La_Valette

Musím říct, že mne druhá řada docela zklamala, obzvlášť Calibur a Mother's Rosario. Část s GGO se mne docela líbila jednak proto, že měla charakter detektivky; zabití ve hře a následná smrt v reálném světě s sebou zase nesly odkaz první části SAO. Hlavní padouch Death Gun byl dobře vymyšlen jak po grafické, tak psychologické stránce a otázka - Kdo z přeživších SAO by to mohl být, mne neustále hlodala. Část Calibur mne vůbec ničím nenadchla, byla to taková parodie na norskou mytologii a mohla nést podtitul 'Kterak Shino začala hrát ALO'. Třetí část byla zas přehnaně sentimentální, místo aby se děj soustředil na dokončení všech pater hry, popřípadě na vztah Kirita a Asuny, tak se děj věnoval chronicky nemocným dětem, trávící poslední dny života hraním ALO, kterým se Asuna rozhodla pomoci. Celkově tím SAO získalo charakter telenovely; mělo to sice 24 dílů, ale dohromady se nic nestalo. Po tom co tvůrci předvedli, raději doufám, že 3. řada nebude, aby můj celkový dojem nebyl ještě horší, než teď. Dávám tak 50% a všechny fanoušky tohoto žánru, bych rád odkázal na sledování Log Horizon, které já hodnotím daleko pozitivněji.

Slabší Cohenův film. Nejvíc mne pobavila závěrečná scénka s Charles Dancem s Cohanovými slovy: 'Dance for me, b*tch'

Krásný film o dětské fantazii. Jakmile se na scéně objevil vysmátý Totoro, nebo jeho Kočkobus, musel jsem se smát také.

Ságu Zeměmoří jsem několikrát přečetl, patří mezi moje nejoblíbenější, tak to abych se nepustil do malého srovnání. Navzdory názvu 'Příběhy ze Zeměmoří' (jméno 5. knihy), je tento film jakýmsi sloučením 3. a 4 knihy; Nejvzdálenější pobřeží a Tehanu. To samozřejmě vedlo ke spoustě bolestivým změnám, zejména pro čtenáře předlohy. Arren kupříkladu svého otce nikdy nezabil, ale byl jím vyslán za arcimágem, aby mu zdělil znepokojivé zprávy. Po poradě s ostatními mistry se Ged-Sparrowhawk vydává spolu s Arrenem pátrat po onom zdroji. Na Hortu se odehrává jen malá část příběhu, kde je Arren skutečně zajat jako otrok, musí veslovat na otrokářské galéře a posléze je Gedem osvobozen. Spolu procestují celé západní dálavy, kde naráží na stejný problém. Mágové ztratili svou moc, zpěváci zapomněli slova písní, řemeslníci zapomněli své řemeslo a draci ztratili svou řeč. Nakonec dorazí až na 'nejvzdálenější pobřeží' ostrova Selidoru, kde se konečně setkají s Cobem, kterému díky pomoci draka Orma Embara zničí jeho fyzickou stránku a jej musí následovat do Suché země (místo, kde jsou duše zemřelých). Tam jej definitivně porazí a Ged za cenu veškeré své moci zavře bránu mezi živými a mrtvými, kterou Cob otevřel. Nakonec je ze Selidoru odnese drak Kalessin 'nejstarší' na Roke a z Arrena se stane král. Už jen z tohoto výčtu událostí je patrné, že 3. kniha je oproti filmu dobrodružnější, naproti tomu 4. kniha, která se odehrává na Gontu (Gedův rodný ostrov) cca o rok, nebo dva později má více usedlejší charakter. Zde žije Tenar, která právě adoptovala popálenou holčičku Theru, jejíž popáleniny byly mimochodem mnohem drastičtější (půlka obličeje byla dost znetvořená a z jedná ruky jí zůstal pouhý pahýl). Později se k nim moci zbavený Ged přidá, nicméně i zde nastanou problémy. Lidé kteří Theru popálili, ji chtějí zpět a navíc se zde objeví nebezpečný mág, jakýsi Cobův stoupenec. Arren se zde objeví jen v jedné kapitole a pomůže Tenar, která uprchne před jedním zlosynů na jeho loď. Nakonec onen mág chce zabít Geda a Tenar, ale Theru-Tehanu včas povolá Kalessina, který mága sežehne, Geda s Tenar zachrání a Tehanu prohlásí za svou dceru (ze které se pak také stane drak, ale až v posledním díle). Film se tedy rozhodně nedá srovnávat s knižní předlohou, místy působí jako slátanina, ale protože 'to nebylo zas tak hrozné', dávám 60%.

Hudba navržena od Luci Turilliho a Alexe Staropoliho, texty od Luci a Fabiův pronikavý hlas učinily z Rhapsody Of Fire nejlepší power symphonic metalovou skupinu všech dob. Dvě úchvatné ságy, Emerald Sword Saga a Dark Secret Saga, druhá navíc posílená vypravěčem v podobě Christophera Leeho, který s nimi pak nazpíval singl The Magic Of The Wizards Dream. Myslím, že víc netřeba dodávat, fanoušci mne dají za pravdu a kdo je nezná, stačí aby si poslechl Unholy Warcry a na zbytek už přijde sám.

Velice působivý film, který byl jeden čas v Japonsku zakázán, což jen vedlo k jeho větší sledovanosti. Bez Battle Royale by Hunger Games nevznikly.

Princezna Mononoke je úžasný film, který vás okamžitě vtáhne do děje a udrží vás v něm až do samého konce, po celou dobu jsem v něm nenašel tzv. nudné pasáže. Velice se mne libí, že se zde Mijazaki vyhnul klišé dobro vs. zlo, protože navzdory tomu, že Eboshi a Mononoke spolu vedou soustavný boj, ani jedna není dokonalá, každá má své chyby i svou pravdu.

Po výtvarné stránce je Zahrada slov to nejlepší, co jsem kdy viděl. Ten smysl pro detail a jednotlivé ‚záběry kamerou‘ mne doslova nadchly. Zvuk piana atmosféru ještě více podtrhuje. Zaujalo mne, jak Shinkai spojil oba hrdiny pomocí deště a v nadcházejících dnech déšť vyhlíželi jako požehnání, aby se znovu mohli setkat. Konec může působit až moc emocionálně, ale mne se líbil.

Digimoni byli jedním z mých nejoblíbenějších seriálů, které jsem sledoval jako kluk, a tak jsem se na ně nedávno podíval znova, v japonské verzi. A musím říct, nebe a dudy. Americká verze je v porovnání dost ubohá, což i podle mne vedlo k takové hodnocení ostatními uživateli (mimochodem na IMDb mají Digimoni téměř 70%). Originál má o moc lepší soundtrack (a hlavně úvodní písničku), původní scénář je výborný, no a japonština přeci krásně zní. Jinak myslím, že Digimoni kopií Pokémonů nejsou, přípona mon je asi tak všechno. Takže pokud chcete objektivně hodnotit, podívejte se na všech 54 episod v japonštině (samozřejmě jsou slabší i lepší díly, ale jinak to nejde). Dávám 70%.