Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Horor

Recenze (562)

plakát

Les Possédées du diable (1974) 

Jest (aspoň pro mne) vtipné, že podobný film, založený zejména na zobrazování nahých ženských těl, nabízí ve výsledku vícero možných čtení, než lecjaký umělecký hokus pokus. Když pominu to, co se nabízí nejvíc, tedy osamostatnění se mladého jedince od rodičovských vzorů, pak mě to nejvíce bavilo vnímat jako Francovu pokornou akceptaci toho, že jeho světu vládne ženské přirození. A že duchovno u něho v konfrontaci s tělesností nikdy nemá šanci na výhru.

plakát

Ginsberg's Karma (2021) 

Vzhledem k zde i na imdb uvedené délce předpokládám, že pod to spadá nejen samotný, zhruba 25 minut dlouhý dokument o Ginsbergovi v Indii, nýbrž též i 35 minut dlouhé video Allen Ginsberg's Legacy and Life in India. A zatímco první část nepostrádá zajímavost a přináší i vcelku přínosné informace, co pomáhají jednomu konstruovat si přesnější obraz toho, kým Allen asi tak zhruba mohl být, druhá a delší část není nic jiného než prachsprosté žvanění nad otázkami jako "Co by Allenovi vadilo na Covidu nejvíc" či "Jaké emaily by Allen psal". Jak zbytečné.

plakát

The Last of the Blue Devils (1979) 

Vzato kolem a kolem, nic víc než archivní záběry z koncertů prokládané klábosením starých dědků v kulturáku to není. Jenže na těch záběrech, tam hraje Lester Young a Count Basie, je tam Charlie Parker spolu s Dizzy Gillespiem, Big Joe Turner tomu dodává bluesový šmrnc a pak taky Eddie Durham, Baby Lovett a jiní, neméně skvělí. A ty dědci, to je opět Count Basie a taky Jimmy Forrest a nebo Jay McShann a v rámci klábosení dojde třeba i na historky, jak Prez potkal Colemana Hawkinse či že Bird nikdy nikde nebyl včas. A já, já si to sakramentsky užíval, poklepával si nohou do rytmu a snil o tom, jak velká paráda by byla zažít tyhle "dědky" naživo.

plakát

Krutý příběh mládí (1960) 

Vcelku slušné, než se to rozbije o útes v podobě patetických frází jako generačních poselství (nejen) ve scéně za plentou. A v úplném závěru se to už z pouhé doslovnosti propadne do prachsprosté lacinosti, ta snaha diváka vmanévrovat k určitému postoji z toho sálá až přespříliš.

plakát

Desert of Forbidden Art, The (2010) 

Sic bych i nějakou chybku našel, třeba nejisté oscilování kolem toho, zda hlavní téma je Igor Savitsky, uzbečtí umělci či vliv SSSR na umění a život vůbec, tak informační bohatost i zejména působivost veškerých příběhů si absolutní hodnocení zaslouží. A navíc se díky snímku Nukus Museum of Art a vůbec Uzbekistán staly po Newfoundlandu druhou lokalitou, kterou musím minimálně jednou v životě navštívit.

plakát

Prega il morto e ammazza il vivo (1971) 

Pokud se to odehrává v uzavřených prostorech, ať je to ranč či jeskyně, pak je to skvělé. Emoce tu patřičně vřou, kontrast Webbova nelidského klidu a Kinského zvířecího animalismu funguje na jedničku, ve všech těch detailech na tváře to působí krásně upoceně a má to prostě parádní šmrnc. Jenže jakmile se vyjede ven, zjeví se slunko a otevřená krajina, pak se to celé rozpadne, atmosféra vyčpí a když se k tomu přidá klišoidní vyústění, pak to najednou působí neskutečně otravně. I ten Klaus ztratí glanc a nebaví. Škoda. Lepší 3*

plakát

Upír z Feratu (1981) 

Jeden z mála filmů se zdravým přístupem k automobilismu.

plakát

X-Rated: The Greatest Adult Movies of All Time (2015) (TV film) 

Bez rozpoznatelného klíče sebraný seznam lechtivých filmů, k nimž se na minimální ploše vyjadřují různé tu více, tu méně zainteresované osoby. Jediné pamětihodné postřehy se objeví u snímků ze 70. a možná ještě tak z první poloviny 80. let (holící scéna z Deep Throat jako prapůvod trendu vyholování intimních partií?), naopak cokoli novějšího je komentováno způsobem "to byl čupr nápad" a "byla to super spolupráce". Souvislost s glosou, že porno bylo před více než 30 lety mnohem svobodomyslnější a tvořivější než dnes, a tím, že tehdější zainteresované osoby působí jako výrazně vzdělanější a zajímavější lidě, je vcelku jasně rozpoznatelná.

plakát

SOS TV Walpurgis Night Fever (2010) (seriál) 

Kratičké epizodky, kde se na pozadí "příběhu" o dvou slečnách a jednom netopýřím robůtkovi, co čekají na záchranu na jakési zapadlé neobydlené planetce, paroduje kdeco, od kuchařských show přes sport až třeba po detektivní příběhy. A to tu nezáživně a bez nápadu, jindy zase vcelku vtipně a trefně, jako celek to nenadchne ani neurazí, pro vyplnění dlouhé chvilky, kdy se jednomu zrovna nechce příliš používat mozek, to je ovšem ideální. Slabší 3*.

plakát

Rdeci boogie (1982) 

Až příliš nevyjasněné, co se týče toho, o čem to má být, a co to chce vlastně vyprávět. Není to o hudbě, ač ta a to zejména specificky jazz (a přísně vzato jeho protirežimnost) představují velké a po mnoho chvil i to hlavní nosné téma. A není to ani o režimu, i když v mnoha momentech to šlehá dosti ostře. Není to ani komedie, ač humoru tam je dosti, třeba velmi zábavná sekvence s bojem proti mandelince bramborové, ani drama, i když se to mezi postavami čas od času a vyloženě v úplném závěru hrotí všelijak. Není to vlastně pořádně nic, ale i tak si to pozornost zaslouží, i kdyby jen tou krásnou hudbou či pro ty půvabně omšelé vesnice. A taky pro tu zrzku, na níž se tak moc hezky dívá. Lepší 3*.

Reklama

Reklama