strougy

Zábavné krátké hříčky o dvou rozdílných králičcích v trikotu, co jsou spolu zavření ve vězeňské cele za dveřmi, z kterých vykukují očíčka, vyvádějí všelijakou neplechu a postupně se osazenstvo dokonce rozroste i o malé ptáče a žábu. Časem se dostanou i ven a v ukradeném autě demolují vše, co se jim připlete do cesty, takže trochu připomínají mě, kdybych se někdy rozhodl udělat si řidičák :-) Povedené.

Uf, tak to nemá chybu! Bláznivá animovaná série o dvou králících (bratr a sestra), který se pod vedením svého učitele, mrzoutského a líného pandy učí bojový styl Wu-Fu (či jak se to píše...:) a bojují s nepřátely, dokud si je neodvede matka či naštvaná manželka. Infantilní? Naprosto... Zábavný? Neuvěřitelně... Prostě Wu-Fu !!!

Zdejší hodnotová stupnice mi bohužel nenabízí adekvátní možnost k vyjádření mého znechucení nad tímto paskvilem, co si troufá zváti se filmem...

Je to strašný, ale za inovativní pokus propojit zneuznaný žánr telenovel s jejich slaboduchými dialogy, topornými herci a šíleně ohavným vizuálem s pitomým zombie hororem náleží panu Matteiovi můj obdiv. A navíc málokdy jsem se u filmu tak nasmál.

Ultra laciná japonská parodie na Romerovi zombie filmy sice obsahuje padající ufo, spoustu zombie, protivnou pop zpěvačku či ženskýho cyborga, ovšem kromě souboje se super rychlým a létajícím zombie děckem, co v souboji používá i pupeční šňůru jako zbraň, jsem se po většinu času nudil a usínal.

Po dlouhý době film, který se mi skutečně dostal pod kůži, film, kdy jsem se smál při humorných momentech a zadržoval slzy u smutných, kdy jsem postavám přál štastný konec a držel pevně palce až do odkrvení a když film skončil, tak jsem tleskal a přál si pokračovat ve sledování osudů sice na jednu stranu pitoreskních, ale na druhou ohromně sympatických a uvěřitelných postav a nejlépe ze všeho je už nikdy neopustit a žít vedle nich. Filmová krása...

Ikko, mladý mnich-učedník, je poslán na trénink do chrámu své babičky. Zde se kromě ní nachází i šest mladých a samozřejmě krásných mnišek a pokud Ikko spatří jednu z dívek nahou ( ovšem musí mít velmi vyvinuté poprsí ), tak se změní v super perverzního mnicha se schopností mimořádného vymítání neklidných duší... Amaenaideyo je celkem ucházející anime, kde se děj každé epizody točí kolem neustálého střetávání Ikka s dívkami, které mu dávají pěkně ( a mnohdy teda dost nespravedlivě ) do těla pokaždé, co je spatří nahé, a také okolo vymítání neklidných duší, co po smrti nedošli pokoje. Všech šest dívek se od sebe samozřejmě liší jak podobou, tak povahou, a tak není problém si mezi nimi najít svou oblíbenou( mojí favoritkou se stala mladinká Hinata s podivným mazlíčkem, co vypadal jako mrňavý černý sněhulák s rohem ). Epizody vždy takřka probíhají stejně, na začátku vleze Ikko někam, kde jsou dívky nahé, ty ho strašně zmlátí ( zejména Chisata v tom vyniká ), pak se objeví problém s nepokojnou duší, vždy se odehrávající v jiném prostředí, což dává tvůrcům dostatek příležitostí se vyřádit ( mně se obzvláště líbil 4.díl, parodující hororový žánr ) a nakonec duši vymýtí díky Ikkiho specíální schopnosti. Kromě epizodického charakteru seriálu, kdy to člověka zase až tak nenutí si pustit další část mi vadili zejména časté záběry pod sukně na kalhotky či na dmoucí se poprsí, což mi přišlo dost zbytečný a kazilo mi to zábavu. Problémem taky je nevyrovnanost dílů, kdy se velmi dobré části střídají s horšími a celkově se jedná o dost nevyrovnanou záležitost, takže moje konečné hodnocení je za lepší 3*.

Ve svý podstatě průměrný pokus o slasher ve školním prostředí, jehož kvalitu zvyšuje sexy Linda Booth, která je skutečnou potěchou pro oko, a mile cynická pointa, která dost potěšila a tak s přivřenýma očima dávám za tři*.

Ač se s poselstvím dokumentu (nikdo nemá právo jakkoli měnit dílo proti vůli jeho autora) plně ztotožnuji, nemohu chválit formu, kterou si dokument zvolil pro jeho prezentaci. Tím, že zde chybí jakékoli objasnění pozadí toho, proč se podobné zásahy dějí, proč se filmy vysílají v jiném formátu, než byly natočeny, proč se do nich vkládají reklamy, prostě i pohled z druhé strany než jen ze strany postižených autorů, dokument zcela ztrácí působivost a mění se pouze v stařecké skuhrání postižených autorů nad tím, že si ti zlí a oškliví producenti dovolují šahat na jejich výtvory, které zainvestovali. Fujky, fujky. Nejzajímavější tak pro mě osobně bylo opětovné si zopakování toho, že i minimální zásah do scény zcela mění její vyznění a dopad na diváka. Lepší 2*.

Roztřesená kamera ani náhodou nepodporuje pocit autentičnosti, pouze irituje a způsobuje nevolnost, a dlouhé záběry na cituprázdné tváře a každodenní činnosti o světě a postavách nic nevypovídají, jen nudí. Vyprázdněnost jednotlivých záběrů symbolizuje maximálně vyprázdněnost samotného filmu. Nezískat si Lanthimos popularitu následným filmem, tak by Kinetta upadla v zasloužené zapomnění.