohodlně zobecnit od 19. století neměnnou globální emigrační touhu po méně bídném životě a genezi transnacionální identity.

Problém tohohle filmu je za mě to, jak předstírá osobitost, ale servíruje až programově totální podprůměr. Céline Dion, mysteriózní bouře a mluvení s mrtvými jsou tu jen zbytečným balastem na věci, co scénáristicky a režijně (ale třeba i tím boleočným přesvětlením) 90 % času nemá vůbec co říct. Nuda, kýč, nerealističnost, nuda, brečím smíchy (u jedné scény indeed), nuda a ještě víc nudy. Věřím, že někoho to i tak čapne za srdce (ta trocha obsaženého poselství jakože má mé sympatie a fakt škoda zabití), ale to je jediná šance

Těžko se hodnotí film, který jsem neviděl, ale tady to nejde jinak... Jakože fakt hódně béčkový. Jasně, neudělá to díru do světa jako Matrix nebo Počátek, z nichž z obou si to půjčuje prvky. A jasně, je to scénáristicky nevěrohodné a herecky plné klišé. Nicméně - to je třeba Godzilla taky. Takové filmy se prostě točí. A pokud to daný film o sobě ví (Hypnotik se zdá být ten případ; a ještě mnohem horší populární filmy jím nejsou) a divák to přijme, může si v realitě plátna prostě hodinu a půl oddechnout. Takže titulky jsem sice nedokoukal a sequel, jenž dává závěr tušit, si snadno odpustím. Přesto koupě lístku za mě litovat netřeba