Axident

Tak po matoucím rozjezdu (Cronenberga s Ironsem jsem neviděl a neznám) byla druhá epizoda už epesním festivalem trapnosti, pokrytectví a charakterního bizzáru, který nemusím, ale v téhle krystalické až komiksové podobě fungoval velmi působivě.

První díl je opravdu vstřebávací, jakkoliv mám Rachel rád, není úplně snadné přijmout rovinu, v které se to tady koulí, ale jakmile se tak stane a karty jsou rozdány, zážitek se posune o pořádný kus jinam.

Nic pamětihodného, ale dost poctivě realizované! Líbilo, bavilo. Občas logika zaskřípala a pointa dost béčková, ale díky ponurému soundtracku, krasným přírodním exteriérům, sympaticky zkrachovalému Waldauovi a slušně napnuté druhé polovině odpustím i ne zrovna uvěřitelnou šerifku...

Sotva průměrná 'devadesátková' postradatelnost, kterou z ryzího béčka k bezbolestné koukatelnosti zvedá sympatický Morgan Freeman a nečekaný pachatel.

Objektivně čtyři, ale za tu ohromně sympaticky drze konzistentní švihlost a chytrou hravost skoro po celých osm dílů dávám pět. Není asi pro každého, ale za mě nejzábavnější seriál za poslední týdny a zrovna od HBO bych ho nečekal.

Na bídu, co plove v domácím filmovém rybníku je tahle konverzační jednohubka dost příjemně stravitelná. Já mám takové filmy rád.

Stále stejně dokonale a důsledně praštěné a přitom velmi neblbé.

Tak buď jsem si zvykl na herce a úroveň a přestal je řešit nebo mi změkl mozek nebo se to zlepšilo. Sázím na první možnost. Každopádně šestý díl je prvním, který mě, buď jak buď, bavil.

Stále je to neoriginální slátanina, ale velmi dobře koukatelná, pokud by byli i ostatní herci na úrovni Dance, šlo by to brát ještě víc. Nejzoufalejší ve smyslu nejneuvěřitelnější je jasně plastový Kiefer, ačkoliv snažící se Meta Golding to nevzala též za ten nejautentičtějšú konec lana.

Dobře, musím přiznat, že tenhle díl měl celkem slušné grády i pár překvapení.