predoci

Vizuálně a herecky dokonalý film, který vytěží téma nemožnosti tvořit natolik, až toto téma pod samou tvořivostí působí jako pouhá záminka, což je o to obdivuhodnější, uvědomíme-li si, jak často balancují básně o děsivosti bílé stránky na hranici banality. Hudba Nina Roty lemuje fantastické epizody (za ty, které mimořádně, až obsesivně utkví v paměti, třeba magické zaříkadlo Asa-Nisi-Masa) spojené dohromady jakousi nití prázdnoty a hledání, které přesahují pouhou dílčí tvůrčí krizi jednoho režiséra. Spíš než rozřešení je divákovi nabídnut podněcující pohled na práci v procesu a neustávající imaginaci bez adekvátního epilogu, jak ostatně patří k samé její podstatě.

Chápu Sedmikrásky jako film o svobodě, nejspíš proto, že ho tak chci chápat. Že je ta svoboda nepovedená, není třeba dodávat. Chci víc hrdinek, které trčí do světa, jako by byl jejich! Cítím hluboký respekt k představivosti, která tohle zplodila. Chvílemi se zdálo, že k práci s herci musel být potřeba nadlidský výkon. Dokonalá hudba!