Marco20

Oscarové pozlátko s oblíbeným akademickým tématem důsledků holocaustu. Výborní herci, obzvlášť Winslet, ale film sám je jedna velká nuda.

Ha! Hipsterská komedie z doby, kdy byl hipsterem málokdo. Někdy je to přeslazené, někdy příliš puberťácky anarchistické, ale zručně napsaný scénář hojí prakticky všechny nedostatky. A Ellen Page válí.

Snad nejlepší neo-noir. Sexuální volnost 90. let mohla všechnu tu potlačovanou erotičnost konečně vypustit. Femme fatale je pořád neovládnutelná, ale je alespoň fyzicky dosažitelná a to tak, že se z toho postel třese. :-) Sharon Stoneová - její vyzývavost, vnějšková chladnost a dlouhé nohy, jsou jednou z největších castingových výher v historii filmu. Michael Douglas na vrcholu své kariéry je zase skvělou aktualizací drsného neústupného detektiva. Ale to jsou všechno jen střípky dokonalé mozaiky. Slast z násilí a sexu si nikdy nebyla blíž a Verhoeven je frajer, že se to nebojí naplno předvést.

Příliš mnoho intelektuální masáže na krátkém prostoru. Rozumím přímé kritice, rozumím obsazení Pattisona, rozumím výstředním epizodkám s výstředním postavami, ale v závěru to příliš moc nepoví.

Válečné peklo, které by mohlo tvořit monumentální dvojprogram s Petersenovou Ponorkou. Coppola je hrozně schopný režisér a ačkoli jsem Srdce temnoty nečetl, umím si představit, že zničující podstatu předlohy by málokdo lépe vystihl. Zhmotněná noční můra umocněná Brandovou ďábelskou kreací.

Tenhle Pixar je můj nejoblíbenější. Jistě, Toy Story, Úžasňákovi i Ratatouille jsou skvělé, ale jedině v Nemovi je hlavní postava a její příběh tak upřímný, že mě zcela strhl. Marlin je není hnán ambicemi nebo potřebou, ale něčím daleko silnějším, otcovským pudem a starostí o syna. Zní to pateticky, ale přesně tohle pixarovská dobrodružství potřebuje. Jedině s tím dokáže Newmanova hudba dojmout, jedině s tím je každé komediální odlehčení vítané. Druhý takový animák není.

Tarantino už není puberťácká hračička, jeho exploatace jsou dospělé a stále stejně zábavné, vtipné a napínavé. S týmem fantastických filmařů za zadkem natočil úžasnou žánrovou poctu kinematografii, které vévodí dvojice Christoph Waltz a Mélanie Laurent. Jejich herecké výkony si všechnu chválu zaslouží. Brad Pitt nezaostává, ale mám pocit, že se příliš uvelebil v té usměvavé karikatuře. Když to ale vezmeme vcelku, detailní chybičky se nenávratně ztrácí v Tarantinově euforii vymazlit každý kousek plátna a tuto zkušenost převést na diváka. Abych citoval Alda ze závěru, opravdu je to Quentinův "mistrovský kus." Bonusové body za soundtrack.

S druhým dílem se páreček dostal k daleko abstraktnějším a aktuálnějším úvahám o lásce a světu obecně, než jak tomu bylo u první části. Některé pasáže by si vážně zasloužily tesat do kamene pro budoucí generace. A krása pohledět, jak s tím vyzrál i samotný film. Richard Linklater dokázal 80 minutám vtisknout tolik pravdy, se všemi radostnými i pálivými zákoutími, že se z toho hlava zatočí. Ethan Hawk a Julie Delpy nehrají, oni se postavami stávají - pod vlivem nepřemožitelného scénáře s nimi plně splynuli. Nemám o tom pochyby, Před soumrakem je nezapomenutelný zážitek skutečnější, než skutečnost sama.