anitae

Žižkov, moje dětství. Menšík a jeho marný boj s Baťou a wc, pozorovatel Rudolf Hrušínský, Jan Hrušinský a jeho bratr Vaculík,  jejich lásky, zahrada. Odlišnost obou bratrů a blížící se válka. Já hledám štěstím -  E. Olmerová

Chtěla jsem vidět stejnojmenný snímek z roku 1946 a omylem jsem opět po letech viděla tento. Před lety jsem dala 5*, dnes už bych tak štědrá nebyla. Obdivuhodná síla vtipu hlavního hrdiny i jeho hra se synem v koncentráku je ale stále až mrazivá.

Parádní jízda od začátku až do konce. Geniální Profesor, komisařka Raquel, pošuk Berlín, vůdčí Nairobi, průšvihářka Tokio a Rio, pomalejší Denver s tátou, Helsinky a Oslo, rozesrávač ředitel Arturo s Monikou. Pobavil mě základní instinkt i bodnutí nůžkami s kulatou špičkou:) Pro mě nejlepší seriál za hodně let.

Verze ze sedmdesátých let mi vizuálně přišla hodně nesympatická, tato byla pravý opak - hlavně Bradley Cooper :) Navíc opravdu nemusím hudební filmy, ale dvě hodiny v kině utekly jako nic a poprvé jsem ocenila dlouhý reklamní blok při kterém diváci stihli spořádat kukuřici i dosrkat colu a pak bylo až do konce filmu úžasné ticho. Na filmu mě nic neštvalo, uvěřitelně působila i sebedestrukce Jacksona, od faux pas na jevišti při předávání ceny až po rozhovor s manažerem Ally. Film mě inspioval i ke shlédnutí předchozích tří filmů.

Byl jednou jeden azylák, a život v něm. Nejen obyvatelky všech příjmových skupin, násilí psychické i fyzické, ale i pracovní a rodinný život ředitelky a dalších zaměstnanců azyláku. Líbila se mi pěkně vybraná úvodní skladba.

Úžasná silná hlavní hrdinka, Harrelson jako schopný ale nemocný polda, Rockwell jako ten ne moc bystrý, násilnický a ještě k tomu mamánek. Nejodvážnější mi přišel Harrelson a jeho poslední den. Pěkná hudba, hodně černého humoru a pro sprostá slova se taky nejde moc daleko. Viděno v kině 5*

Obdivuhodný výkon jak režisérky, tak Strnadových. A plně chápu proč zrovna tahle rodina si zasloužil i celovečerní film. Když hodnotím Manželké etudy jako celek tak je tam velký kus života protagonistů, jejich osudy a hodně věcí k zamyšlení.

Tak vidím to naprosto stejně jako uživatel Chrisopras. Taky nevím co je hlavní příčina toho kde se teď Marcela nachází, ale moc fandím Tomášovi, kterému snad srážka s tramvají otevřela oči a vydrží na sobě dál pracovat...

Netušila bych, že mě tak nadchne italská konverzačka. A taky mě stále vůbec nedochází co všechno může způsobit nevinná hra s mobilními telefony na stole u večeře. Vše naprosto civilní, telefonát dcery otci, výměna telefonů, operátorka z taxi služby, zatmění měsíce ... a zajímavý konec. Dvě hlášky, které mi film připomenou: "Nechci abysme skočili jako Barbie a Ken, ty celá umělá a já bez koulí." "Byl jsem teplý dvě hodiny a stačilo mi to!"

Tak jsem se koněčně dočkala opravdové Třináctky. Závislost na matce, se strach ze smrti, porodu, a hlavně o tom, že řešit vše tíživé lze třeba alternativní kranio-sakrální terapií. Příběh o tom jak těžké je žít přítomností, a že začít žít jinak se dá i po padesátce. A celý tento příběh i dost ovlivnil jejího syna.