strougy

Velmi zajímavý animovaný film na motivy básně Maurice Ogdena, ve které do města zavítá kat a postupem času, den za dnem, popravuje jednoho místního obyvatele za druhým až do momentu, kdy město zůstane prázdné. A nikdo během té doby v sobě nenajde dost odvahy k tomu, aby se mu postavil a zarazil jeho konání. Zdůrazňovat hlubší konotace příběhu myslím není nutné. Silné 4*.

Zvláštní film natočený na základě skutečného příběhu Papinových sester a využívající jako předlohu avantgardní ztvárnění Genetovy hry Les Bonnes. To je poznat na mnoha se surrealismem či absurdním dramatem koketujících scén, které ale zde naštěstí dobře zapadají do celku a vytváří tak dosti jedinečnou atmosféru strachu a teroru, navozenou zejména rozrušením společenských hodnot počínaje sociální hierarchií a konče postavou Elizabeth, jejíž snaha o spravedlivý postoj vyznívá v daných podmínkách jako absolutní šílenství. Navíc chování obou sester působí opravdu nepředvidatelně a po většinu času není ani poznat, která je ve vztahu dominantní a která se pouze veze. Škoda pokusu o moralistické závěrečné vyznění, to sem opravdu nepasovalo, jinak se jedná o veskrze podivný, ovšem zároveň i velice zajímavý a podnětný zážitek.

Názorná ukázka toho, že noční můru lze za použití ideálních audiovizuálních prostředků převést do filmu se stejně nepříjemnou sugestivností, s kterou dokáže vzbudit potem zalitého spáče z neklidného snění. Vůbec bych se nedivil, kdyby třeba takový Švankmajer uváděl toto podivuhodné dílko mezi svými inspiračními vzory. Silné 4*.

The Galaxy Being (Leslie Stevens): Stylový návštěvník z jiné planety je hlavní devizou prvního dílu legendární série, jelikož svým impozantním zjevem funguje v mnoha směrech lépe než mnohá moderní počítači stvořená monstra. A jeho chvilkové řádění má šmrnc, se zlomyslnou radostí jsem doufal, že městečko srovná se zemí celé. Jinak je to ovšem utahané nic s křečovitou snahou o poselství, jenž nemá nic dalšího zajímavého k nabídnutí. 2/5. The Hundred Days of the Dragon (Byron Haskin): Škoda velké naivity závěru, který mi zpětně trochu zkazil pohled na předchozí děj, jelikož samotné téma je zajímavě rozvinuté a vzhledem k moderním technologiím i stále aktuální. Jako možný návod pro současné diktátory, teroristy či obchodníky bez skrupulí k nezaplacení. 3/5. The Architects of Fear (Byron Haskin): Cha, tak odsuď čerpal Moore inspiraci při psaní Watchmen, vykuk jeden. Myšlenka fajn, samotné "monstrum" v závěru šmakózní, škoda jen přílišného prostoru věnovaného manželce, která je příliš zbytečná a vyloženě mě svou přítomností iritovala. Nahradit ji podrobnějším zobrazením transformace hlavního hrdiny by bylo jen ku prospěchu, kultovnímu statusu epizody se však přesto nedivím. 4/5. The Man with the Power (Laszlo Benedek): Freud a temná strana síly se mísí v Donaldu Pleasencem a ukazuje se, že podceňovat malého človíčka se může ukázat značně pošetilým tahem, obzvlášť v momentě, kdy dostane možnost kontrolovat magnetické síly nevídaného rozsahu. Závěr se nese v poněkud ne úplně sympaticky moralistickém duchu, přesto však se jedná o stále kvalitně fungující epizodu. 4/5. The Sixth Finger (James Goldstone): Ušatá podoba hlavnímu hrdinovi sluší, jeho glosování současné úrovně světa má také něco do sebe, morální podtón tu není příliš dotěrný, ale herdek, to závěrečné sobecké rozhodnutí tupounké slečny a jeho kladné zhodnocení mi to zpětně tak otrávilo, že to dobře hodnotit nemohu. Já bych ji za to zabil... 2/5. The Man Who Was Never Born (Leonard Horn): Zajímavá premisa se bohužel brzo zvrhne v otravné fňukání hlavní postavy a závěrečné vyjadřování citečků mě pak dorazilo úplně. Velmi špatná epizoda. 1/5. O.B.I.T. (Gerd Oswald): Konečně zase skutečně kvalitní epizoda, která v závěrečné řeči překvapivě přesně předpoví nárust obliby reality show či bulvárního praní soukromých afér rádoby hvězdiček. Lidská touha po slídění v špinavém prádle svých bližních je tak krásně zneužitelná... 4/5. The Human Factor (Abner Biberman): Osamělá základna v Grónsku, přístroj umožňující v lepším případě číst myšlenky, v horším prohodit osobnosti, a jeden vinou sžíraný důstojník toužící vyhodit to tam celé do vzduchu. Premisa zajímavá, chvilku i vcelku solidně rozvíjená, ve výsledku ovšem vyprchá do nezajímavého poselství, že stroje samy o sobě nejsou nebezpečné a "sexy" mozek vám může zachránit život. 2/5. Corpus Earthling (Gerd Oswald): Ucházející variace na Invazi zlodějů těl a rčení "To, že jste paranoik, ještě neznamená, že po Vás někdo nejde!". Jen škoda, že se tvůrci nepokusili diváka znejistit ohledně toho, zda vidí skutečnost či se jedná pouze o představy hlavního hrdiny, a vše mu naservírovali hezky až pod nos. 3/5. Nightmare (John Erman): Výtečná epizoda, kde i minimalistické kulisy slouží k dotvoření patřičně paranoidní atmosféry. Prozatimní vrchol seriálu. 5/5. It Crawled Out of the Woodwork (Gerd Oswald): Otravná epizoda tradičně varující před nezodpovědností vědců, co v posedlé touze po poznání nehledí na mrtvoly. Mohlo by to být snesitelnější nebýt dua ufňukaných postav v podobě traumatizovaného bratříčka a unylé profesorky. 1/5. The Borderland (Leslie Stevens): 40 minut zajímavého budování napětí vyšumí v nebývale odfláklém konci. Škoda. 2/5. Tourist Attraction (Laslo Benedek): Moralizuje se tu až běda a závěrečný přerod bezcitného magnáta mě silně otrávil, avšak monstra jsou až tak ňuňu a pulpovost z toho tak krásně čiší, že to pro jednou odpustím. 3/5. The Zanti Misfits (Leonard Horn): Roztomilá epizoda ve stylu scifi hororů z 50. let, kde se nám rojí "děsivá" monstra z vesmíru, chrabrý historik zachraňuje ženu v nebezpečí, co se chová jak extrémní husa, má to vtipnou pointu a na závěr to v divákovi zanechá hlodavou otázku. Jak se hernajs takové množství potvor vešlo do tak mrňavé rakety? 4/5. The Mice (Alan Crosland jr.): Ucházející epizodka, na které více než samotný děj či oslizlý mimozemšťan zaujmula sukně Diany Sands. Vypadala nebezpečně krátká na to, že se zamykala sama v místnosti s odsouzeným vrahem. 3/5. Controlled Experiment (Leslie Stevens): Pokus dvou marťanů o vědecké uchopení konceptu vraždy končí motýlím efektem a vzhledem k zbabělosti tvůrců dovést to až k patřičně radikálnímu konci se v ten moment ztratí i zábavnost epizody. Škoda. 3/5. Don't Open Till Doomsday (Gerd Oswald): Zlomyslný dárek daný z pomsty způsobí po letech jednomu mladému páru nečekané komplikace... Nemohu se nyní rozhodnout, zda mi babizna z domu přišla děsivá nebo mi jí spíše bylo líto, jistě však vím, že byla mnohem zajímavější než to lejno s okem v roli padoucha. 3/5. ZZZZZ (John Brahm): Z včel jsou sice velmi půvabné ženy, o tom žádná, ale jinak je to celé až nebývale nevzrušivé až do nevýrazného konce. 2/5. The Invisibles (Gerd Oswald): Atmosférickou první polovinu a stylovou ohavnost potvůrek bohužel trochu ruší předvídatelnost dějových zvratů a zbabělost závěru, i tak se ale jedná o kvalitnější epizodu. 3/5. The Bellero Shield (John Brahm): Zaměření se více na lidské postavy místo na nevýrazné monstrum potěšilo, silná mravokárnost naopak těžce nakrkla. Nejvíc zaujalo, jak moc děsivé umí být ženy, když jsou v podrůčí všepohlcující chamtivosti. Průměrná epizoda. 2/5. The Children of Spider County (Leonard Horn): Zajímavě rozjeté dění a posmutněle a netradičně nevyhraněně působící postava "tatínka" i přes přítomnost v rámci seriálu tradiční iracionální husičky naznačovala kvalitní epizodu. Žel, náhlé jasné znegativnění "tatínka" a s tím související sklouznutí do nudně klišoidního vývoje kvalitu srazí a k dovršení všeho ji pak ještě zabije příšernými projevy hlavní postavy v závěru, kdy logika dostala takovou ránu do čumáku, že už se z ní nezpamatovala. Zatím jednoznačně nejhorší díl. 1/5. Specimen: Unknown (Gerd Oswald): Slušně nastavený příběh stylu "kterak nás mimozemská rostlina všechny vyhubí" naprosto zabitý z prstu vycucaným koncem. Podobné "zvraty" se prostě nedělají! 2/5. Second Chance (Paul Stanley): Vydařené, byť lehce depresivní nahlédnutí na člověka a jeho neobyčejnou schopnost býti pokrytcem. 4/5. Moonstone (Robert Florey): Samo o sobě by si to vysoké hodnocení nezasloužilo, s výjimkou ultra ňuňu mimozemšťanů to ničím výrazněji nevyniká, ale za to prosazování nemilosrdně pragmatického pohledu na svět na úkor přehnaně idealistického si to palce nahoru zaslouží. 4/5. The Mutant (Alan Crosland Jr.): Kde v tom vykutali to morální poselství v závěru netuším, jinak v celém tom průměrném balastu byly nejzajímavější kukadla hlavního "padoucha". Což je vševypovídající. 2/5. The Guests (Paul Stanley): Stylový úvod je následně zabit otravně sentimentální romancí a doveden k závěrečné, velmi banální pointě. Škoda. 2/5. Fun and Games (Gerd Oswald): Více boje o přežití proti gumovým monstrům, více sarkastického moderátora, méně fňukání a mudrování a byla by to pecka. 3/5. The Special One (Gerd Oswald): Velmi nudná historka o tom, kterak si mimozemská rasa chce připravit půdu pro invazi brainwashingem myslí talentovaných dětí. Není těžké odhadnout, jak podobná iniciativa může dopadnout. 1/5. A Feasibility Study (Byron Haskin): Chvilkami utahaný a závěr příliš patetický, ale jako óda na lidskou statečnost tváří v tvář možnému zotročení to funguje solidně. 3/5. Production and Decay of Strange Particles (Leslie Stevens): Hysterie a Krajní meze, to by mohla být slušná dizertačka. Jinak ucházející epizoda s v první půli kvalitně bezvýchodnou atmosférou a zdařilým výbuchem v závěru. 3/5. The Chameleon (Gerd Oswald): Že by inspirační zdroj pro Face Off Johna Woo? Optimismus závěru poněkud dost zhatil působivost, do té doby to byla nepříjemně děsivá epizoda s výborným mladým Duvallem v hlavní roli. 3/5. The Forms of Things Unknown (Gerd Oswald): Další hysterická žena, jaké to překvapení... Mimo to ovšem na poměry seriálu nebývale děsivá epizoda se silnou atmosférou. Časový stroj hlavního hrdiny byl skutečně velmi stylový. Velmi vydařený závěr první série. 5/5. Soldier (Gerd Oswald): Není divu, že Harlan Ellison se soudil ohledně plagiátorství u Terminátora, mě ta podobnost při sledování trkla taky. A i zde už to má velkou působivost, ovšem ne vždy úplně využitý potenciál, přece jen určité zvraty jsou tu příliš náhlé a vyplynuvší jako by z ničeho, než aby to fungovalo naplno. 4/5. Cold Hands, Warm Heart (Charles F. Haas): Některé díly jsou bohužel příšerné, zejména ty, kde se jedná hlavně o házení frází a sílu srdíčka. A manželka zdejšího astronauta, co se po návratu z Venuše nemůže zahřát, se opájí oběma zápory v míře nemalé. 1/5. Behold Eck! (Byron Haskin): Slibný začátek, kde hlavně exceluje Peter Lind Hayes jako patřičně antisociální vědec, avšak brzy se to celkovou jednostranností stane nepříjemně otravné a naneštěstí to v tomto naladění dospěje až do konce. 2/5. Expanding Human (Gerd Oswald): Jekyll a Hyde díky vědomí rozšiřujícím drogám. 60. léta přicházejí a OL varují velmi zábavnou epizodou. Zaujalo efekt na tělesnou odolnost, ten mi do celé té ideje příliš neseděl. 4/5. Demon with a Glass Hand (Byron Haskin): Jedna z nejslavnějších epizod vcelku dostála své pověsti, masky zlotřilých mimozemšťanů sice zestárly velice, ale i tak to má své kouzlo. A zajímavé je, že stejně jako Soldier je to napsáno Harlanem Ellisonem a opět tam cítím podobnost s Terminátorem (a dle wiki nejsem jediný). Je jasné, na co Cameron koukal jako malé škvrně :-) 4/5 Cry of Silence (Charles Haas): Variace na Barvu z kosmu, která by nebyla tak zlá nebýt zde osvědčeného zobrazení žen jako hysterických, emocím plně podléhajícím stvořením. Jediná chvíle, kdy u madam prosvitne racionalita, je v momentě, kdy odvozuje lhaní farmáře na základě toho, že jeho žena musela opustit dům maximálně před pár hodinami, jelikož muži nejsou schopni udržet doma pořádek. Ach, ty předsudky. 2/5. The Invisible Enemy (Byron Haskin): Roztomile béčková monstra aneb cosi jako píseční žraloci na Marsu. To plácání hlavních protagonistů na písečném oceánu bylo nehorázně roztomilé :-) 4/5 Wolf 359 (Laslo Benedek): Ucházející epizoda, kde jeden vědecký pokus vymknutý z kloubů maličko šílí a jeho tvůrce s ním. Býti monstrum o něco méně konkrétní, líbilo by se mi to více. 3/5. I, Robot (Leon Benson): Jakmile začnou tvůrci moralizovat, je vždy zle. A tady to dotáhli skutečně daleko, zejména závěr je jedno velké a skutečně otravné WTF? 1/5. The Inheritors: Part I and II (James Goldstone): Dvojdílná epizoda, jež v některých momentech atakuje nejsilnější chvíle z celého seriálu. Vyniká to silnou atmosférou nejistoty, zejména první epizoda, a i ten zdánlivě sluníčkový závěr do vyznění solidně zapadá. Velmi kvalitní práce, které od maximálního hodnocení dělí pouze lehká natahovanost v druhé části, kdy celý ten prostředek ztrácí na tempu i působivosti. 4/5. Keeper of the Purple Twilight (Charles Haas): Velmi, ale skutečně velmi otravný chvalozpěv na téma "Emoce dobrý, rozum špatný." 1/5 The Duplicate Man (Gerd Oswald): Monstrum roztomilé, příběh a vlastně celé to potýkání není až tak hloupé a má to v sobě i potenciálem těhotné momenty. Avšak zabíjí to klišoidní ženská postava a neochota nechat otevřenější rozluštění, tady byla šance na mnohem více než pouze na označení "solidní". 3/5. Counterweight (Paul Stanley): Jednostrannost charakterů a jejich příliš černobíle rozřazení zabíjí jakýkoli možné zajímavější pnutí dřív, než se vůbec objeví. Silně průměrný díl. 2/5 The Brain of Colonel Barham (Charles F. Haas): Vždy, když se to pustí na půdu etických otázek, tak to celé zabije příliš jednostranně zaměřenou moralizací, která následně směřuje vývoj děje i postav k neskutečně iritující předvídatelnosti. A hořekovat nad příšerností zdejších ženských postav snad už ani nemá cenu. 1/5. The Premonition (Gerd Oswald): Nevyrovnaný díl, navíc s málo působivým koncem a velmi neroztomilou holčičkou. Děsivá linie, která měla určitý potenciál, se po nadějném nástupu zcela vytratila. 2/5. The Probe (Felix Feist): Solidně atmosférický díl s roztomilým monstrem a dokonce i určitou myšlenkou v pozadí, jako závěrečný díl vůbec ne špatné. 4/5

Za ten závěrečný pohled, v němž se zračilo vše, co bude následovat.

Kuro no tesuto kaa představuje Masumurův velmi kritický pohled na oblast průmyslové špionáže, zde se konkrétně točící okolo dvou automobilových společností a jejich snahy vzájemně se trumfnout při vývoji nového sportovního vozu. Postupy obou týmů špiónů plných citově vyprázdněných mužů se od sebe svojí amorálností nijak neliší a v rámci jejich vzájemného souboje nenechává autor o svých rovnoměrně rozložených antipatiích nikoho na pochybách. Jejich konání není ovlivňované žádnou morálkou či maximálně tak jakousi parodií na morálku plnou vzletných proslovů na téma věrnosti podniku či variací na účel světí prostředky a při snaze o získání informací se tak i milovaná dívka stává prostředkem vhodným k oslabení protivníka. Prázdnota jejich životů je zde vykreslena natolik odpudivě, že mi i po dvou dnech od dokoukání snímku uniká důvod závěrečných několika minut vyplněných náhlým prozřením jednoho z nich a následné spousty moralizujích řečí, které v kontextu předchozího realisticky působícího průběhu působí silně nepatřičně a nechtěně směšně, což zpětně nepříjemně naruší i působivost vyznění celého filmu. Nebýt tohoto zbytečného závěrečného twistu, šel bych s hodnocením pravděpodobně ještě výše. Silné 3*.

Vtipná hříčka o marném snažení panáčka z jednoho hradu dobýt za pomoci všelijakého vojenského náčiní druhý hrad. Lepší 3*.

Při pohledu na název a nástin děje se zvrhlý kousek diváka ve mně zatetelil :"Juch, to zase bude pokleslá sranda." S tímto očekáváním jsem si to našel na youtubu a pustil. A těžce, hodně těžce se spálil. Maska titulního monstra sice oplývá stejnou "kvalitou" jako ta z Robot Monster a i pár vtipných drobností by se našlo ( pobavilo mě třeba ujídání mozků z vázy důvtipně ukryté ve skříni v místnosti, kam pokaždé zavedou hosty ), avšak čekání na konec se postupně stalo nepříjemnější než čekání na noční tramvaj, když prší, je strašná zima a na zastávce ani v okolí se není kam schovat. Místo, abych se dobře pobavil, jsem se málem unudil k smrti.

V dnešní přeinformované době člověka celkem potěší, když jednou za čas narazí na film, o kterém dopředu neví takřka vůbec nic. Snímek začíná jako normální červená knihovna i s obvyklými sladkobolnými dialogy, ovšem během chvíle se zvrtne v klasický revenge movie o pomstě Masakichiho za mrtvou snoubenku, který poklidným tempem dospěje až do jediné větší akční scény a k trošce nezbytné filosofie na závěru. Jinak původní název filmu je jméno nepříliš optimistické, ovšem docela hezké písně, která v průběhu filmu zazní.

Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa.